Pavel Drahotský: Češi zatím neumějí levně investovat

Pavel Drahotský: Češi zatím neumějí levně investovat
14. července 2016 • 06:41
Drobný investor to nemá lehké. Z jedné strany na něj útočí banky s drahými podílovými fondy, ze druhé investiční diletanti se zaručeně dobrými tipy. V kombinaci s omezenou investiční gramotností tak dobrodružství malých hráčů na parketu končívá v lepším případě deziluzí, v horším katastrofou. „Čím dříve se většina populace naučí sama investovat, tím lépe,“ říká šéf české pobočky Saxo Bank Pavel Drahotský.

Jak moc loni do byznysu promluvila aféra se strmým posílením švýcarského franku? Tehdy jste po klientech žádali náhradu vzniklé ztráty. To asi pro Saxo Bank nebylo zrovna dobré promo…

Saxo byla zodpovědná za vypořádání klientských obchodů a zajištění likvidity. Abychom splnili smluvní závazky vůči protistranám jednotlivých obchodů, museli jsme profinancovat ztráty klientů a následně jsme po nich žádali vrácení peněz, které jsme jim dočasně půjčili. Samotná banka prakticky žádnou spekulativní pozici na frank otevřenou neměla. Šlo o typickou černou labuť, expozice na frank je v našich zeměpisných šířkách navíc tradičně vysoká, takže efekt byl poměrně významný. Obchodní aktivita klientů se vrátila k normálu již po několika měsících a dále roste, byť při nižších maržích, což je dáno podmínkami na trhu.

Vyčíslete ztráty, které jste tehdy klientům museli profinancovat, a kolik se vám vrátilo?

Šlo zhruba o 120 milionů dolarů, které jsme museli prakticky okamžitě sehnat, abychom pro protistranu obchodu zůstali relevantními partnery. Část z těchto peněz jsme dostali zpět, stále ale běží nějaká vypořádací řízení.

Pokud mám před sebou třicet čtyřicet let aktivního života, mělo by pro mě být výsostnou snahou připravit se nejen na profesi, ale také na to, co udělám s vydělanými penězi

V Česku se nezadržitelně blíží okamžik, kdy se uvolní koruna. Hrozí obdobné potíže i zde?

Likvidita franku byla a je podstatně vyšší než na koruně, a jeho kurz přesto reagoval divoce. U koruny může být reakce obdobná. Pokud začne na posílení koruny ve velkém měřítku sázet zahraniční kapitál a ČNB situaci technicky nezvládne, tak může být výkyv kurzu i větší. Na druhou stranu ve Švýcarsku nikdo netušil, že se to stane, tady se to ví, jen je otázka, kdy a jaká bude „palebná síla“ na kompenzaci pohybů na trhu. Ať už intervence padnou skokově nebo postupně, výnos šest až osm procent si spekulanti včetně těch zahraničních nebudou chtít nechat ujít.

Působíte dlouho na českém trhu on-line obchodování. Jak se vyvíjí investiční gramotnost drobných českých burziánů?

Gramotnost roste, ale na můj vkus příliš pomalu. Všechno souvisí s časem stráveným na trhu. A pokud si necháte prodat narychlo nesmyslný produkt, na kterém proděláte, odejdete z trhu a zkušenosti nezískáte. Pokud je mi 30 let a mám před sebou zhruba dalších třicet čtyřicet let aktivního života, mělo by pro mě být výsostnou snahou se nejen připravit na profesi, ale také připravit se na to, co udělám s vydělanými penězi.

Nabízíte produkty jako opce, shorty, což jsou pro běžného českého investora obtížněji uchopitelné nástroje. Zároveň tvrdíte, že český drobný investor není příliš vzdělaný, jak to jde k sobě?

To je přesně aura, kterou se kolem sebe snaží šířit prodejní distribuční sítě a banky jakožto dodavatelé investičních produktů. Tvrdí, že bez nich to nejde a že jde o příliš složité nástroje. Pokud například koupím opci za sto dolarů, pak mám za předem známý náklad neomezený potenciál výnosu, naproti tomu maximální ztráta se rovná právě té stovce, což je pro řízení rizika ideální stav, hlavně pro lidi, kteří nemají tolik času věnovat se správě svých peněz. Dopředu znáte své riziko.

