Rozvojové mikropůjčky ani po čtyřech desetiletích nedospěly

23.3.2011 8:32   |  

Desetiletí novodobé rozvojové pomoci a dotací, které neprokázaly dostatečnou účinnost v boji s chudobou, se již čtyři dekády pokouší napravit koncept investičních a provozních mikroúvěrů. Ten zvláště v posledních letech provází ostrá diskuze, je-li správné, aby finanční instituce vydělávaly na nejméně majetných obyvatelích Země.

„Musíme udělat jasnou čáru mezi upřímností a zneužíváním. Do pozice nejchudších se nikdy nevcítíte, budete-li se na ni dívat jen prizmatem ziskovosti,“ upozorňuje zakladatel nejstarší mikrofinanční instituce Grameen Bank (GB) Muhammad Yunus, jenž za činnost v oboru obdržel v roce 2006 Nobelovu cenu za mír.

Jak velká je však část lidí, kteří odstartují svůj malý podnik a vedou si zdárně, nelze věrohodně ani odhadnout. Existují sice přesvědčivé statistiky o splacených úvěrech nebo počtu založených spořicích mikroúčtů, ale z nich se o úspěšně zrealizovaných záměrech nevyčte nic. Příběhy prosperujících jedinců se samozřejmě tu a tam vyskytnou, poněvadž slouží jako příklady toho, že se dá s pomocí drobné půjčky podnikatelsky prosadit.

Dobrý příklad

Deník New York Times zmiňuje Anitu Edwardovou z Nigérie, která za poskytnutých 566 dolarů rozšířila kadeřnictví v Benin City. Z vytvořených příjmů poté otevřela druhý salon a kvalita jejího života se dle vlastních slov zvýšila. Obdobný příběh popisuje i největší světový portál zprostředkující mikroúvěry po internetu kiva.org, jímž od vzniku v roce 2005 proteklo bezmála 200 milionů dolarů. Patnáct let opravoval Angel Asajev jízdní kola v centru města Sliven na jihovýchodě Bulharska. Na základě svých zkušeností dostal před pěti roky půjčku 850 dolarů na spuštění soukromé provozovny, kde teď údajně zaměstnává celou rodinu.

Podivné sebevraždy

Zdaleka ne každý, kdo se rozhodne vymanit z chudoby živností financovanou drobným úvěrem, uspěje. Dokládá to sled loňských sebevražd v indickém státu Ándhrapradéš, které měly u 57 podnikavých žen údajně stejné jmenovatele: předluženost a nátlak peněžních ústavů na dodržování splátkových kalendářů.

Objevilo se však několik informací, jež tomuto zevšeobecnění neodpovídají. Zaprvé, minimálně 17 bývalých klientek společnosti SKS Microfinance, která je s téměř šesti miliony aktivních dlužníků lídrem na tamním trhu, se podle zakladatele Vikrama Akuly nijak výrazně se splácením neopožďovalo.

Zadruhé, terénní průzkum indického nevládního Centra pro mikrofinancování přišel s udivujícím zjištěním, že pouze 11 procent venkovských domácností v šestasedmdesátimilionovém Ándhrapradéši využívá mikropůjčky. Jejich průměrná výše přitom dosahuje v přepočtu 180 dolarů, což je v porovnání s klasickými bankovními úvěry zhruba třetinová částka. Půjčky od lichvářů, přátel a jiných zdrojů dokonce běžně překračují 770 dolarů.

(Ne)spoutaná procenta

Trh soukromých mikroúvěrů rozhodně není bezvadný. Silně medializované je především téma výše úroků z drobných úvěrů.

Jejich rozdílnost se nejčastěji vysvětluje dvěma důvody. Jednak nerovnoměrnými sazbami na mezibankovních trzích nestejně rozvinutých zemí, jednak náklady na distribuci obrovského množství malých částek ke klientům žijícím v obtížně dostupných místech.

Ani tyto příčiny však úplně nevysvětlují, proč asijští půjčovatelé účtují dlužníkům ročně 20 až 36 procent, zatímco kupříkladu v Latinské Americe může úročení překročit i 70 procent. „Nepochybně musíme vzít v potaz místní podmínky. Ale pohybujíli se taxy soukromých institucí o 30 procent výše, než za kolik tyto společnosti získávají prostředky, je to rozhodně nepřiměřené,“ cituje list NY Times Damiana von Stauffenberga, zakladatele americké společnosti Microrate, jedné ze čtveřice ratingových agentur specializujících se na hodnocení soukromých poskytovatelů drobných úvěrů.

S cílem zamezit opakování loňských událostí ve státu Ándhrapradéš prosazuje indická centrální banka zavedení maximální sazby z mikroúvěrů 24 procent za rok. Podobně se rozhodla i bangladéšská vláda, která hodlá domácím poskytovatelům drobných úvěrů vyměřit sedmadvacetiprocentní limit pro roční úrok.

