Pojištění dává firmě příležitost uspořit

Správné využití pojištění může firmě pomoci optimalizovat náklady, říká Jiří Klaban, člen představenstva poradenské společnosti Kapitol. Jedním z příkladů je životní pojištění zaměstnanců.

Jiří Klaban
28.4.2013 17:21   |  

Tři procenta z povinného ručení by měla nově putovat ve prospěch hasičů. Po několika letech, kdy se cena povinného ručení konkurenčním bojem jenom snižovala, přichází důvod ke zdražení. Jaké to bude mít reálné důsledky?

Na trhu povinného ručení v posledních dvou třech letech docházelo k výraznému a setrvalému snižování ceny, přičemž k tomu nebyl objektivně důvod. Nebouralo se méně, opravy vozidel se nezlevňovaly, rostou škody na zdraví. Zlevňování tak bylo dáno konkurenčním prostředím, a dokonce bych řekl cenovou válkou na trhu. Nacházíme se proto v nejméně vhodném okamžiku pro zavedení tříprocentního balíku vyvedeného z povinného ručení ve prospěch hasičů, navíc toto opatření je silně nesystémové. Je to podobné, jako kdybych chtěl, aby výrobci zápalek a zapalovačů přispívali hasičům také. Enormně to zvýší tlak na pojišťovny, aby zvyšovaly cenu. Ony by ji zvyšovaly pravděpodobně i bez tohoto zákona. Pouze se tím akceleruje tlak na růst ceny a troufnu si říct, že za rok budou ceny povinného ručení vyšší ne o tři procenta, ale o pět nebo o sedm procent. Uvidíme.

Pojišťovny už delší dobu hlásí, že u ceny povinného ručení dospěly na dno, a i proto si začaly konkurovat přidanými službami. Bude mít předpokládané zdražení za následek, že klienti už nedostanou přidanou hodnotu k pojistce?

To už bude strategie jednotlivých pojišťoven, jak se k tomu postaví. Už dnes můžete na trhu pozorovat základní, řeknu „nahé“ povinné ručení, stejně tak ručení s asistenčními službami, živelním pojištěním zdarma a tak dále. To jsou nepochybně věci, které budou hrát roli v uvažování jednotlivých pojišťoven. Obecně už ale cena pojistky nepostačuje na krytí základního rizika. To znamená na následky z odpovědnosti provozu vozidla, tedy havárií a škod na zdraví, na které se s oblibou zapomíná.

Pojišťovny také hledaly cestu, jak nadále zlevňovat v tom, že úžeji a úžeji specifikovaly největší riziko, nejnebezpečnější řidiče. Půjdou stále touto cestou, když už nebudou tolik tlačeny do co nejnižší ceny?

Pojišťovny tlačeny na nejnižší cenu jsou, a to velmi silně, jde spíše o to, že zavedení povinné tříprocentní platby navíc bude akcelerátorem růstu ceny. Obecně systém bonus pro dobré řidiče a malus pro řidiče, kteří opakovaně způsobují škody a bourají, funguje. Nepochybně ale budou pojišťovny nadále hledat lepší řidiče a ty motivovat. Na rozdíl od těch, kteří jim přinášejí škody. Ty se budou snažit vytlačit ze svého kmene zvýšením ceny, tedy pojištěním jejich řidičského umění. Důležité je, aby takový řidič měl dražší cenu na celém trhu.

Šetří se na všem

Když ovšem zdraží povinné ručení, máte nějakou analýzu nebo představu, kam se přelije pozornost firem, kde budou vyžadovat slevy a levnější pojištění?

Tendence na trhu je taková, že se šetří na všem. Jak mezi firmami, tak mezi občany. Je to vidět i z čísel, kde již několik čtvrtletí za sebou klesá spotřeba domácností. Pojištění není výjimkou. Pojištění přitom dává příležitost podnikatelským subjektům spořit. Týká se to zejména příspěvků na životní pojištění zaměstnanců, kdy je pro podnikatele lepší přispívat na životní pojištění zaměstnanců než vyplácet stejný obnos v bonusech a odměnách, protože je to nákladově optimálnější. Přičemž maximální hranice příspěvku je zvýšena od 1. 1. 2013 až na třicet tisíc ročně pro každého zaměstnance. Takže pojištění lze využít pro optimalizaci nákladové struktury firmy.

Zajímají se o to firmy?

Zajímaly se o to i před tím, než byl příspěvek zvýšen z 24 tisíc na 30 tisíc. Firmy, které již příspěvku využívají, mohou navýšit a zajímají se samozřejmě i nové firmy, které si zatím této možnosti nevšimly.