Pokud ale koupíte podílový fond, tak máte jistotu, že na počátku zaplatíte několik procent vstupního poplatku, že budete platit manažerský poplatek bez ohledu na výsledek, a navíc nelze využít stop-lossů. Když manažer fondu nezvládne zareagovat třeba na nějakou černou labuť, veze se klient s ním. Klient v podstatě vypisuje bianko šek manažerovi svého fondu.

Drobný český investor se ale tradičně ve fondech zhlíží.

Drtivá většina Čechů stále věří tomu, že bez podílových fondů a různých podivných druhů spoření to nejde. Banky to pochopitelně podporují, potřebují vaše peníze vytáhnout do investic a srazit vám čtyři pět procent na poplatcích. Ačkoli se banky tváří, že volba není, opak je pravdou. Nicméně řady důvtipných a zvídavých lidí hledajících informace neustále rostou.

Pavel DrahotskýPavel DrahotskýAutor: Anna Vacková

Co vám na českém trhu s investičními produkty nejvíce chybí?

Dříve tu byly požadavky na makléřské zkoušky, což zaručovalo především drobným investorům, kteří začínají obchodovat, že byli obsluhováni skutečně fundovanými lidmi. Chápu, že distribuční sítě tlačí na to, aby mohlo jejich produkty prodávat co možná nejvíce lidí, ale kvantita jde na úkor kvality. Investice může prodávat i člověk s velmi malou kvalifikací a důsledky se dříve nebo později projeví.

Čím dříve se většina populace naučí sama investovat, tím lépe. A je to v jejich zájmu povypínat prostředníky. Připravit „investičního poradce“ na výkon povolání trvá reálně jen několik týdnů, v lepším případě měsíců. Jaká je jejich motivace? Primárně ochránit a ideálně zhodnotit mé úspory, nebo mi prodat co nejvíce produktů s nejvyššími poplatky?

V zahraničí toho umějí drobní investoři více?

Pamatuju si ještě ze Citibank jednu osmdesátiletou dámu z Izraele, se kterou jsem vedl rozhovor na téma jejího portfolia a byl to rozhovor horší než bakalářská zkouška. Tam se zkrátka po generace předává finanční gramotnost a postupně se nabaluje. Takto finančně gramotní lidé si už dokážou podstatně lépe poradit s nabídkami neseriózních prodejců. Je třeba jen začít a být třeba v rodině první.

Jak je na tom český on-line brokerský trh, není to příliš malé hřiště?

Naopak, v Čechách i na Slovensku je stále mnoho lidí, kteří mají peníze, ale zatím neobchodují. Na rozdíl třeba od Polska, kde obchodníci nabízejí klientům podstatně vyšší přidanou hodnotu, dělají vlastní výzkum, analýzy, školí klienty a podobně. Profesionál by navíc měl klientovi vyargumentovat, že se vyplatí koupit nebo prodat, i když davová psychologie zrovna velí opak.

Nepřichází tedy spíše doba, kdy investor místo internetových platforem vašeho typu, kde bude obchodovat sám, přejde ke správci, který se o jeho peníze postará?

Vycházím z toho, že zhruba tři čtvrtiny podílových fondů nedokážou dlouhodobě překonat průměr vývoje akciových indexů. Pokud jsou na tom aktivně řízená portfolia takto, pak nemá smysl jít drahou cestou aktivní správy, ale můžete si koupit ETF, které s nižšími náklady a lepším řízením rizika statisticky odvede stejnou práci. Anebo si koupíte opci, a tím určíte svou maximální ztrátu, kterou jste ochoten akceptovat.

Připravujete nějakou zásadní produktovou novinku?

Ano, osobně tomu říkám investiční autopilot. Klient může na základě plné moci udělené Saxo Bank okamžitě a automaticky kopírovat investiční strategii úspěšných klientů. Ti nabízejí svou investiční strategii s tím, že kdokoli je bude moci následovat. Něco ve smyslu sociální sítě investorských vzorů a jejich následovníků.

