Josef Ackermann, úspěšný bankéř s talentem šlapat vedle

19.5.2010 8:05   |  

Josef Ackermann řekl pravdu o Řecku a stal se z něj mrtvý muž. „Ackermannovo jméno se stalo synonymem pro sabotáž!“ křičí německá opozice. Ani u vlády nenašel šéf Deutsche Bank ve svých pochybách o schopnosti Řecka splácet dluhy pochopení. Němci ale nejsou překvapeni. Sebestředný manažer totiž už několikrát prokázal, že je skvělý bankéř, ale na veřejnosti vystupuje jako slon v porcelánu.

Před dvěma lety mu vystrojila za státní peníze oslavu šedesátých narozenin přímo ve spolkovém kancléřství. Udělala z něj svoji pravou ruku přes finance a ekonomiku.

Nyní se proto německá kancléřka Angela Merkelová musí cítit Ackermannovými výroky zrazena.Šéf největší německé banky Deutsche Bank veřejně zapochyboval v televizním rozhovoru, že Řecko někdy splatí své dluhy. „Zda bude Řecko během toho období skutečně v takové pozici, aby ukázalo odhodlanost a vydalo ze sebe to úsilí, o tom já pochybuji.“ Pro Merkelovou, která vše vsadila na megabalík 750 miliard eur pro krachující Řecko a ostatní unijní ekonomiky, je to rána do zad.

Příliš rychle mluví

S Ackermannovým realistickým hodnocením sice souhlasí mnoho ekonomů, politici to ale berou jako podraz v jejich úsilí stabilizovat euro. Pro šéfku zelených poslanců Renate Künastovou je to rovnou „sabotáž“ a Merkelová by se podle ní měla Ackermanna jako poradce okamžitě zbavit.

Přisadili si i vládní politici. „Považuji to vyjádření za zvláštní, překvapující a nepříjemné,“ reagoval německý ministr hospodářství Rainer Brüderle.

Nikdo z německých komentátorů nechápe, proč Merkelové pomáhal sehnat miliardy eur z německých bank do řeckého záchranného balíku, když potom tímto výrokem srazil kurz eura, zpochybnil smysl pomoci, popudil německé politiky a urazil řeckého premiéra. Existuje jen jediné přijatelné vysvětlení, které se u Ackermannových afér opakuje stále dokola: arogantní bankéř s mimořádnou vírou ve vlastní schopnosti rychleji mluví, než myslí.

Umění vydělat na krizi

Pověst švýcarského bankéře nyní za moc nestojí. Přitom kdyby byl Ackermann hodnocen podle toho, jak svou Deutsche Bank provedl krizí, dostal by za jedna.

Bance pro mezinárodní platby, která shromažďovala údaje o expozicích evropských finančních domů v Řecku, nahlásil údaj „ne mnoho“. Ať už to znamená cokoliv, jistě se v Deutsche Bank nestrachují jako Deutsche Postbank či Allianz, které mají v Řecku expozice v řádech miliard eur.

Ackermann, kterého do Deutsche Bank v roce 1998 nalákali na správu investičního bankovnictví, nejenže firmu ochránil od rizikových trhů. Ještě na krizi slušně vydělal. Z pojišťovny AIG, zachráněné americkou vládou, odplulo 11,8 miliardy dolarů amerických daňových poplatníků právě do Deutsche Bank. Ackermann navíc minulý rok dokázal koupit lucemburskou aristokratickou privátní banku a správce majetku bohatých klientů Sal. Oppenheim za jednu miliardu eur, což téměř zdvojnásobilo hodnotu klientských aktiv Deutsche Bank zhruba na 300 miliard eur.

Výsledkem je nad očekávání výtečná zpráva za první čtvrtletí. Čistý zisk Ackermannovy banky stoupl o 48 procent na 1,76 miliardy eur, přičemž trh čekal o půl miliardy méně. Za růstem stály především zisky divize investičního bankovnictví, Ackermannovy královské disciplíny.

Švýcarský azyl

Místo toho, aby si Ackermann užíval úspěchů svého čichu na peníze, čelí kritice berlínských politiků. Což ale není situace, ve které by už několikrát nebyl.

Vzhledem k tomu, že se Ackermann nijak nepokoušel svá slova relativizovat a odjel na víkend do svého Švýcarska, příliš si ze svého realistického hodnocení řeckých financí nedělá.