Jak to využívají? Řeknou zaměstnancům, že jim budou dávat peníze na pojistku, ale trochu menší mzdy?

Nejde ani tak o to, že by dávaly menší mzdy. Je to benefit a tento benefit použijí raději než mimořádné odměny, roční bonusy atp., které nejsou standardní nárokovou složkou z pracovní smlouvy, ale jsou mimořádným oceněním zaměstnanců. Než aby jim to vyplatily v penězích, tak jim dají stejný nebo vyšší objem peněz na pojistku, a nemusejí z toho odvádět sociální a zdravotní pojištění a pro zaměstnance je to příjem, který je rovněž osvobozen od daně z příjmů i sociálního a zdravotního pojištění.

Zájem o druhý pilíř penzijního spoření je mizivý

A co důchodové pojištění, patří k velkým tématům letošního roku?

Mělo to být velké téma. Jsme za polovinou té hlavní části důchodové reformy, protože do 30. 6. 2013 se musejí všichni ti, kterým letos bude 35 a více let, rozhodnout, jestli vstoupí do takzvaného druhého pilíře, nebo nevstoupí. To je základní rozhodnutí pro každého, ať už je zaměstnanec nebo podnikatel. Zájem občanů je přitom mizivý. Do konce nám chybějí necelé tři měsíce a penzijní společnosti nabraly kolem 20 tisíc účastníků, což je číslo, které neřeší penzijní systém v ČR do budoucna a bohužel nedává smysl ani penzijním společnostem. Samotné penzijní společnosti odhadovaly, že budou mít nejméně půl milionu účastníků. Byly i odhady milion, milion a půl. Z dnešního pohledu to byly fantastické odhady z jiné planety. Pokud stát neudělá nic pro to, aby změnil podmínky druhého pilíře a zatraktivnil to pro klienta, tak se nemůže dočkat žádného jiného výsledku než toho, kterého jsme svědky.

Stát tedy nepřišel s atraktivním produktem?

Zcela jistě nepřišel. Jsou tady některé věci, které způsobily nezájem lidí. Je to hlavně politická nejistota. Občané slyší z jedné části politického spektra: běžte a postarejte se sami o sebe, a druhá říká: nechoďte tam, nedělejte to, zrušíme to a v podstatě vás postihneme za to, že se zúčastníte. Systém přitom není vhodný pro všechny. Systém je dobrovolný, ale dobrovolně povinný. Jednou do něj vstoupíte, a už nikdy nesmíte vystoupit. Máte dané podmínky, které stát nastavil. Zaplatíte dvě procenta z hrubé mzdy navíc a dostanete tři procenta ze sociálního pojištění, které odvádíte do státního rozpočtu, a to za cenu, že si snížíte nároky z prvního pilíře – tedy budoucí starobní důchod. Kdo má menší mzdu a má blízko do důchodu, tak je to pro něj nevhodný systém. Pro mladšího člověka by to byl vhodný systém, ale v případě, že bude mít jistotu, že bude beze změn naplněn. Což nemá.

Takže atraktivita druhého pilíře roste s tím, jak dlouho ho je člověk účasten?

Roste zejména s tím, jak vysoký příjem bude člověk mít. Když použijete dynamičtější strategii, tak abyste dosáhl nějakého rozumného výnosu, potřebujete delší horizont, a abyste tam měl hodně peněz, tak tam musíte hodně odvést. Musíte mít vysoké výdělky po celou dobu spoření. Jakákoli dlouhodobá nezaměstnanost nebo u žen mateřská a rodičovská dovolená představují období, kdy vám do druhého pilíře nejde ani koruna. Ale současně jste účastníkem a snižuje se vám tak první pilíř. Podobné je to, pokud se stanete invalidním. Do druhého pilíře nebudete přispívat, ale první se vám zkrátí. Tato vazba není úplně domyšlená. Výrazná je i podmínka čerpání prostředků z druhého pilíře, což je splnění nároku na starobní důchod. A ten splníte, když máte určitý věk, a druhou podmínkou je pojistná doba. Tím se rozumějí odpracované roky, nebo lépe řečeno roky, kdy platíte sociální pojištění. A ta se zvyšuje pro všechny, kteří budou žádat o starobní důchod po roce 2018 na 35 let ze stávajících 25. Jestli to nesplní účastník druhého pilíře, což může být například žena, která část života věnovala péči o děti, tak jí stát starobní důchod nepřizná a nemůže čerpat ani důchod, ani peníze z druhého pilíře. Fakticky se peníze uvolní až po smrti dědicům.

