Bankovní daň vadí i Evropské komisi
Po bok Česka, které se letos v červnu jako jediná země vzepřelo zamýšleným odvodům a daním pro finanční instituce v Evropské unii, se možná už záhy postaví další členské státy. Rebely se mohly stát podle německého deníku Handelsblatt Velká Británie, Švédsko a Nizozemsko.
Hlavními zastánci „daně pro finanční trhy“, jak pojmenovávají tento nástroj média, jsou Německo a Francie. Ty chtějí, aby získané prostředky šly do zvláštního unijního fondu. Spor by mohl propuknout už na zasedání ministrů financí a hospodářství (Ecofin) příští úterý. Rozbuškou je zatím tajná zpráva Evropské komise. Daňový komisař Algirdas Šemeta v ní podle Handelsblattu varuje před nežádoucími dopady chystaného kroku. „Může oslabit konkurenceschopnost evropských burz a způsobit výkyvy měnových kurzů.“ Zadavatelem posudku byl právě Ecofin.
Pokud se ministři neshodnou a nepožádají komisi o vypracování návrhu příslušného zákona, bude projekt pohřben.
Vláda EU napadla odvody pro banky
Snaha uvalit odvody a daně pro finanční instituce v Evropské unii, které se vzepřela Česká republika, dostala vážnou trhlinu. Návrh na zavedení tohoto opatření, na němž se horko těžko shodli šéfové členských států a vlád na červnovém summitu a jejž prosazují Německo a Francie, výrazně zpochybnila Evropská komise.
Vyplývá to z nepublikovaného dokumentu unijní exekutivy, k němuž se dostal deník Handelsblatt.
Čtyřicetistránkový posudek, který vypracoval na žádost ministrů financí EU tým daňového komisaře Algirdase Šemety, je podle Handelsblattu zničující. „Daň na finanční operace může přivodit nežádoucí efekty a vyšroubovat výdaje podniků a vlád,“ zdůrazňuje Šemeta. Mohla by přiškrtit aktivity v celém sektoru a oslabit jeho konkurenceschopnost, pokračuje komisař. „Klesající počet transakcí ztíží situaci pro burzovní hráče, kteří hledají odběratele pro své produkty,“ připomíná Šemeta. Za další záporný efekt považuje výraznější kolísání měnových kurzů.
V investorech mohou odvody a daně, varuje exekutiva EU, vyvolat nechuť k inovativním produktům, a to ve snaze vyhnout se dalším výdajům. Komise dále upozorňuje, že čím častěji by se obchodovalo, o to víc by se zdaňovalo. „Na cenné papíry velkých podniků s četnými vlastníky číhá oproti jiným akciím velké daňové břemeno,“ říká Šemeta.
Ve finále pak komisař a jeho spolupracovníci varují před malou zárukou, že daň potrefí fondy penzijního a životního pojištění, jež by se mohly hojit na zákaznících se středním a nižším příjmem.
Česko, které bylo podle bývalého premiéra Jana Fischera vázáno na červnovém summitu mandátem vládního Výboru pro EU a konzistentním postojem ministerstva financí a ČNB, si vymohlo právo tento nástroj nezavést. „ČNB se proti tomuto opatření opakovaně stavěla s tím, že by zcela zbytečně podvázalo růst finančního sektoru v Česku. Jde o typický příklad škodlivé harmonizace,“ sdělil mluvčí Marek Petruš.
Pro případ, že by daň na finanční transakce spadla úplně pod stůl, zkoumá ještě komise model dávek z finančních aktivit, kam by patřily mzdové náklady a zisky. V tomto směru je prý názor exekutivy o něco příznivější: „Malé zdanění a poplatky tohoto druhu už existují, třeba ve Velké Británii, Itálii a Francii,“ konstatuje litevský komisař Algirdas Šemeta.
Kam s nimi?
Kromě sporu, z čeho a kolik se bude od peněžních institucí vybírat, se unie také pře o to, kam se získanými penězi. Jasno nemá ani vedoucí tandem Německo–Francie. Zatímco Berlín se vidí v záchranném unijním fondu, což podporuje i komise, Paříž by tyto příjmy ráda použila na zalátání rozpočtových děr.