Syn švýcarského praktického lékaře z kantonu St. Gallen je sice jednou z nejdůležitějších postav Německa, načerpat síly však jezdí vždy do své rodné alpské republiky. Zde totiž v sedmdesátých letech vystudoval, založil se svou finskou manželkou Pirkko rodinu a v osmdesátých letech stoupal po příčkách v hierarchii banky Credit Suisse.

Na konci devadesátých let změnil firmu a přešel do představenstva největší německé banky. Jeho starost o investiční bankovnictví se mu nyní, už jako šéfovi Deutsche Bank, hodila. Na rozdíl od jiných rozuměl všemožným derivátům a jejich rizikům. Od roku 2006 bance šéfuje. Dlouho oznamoval, že v roce 2010 skončí, ale nakonec úspěšný bankéř prodloužil smlouvu až do roku 2013.

Osudová soudkyně

Během let ale na veřejnosti posiloval nejen svou image úspěšného bankéře, ale také chamtivého kapitalisty. Někdy až na hraně zákona.

Zda ji Ackermann nepřekročil, musela už několikrát řešit düsseldorfská soudkyně Brigitte Koppenhöferová.
V roce 2004 stanul před soudem kvůli převzetí společnosti Mannesmann. Tu získala britská telekomunikační společnost Vodafone.

Ackermann si jako tehdejší předseda představenstva Mannesmannu spolu s ostatními manažery vyplatil za úspěšné převzetí 58 milionů eur. „Je to snad jediná země, kde se člověk z úspěchu a vytváření úspěchu musí zpovídat před soudem,“ rozčiloval se Ackermann. Nemravně vysoké odměny Koppenhöferová nakonec po dvou letech neshledala nic, co by bylo v rozporu ze zákonem.

Minulý týden se „staří známí“ setkali opět. Tentokrát jde o krach banky IKB z roku 2007. Šéf zkrachovalé IKB Stefan Ortseifen se před soudem ostře pustil do Ackermanna, že to byl právě on, kdo rozhodl o ukončení úvěrování zadlužené bance. To pak mělo za následek její pád a státní sanaci.

Šéf Deutsche Bank se před soudkyní bránil: „Zastavili jsme úvěrování, až když na tom IKB byla opravdu špatně.“ Ortseifen na to odpověděl, že Ackermannovo rozhodnutí mělo za následek „nezměrné poškození reputace“ u dalších investorů a vše skončilo bankrotem.

Co Angela neodpustí

Samotnou kapitolou je pak Ackermannův vztah k německé politice.

Se socialistickým kancléřem Gerhardem Schröderem si nerozuměl. Když Ackermann v roce 2005 oznámil rekordní výdělky banky a zároveň masivní propouštění, kancléř se do něj osobně opřel. „Ackermanni“ se dokonce stalo posměšným označením pro chamtivé kapitalisty. To se změnilo s nástupem Angely Merkelové. Ackermann se stal její pravou rukou. Minulý rok bankéřovi v televizním interview nešťastně ulétlo, že Merkelová pro něj dokonce na státní náklady pořádala narozeninový banket v kancléřství, což pobouřilo veřejnost.

Jenže nyní pravděpodobně přátelství kancléřky a bankéře značně ochladne. Merkelová pro záchranu Řecka bojovala s vlastními voliči, prohrála důležité regionální volby, a když konečně pomoc eurozóně prosadila, její důvěrník Ackermann se jejímu úsilí vysmál.

Josef Meinrad Ackermann

» narodil se v roce 1948 v severovýchodním švýcarském kantonu St. Gallen do rodiny praktického doktora. Vystudoval ekonomii, začal kariéru v Credit Suisse
» od roku 1998 vedl investiční bankovnictví Deutsche Bank, od roku 2006 šéfuje bance. Úspěšně ji provedl krizí, dokonce přikoupil luxusní privátní banku Sal. Oppenheim
» je důvěrníkem německé kancléřky Angely Merkelové. Jeho poslední pochyby o řecké schopnosti splácet dluhy však pobouřily všechny německé politiky
» bývalý atlet má dceru s finskou manželkou Pirkko Mölsäovou. Je plukovníkem švýcarské armády

Autor: David Klimeš

Komentáře

Čtěte také

Clintonová se stala první prezidentskou kandidátkou v historii USA

Clintonová se stala první prezidentskou kandidátkou v historii USA

Hillary Clintonová se na konvenci demokratů ve Filadelfii stala jako první žena v amerických dějinách prezidentskou kandidátkou velké politické strany. V listopadových volbách se… více

Mobilní web