Jak politici zachraňovali euro

To jest na vytvoření záchranného balíku pro zadlužené ekonomiky čítajícího až 750 miliard eur, na němž se budou podílet Evropská komise a Mezinárodní měnový fond.

Od přijetí unikátního opatření uplynuly skoro tři měsíce. Zhruba tutéž dobu potřeboval britský historik Peter Ludlow k sestavení mozaiky oné noci z pátku na sobotu. Rekonstrukci zveřejnil včera deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Politicky obtížné diskuze, píše Ludlow, se vedou u večeře. V obsazení 1+0, tedy pouze mezi premiéry a prezidenty. Začátek „spásného“ summitu ovšem napověděl, že půjde do tuhého: všichni aktéři klubu společné měny přišli v doprovodu osobních poradců. Rozpravu zahájila stížnost lucemburského lídra euroskupiny Jeana-Clauda Junckera.

„Naše vrcholné schůzky začínají pokaždé se zpožděním, protože jim předcházejí bilaterální či jiná separátní setkání. Takto se nedá jednat.“ Viníci byli tři: Nicolas Sarkozy, Angela Merkelová a první muž Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. Francouz se během dne stačil potkat se sedmi protějšky.

Řek Jorgos Papandreu předložil poté zprávu, kterou jeden z přítomných přirovnal k referátu z Dantova Pekla. Následoval klíčový moment: Trichet s pomocí grafů vysvětlil, co se děje na finančních trzích. Neotíral se ani tak o spekulanty, spíše se zaměřil na otázku, co mohou jeho kolegové u stolu za daných okolností udělat.

„My jsme udělali, co jsme udělat měli. Vy jste selhali,“ obořil se vzápětí prezident ECB na přihlížející. Kyperský státník vznesl dotaz, zda je možné dostat pár dní na rozmyšlenou. „Tolik času nemáme, musíme nabídnout jasnou odpověď, než začne pondělní obchodování na burzách,“ opáčila Merkelová.

Další část rozmluvy se odehrála ve dvou skupinách. První, pod taktovkou Barrosa a Sarkozyho, vytvořily problémové jižní země. Druhá, severní, se seřadila za Merkelovou a Trichetem.

Sarkozy nastínil vlastní strategii. Po komisi chtěl, aby zřídila speciální nouzový fond pro padesát až sedmdesát miliard eur. Merkelová kontrovala, že počítala s daleko vyšší částkou. Pravý poprask nastal v okamžiku, když se francouzský prezident obul do ECB a vyzval ji, aby vykupovala státní dluhopisy.
Zasáhla opět Merkelová. „Je nanejvýš důležité, aby si ECB uchovala nezávislost,“ zdůraznila. V průběhu večera získala tato pozice převahu.

Do této kulisy zasazuje britský historik slovní přestřelku Merkelové s Barrosem. U večeře se ke kancléřce dostala zpráva agentury AFP, podle níž vyzval Barroso centrální banku, aby nákupy státních dluhopisů rozjela. Merkelová se namíchla a do Portugalce se ostře navezla. Ten se bránil tvrzením, že to tak neřekl.
Zbytek seance, zjistil Ludlow, se odehrál v režii východoněmecké doktorky přírodních věd. Ta apelovala na vytvoření ochranného „deštníku“, jenž by sloužil na spásu eura a dal by se roztáhnout. „Podle potřeby,“ zdůraznila kancléřka.

Na pomoc přispěchal kolegyni Nizozemec Jan Peter Balkenende. „Jsme také pro ten deštník. A to nejen pro eurozónu,“ oživil myšlenku, po níž volal svého času Sarkozy při svém naléhání na vznik hospodářské vlády v Evropské unii.

Výsledek je známý: z nočního maratonu vzešla trojkombinace členských států, komise a MMF. Detaily se měly dostat ven až o 48 hodin později. Sezení hlav států a vlád skončilo dohodou, aby záměr přednesli Van Rompuy a Barroso. Merkelová prohodila při odchodu k novinářům pár vět, z nichž nebylo patrné, co se uvnitř dohodlo. Šanci naopak vycítil Nicolas Sarkozy. Před kamerami všechny ubezpečil, že výsledky odpovídají z 95 procent francouzským představám. To se vymstilo hlavně Merkelové, protože Němci vzali Francouzovo ujištění za bernou minci a nabyli dojmu, že kancléřka zalezla pod stůl. „Sarkozyho verze je zcela přehnaná,“ říká Ludlow.

Ministři financí EU, povolaní narychlo do belgické metropole, schválili záchranný balík v noci z neděle. Stalo se po druhé hodině v noci, ještě před otevřením burzy v Tokiu.

Tak, jak chtěla Angela Merkelová.