Samotný výběr peněz není ani flexibilní. Vnímáte to jaké problém?

Zafixování peněz v systému a trvalá povinnost platit, aniž bych peníze mohl uvolnit jinak než podle předepsaných kritérií, to znamená po splnění nároků na starobní důchod, a to pouze formou renty, to je problém samozřejmě také. Z mého pohledu by bylo rozumnější dávat více flexibility, alespoň vůči těm dvěma procentům, tedy vlastnímu příspěvku. Že by šel vlastní příspěvek zvýšit, snížit, část si po určité době vybrat a tak dál.

V padesáti bude pozdě

Jak s druhým pilířem pracujete?

Jsme oprávnění ho nabízet a klienta důsledně seznamujeme s výhodami a nevýhodami. Chceme mu říct všechna pro a proti a necháváme na něm, ať se rozhodne. A nachystali jsme společně s pojišťovnou Kooperativa alternativní nabídku pod názvem Penze s garancí. Cítili jsme příležitost ve velmi rigidním systému druhého pilíře, abychom udělali moderní penzijní produkt, který bude umožňovat část peněz si vybrat, platit nepravidelně, vkládat mimořádné platby, snižovat či zvyšovat platbu. Současně máme zabudované i garance. Klient může mít nejenom garantovanou variantu na vložené peníze, ale má je i na výnos, který je dán technickou úrokovou mírou 2,4 procenta, která se rozhodnutím České národní banky sníží od července na 1,9 procenta. A hlavně máte jasně dané podmínky, které vám nikdo nemůže změnit.

Když už nic, tak vláda otevřela diskusi…

Určitě. Otevřela diskusi. Zkusila si první kolo důchodové reformy a bude si ji muset udělat znovu a lépe, protože cílem reformy má být to, aby stát snížil objem vyplácených důchodů, protože na to v budoucnu nebude mít. Musí najít mechanismus, jak motivovat stávající střední a mladší generaci, aby si část peněz odkládala na penzi. To se nepovedlo a bude muset přijít s něčím jiným. Nepochybně proto přijde dřív nebo později něco dalšího a já osobně bych byl pro to, aby se využily podmínky druhého pilíře, ale udělal bych v něm takové změny, aby zatraktivnily systém pro střadatele.

Proč zastáváte tento názor, když je pro váš produkt výhodnější, že stát nemá konkurenceschopný produkt?

Protože by pro nás bylo mnohem lepší, pokud by jednotlivé politické strany přestaly s tímto tématem hrát politické hry a společně by přiznaly občanům, že budoucnost důchodového systému je neudržitelná, a jasně řekly, že bez zvýšení vlastní odpovědnosti to vyřešit nelze. Kdyby stát přišel s konkurenceschopným a rozumným produktem, tak ho bude muset umět distribuovat a k tomu bude potřebovat poradenské firmy našeho typu, které se tím budou zabývat. Celkově je navíc důchodová reforma vnímaná negativně a to je obrovská nevýhoda. Stát není schopen a ochoten vysvětlit občanům, co je čeká. V takovém případě by zcela jistě došlo k racionální úvaze všech budoucích důchodců, že se musejí postarat více sami a začít dlouhodobě spořit. Pokud to však neuděláte v mládí, tak v padesáti už je opravdu pozdě.

Jak na spoření na stáří nahlížejí podnikatelé a živnostníci, kteří jsou více zvyklí starat se o svůj život?
Už teď je jejich přístup rozdílný, obecně živnostníci a podnikatelé jsou méně zajištěni z prvního pilíře, protože důchody budou odpovídat jejich placenému sociálnímu pojištění. A toho platí objektivně méně, takže budou mít i menší důchody. Řada živnostníků a podnikatelů myslí na tyto věci, protože přistupují s daleko vyšší odpovědností ke svému životu. Takže většina z nich více naslouchá tomu, že se budou muset na stáří zajistit sami a nespoléhat se na stát. Proto si myslím, že mnohem větší procento z nich se na stáří připravuje nebo zajišťuje. Vhodným řešením je třeba i to, že si pořídili vlastní bydlení. Protože něco jiného je, když žijete ze státní penze a musíte z ní platit i nájem, nebo když bydlíte ve vlastním, kde platíte jenom energie a provoz.

Autor: Petr Švihel, Obchod & Finance

Komentáře

Čtěte také

Junckerova noční můra: Budou následovat další referenda?

Junckerova noční můra: Budou následovat další referenda? aktualizováno

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se obává, že po Británii budou následovat další referenda o setrvání v Evropské unii i v dalších členských zemích. Řekl to v rozhovoru… více

Komerční prezentace
Mobilní web