Finanční trhy jsou momentálně značně nejisté, přičemž výsledek britského referenda je jen jedním z důvodů. Jak pravděpodobná je událost typu finanční krize?

Jsem nervózní z evropského bankovního sektoru, protože Evropa si neprošla hlubším, bolestnějším propadem jako Amerika, kde po roce přirozeného vývoje došlo k obratu a zdravému růstu. Pokud v Evropě zmizí ze scény Evropská centrální banka, spolu s ní odejde i celá řada dalších spekulativních investorů. Pokud přijde v budoucnu nějaký kotrmelec na kapitálových trzích, příčinou bude podle mého Evropa, konkrétně bankovní sektor. Střední a západní Evropa nemá potenciál, nebude tu žádný baby boom, lidé si už v podstatě všechno nakoupili a ve stáří rozhodně víc utrácet nebudou.

Má tedy smysl v Evropě do něčeho investovat?

Ano, pokud sázíte na zaběhnutý byznys, který vám bude dávat pravidelnou dividendu, a nechcete riskovat velké ztráty. Třeba tabákový průmysl. Něco, kde víte, že byznys recese příliš neohrozí. Evropské investice mají své kupce, pokud chcete pravidelnou, relativně nižší rentu.

Ať už natisknete peněz, kolik chcete, je efekt marginální, pokud se ale ze dne na den prudce zvedne cena ropy, projeví se to úplně ve všem a přes noc máte globální inflaci

Když vsadit na růst, tak tedy kde?

Čína povolila druhé dítě v rodině a ze dne na den ho kolem 150 milionů žen bude chtít. Takže přijde boom mateřských školek, základních škol, univerzit, bytů, infrastruktury. Indie má zase věkový průměr kolem 37 let, to máte dvacet třicet let perspektivu násobně vyšších růstů než v Evropě i v Americe, proto se vyplatí tam být. Osobně dokonce na růst Indie sázím více: nehraje zde tak velkou roli politika a jen minimum systémových změn postačí, aby se zpět do země vrátily zástupy Indů pracujících v zahraničí a přinesly domů ze světa své obrovské know-how.

Jak dlouhé bude období nulových, respektive záporných sazeb?

V tom se dá krásně žít, je to podle mého dlouhodobý stav. Pokud něco způsobí globální inflaci, nebudou to určitě centrální banky. Už se ukázalo, že ať už natisknete peněz, kolik chcete, je efekt zcela marginální, pokud se ale ze dne na den prudce zvedne cena ropy, projeví se to úplně ve všem a přes noc máte globální inflaci. Do té doby se ale dá krásně žít a stárnout s deflací.

V čem může zoufalá inflační snaha centrálních bank nejbolestivěji narazit?

Nedej bože, aby se současný experiment centrálních bank s tiskem peněz vymkl kontrole. Trh evropských dluhopisů je momentálně zcela zdeformovaný. Tím, že ECB vytváří obrovskou umělou poptávku, udržuje jejich ceny extrémně vysoko. Tyhle papíry přitom vlastní velcí hráči, velké finanční instituce. V důsledku tak Evropská centrální banka drží bohaté hráče ultrabohatými a penzijní fondy relativně bohatými.

Ale pokud faktor ECB odejde z trhu, bude to problém. Ne až tak pro bohaté hráče, jako spíše pro penzijní fondy. Spousta drobných investorů, kteří žijí v dobré víře, že mají konzervativní penzijní fond, ve kterém se léta uměle nafukovaly ceny dluhopisů, může najednou zrealizovat 30 procent ztráty. A když se vám to stane v 65 letech, tak to není legrace.

Pavel Drahotský (39)
Od roku 2004 působil v Citibank. Postupně převzal odpovědnost za celý prodej investičních nástrojů včetně spolupráce s třetími stranami. Americkou banku opustil na konci roku 2011 v pozici viceprezidenta a ředitele investičních produktů. Poslední dva a půl roku se soukromě věnoval wealth managementu. MBA získal na barcelonském ESMA. Ve volném čase se věnuje myslivosti a rychlým lodím. Je ženatý a má syna.
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!