Dobrá, nebo špatná

Daleko závažnější problém spočívá ve schopnosti změřit stav těchto peněžních ústavů. Jejich mechanismy totiž neodpovídají podmínkám rozvinutých zemí a nelze na ně aplikovat běžné modely kontroly. Chybnost klasického přístupu se projevila předloni lokálními „splátkovými krizemi“ v Maroku, Nikaragui či některých provincích Pákistánu. Rating řady tamních ústavů, jež se buď dostaly do potíží s likvidností, nebo zcela přestaly fungovat, byl přitom na vysokém stupni se stabilním výhledem.
Naprostá většina zemí, v nichž se poskytují mikroúvěry, také dosud nemá registry insolventních obchodních subjektů. Investoři si tak často ani nemohou ověřit, jestli dávají prostředky stále fungujícím poskytovatelům úvěrů.

Velcí hráči neuspěli

Navzdory tomu roste v posledních letech zájem investičních divizí velkých bankovních a pojišťovacích skupin drobné úvěry financovat. Množství prostředků na tyto účely se podle agentury Microrate mezi lety 2005 a 2009 více než zešestinásobilo na 4,3 miliardy dolarů. Do „mikrobyznysu“ se zapojují i fondy soukromého kapitálu a hedgeové fondy, mezi něž patří skupina Quantum legendárního burziána George Sorose s minoritním spoluvlastnictvím indické firmy SKS Microfinance.

Několik velkých bankovních skupin se dokonce pokoušelo přímo ovládnout místní poskytovatele drobných úvěrů, ale ukázalo se, že je nedokážou efektivně řídit. „Manažeři předních bankovních hráčů se nedokázali ze svých center vcítit do podmínek a potřeb stovky kilometrů vzdálených klientů. To se velmi negativně odrazilo na schopnosti udržet vysokou splatnost úvěrů. Řada nadnárodních finančních skupin posléze z pozic vycouvala se ztrátou,“ zdůrazňuje Tomáš Hes, spoluzakladatel firmy Microfinance, která jako jediná v Česku zprostředkovává mikroúvěry.

Větší důvěře se těší ženy

Společnost Microfinance koncem roku 2007 zřídila webový projekt myELEN. com, přes nějž putují nashromážděné investiční prostředky do partnerských institucí v Mexiku. Ty je následně přes své pobočky distribuují po vesnicích mezi úspěšné žadatele. „Upřednostňují se ženy, a to ze dvou důvodů. Jednak dokážou lépe hospodařit se zapůjčenými penězi, protože cítí odpovědnost za prosperitu rodiny. Jednak v jejich prospěch hovoří dosavadní statistiky s výrazně vyšším procentem řádně splacených úvěrů, než je tomu u mužů,“ vysvětluje Hes.

Kvůli riziku předlužení se vyžaduje, aby splátka netvořila více než polovinu peněžních výnosů klienta. Optimální poměr je okolo 25 procent. „Velikost úvěrů se zpravidla pohybuje v řádu stovek dolarů s tím, že doba splatnosti je od čtyř do šesti měsíců,“ dodává Hes.

Portálem myELEN.com od jeho vzniku protekly každoročně bezmála tři miliony korun. Investory zřejmě přesvědčila kombinace ročního zhodnocení vložených prostředků o čtyři až osm procent a vylepšení image zapojením se do takzvaně společensky odpovědné činnosti.

Problémy otce zakladatele

Nápad uvolnit část volných peněz formou malých půjček určených k pracovnímu rozvoji chudých obyvatel ma starší kořeny, zásadního rozmachu ale doznal začátkem sedmdesátých let minulého století. Tehdy neznámý profesor ekonomie Muhammad Yunus zpovídal ve vesnici nedaleko jihobangladéšského města Chittagong ženu vyrábějící bambusové stoličky. Jejím problémem byl nedostatek peněz na nákup suroviny. Z lokálního poskytování mikroúvěrů v řádu desítek dolarů vyrostl peněžní ústav Grameen Bank, jenž za bezmála třicetiletou existenci rozpůjčoval více než osmi milionům žen 9,87 miliardy dolarů.

Yunus teď však zažívá těžké chvíle. Na přelomu roku norská a švédská veřejnoprávní televize odvysílaly dokument, v němž ho spolu s dalšími členy managementu mimo jiné obviňují z nepoctivého zacházení se svěřenými prostředky.

V únoru zas bangladéšský kabinet nařídil Yunusovi, aby odstoupil ze svého postu. Údajným důvodem je jeho 70letý věk, kterým o deset roků překračuje stanovené, maximální stáří pro výkon řídící funkce. Laureát Nobelovy ceny za mír napadl rozhodnutí u vrchního soudu v Dháce. Tribunál však začátkem března jeho stížnost zamítl s odkazem na pravomocnost nařízení týkajících se důchodového věku pro členy výkonných orgánů společností se státní účastí. Ta přitom v GB dosahuje zanedbatelných 3,5 procenta. Yunus se proti verdiktu odvolal k nejvyššímu soudu.

Autor je spolupracovníkem redakce

Autor: Václav Stárek

Komentáře

Čtěte také

Martin Čaban: Babišův křik a Dbalého psychedelie nestačí. Kabátkovi se daří

Martin Čaban: Babišův křik a Dbalého psychedelie nestačí. Kabátkovi se daří

Předseda ANO a vicepremiér Andrej Babiš se velmi rozčiluje nad tím, že správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny potvrdila ve funkci ředitele Zdeňka Kabátka. Vášnivě se rozepsal… více

Mobilní web