Banky za deset let přibraly 1,6 bilionu korun

4.8.2010 7:45   |  

Před deseti lety ukončila vláda Miloše Zemana éru, které se později začalo říkat bankovní socialismus. Rozhodnutí privatizovat banky vyneslo na světlo faktický stav českých peněžních ústavů. Aby je vůbec někdo koupil, musel jim stát poskytnout přímé finanční injekce i miliardové záruky.

Nahrubo řečeno, z privatizace tří bankovních domů – ČSOB, České spořitelny a Komerční banky – připlynulo do státní kasy necelých sto miliard korun. Přes 146 miliard stálo očištění bank před prodejem.

Za posledních deset let se tvář českého bankovnictví dramaticky změnila. Zatímco ke konci roku 1999 čtyři největší banky spravovaly majetek za 1,1 bilionu korun, nyní je 2,7 bilionu. Ještě patrnější je změna v čistém zisku. Před deseti lety banky souhrnně prodělaly skoro 13 miliard korun, loni vydělaly 43,2 miliardy korun. Jejich zahraniční vlastníci ze tří největších finančních ústavů od privatizace dostali na dividendách přes 130 miliard korun.

Transformace bankovnictví ovlivnila také zaměstnanost v sektoru. Ve čtyřech největších bankách pracovalo na sklonku devadesátých let 32 tisíc lidí, nyní je to skoro o pětinu méně.

Vlastníci vytáhli z největších domácích bank 132 miliard

Zahraničním vlastníkům se privatizace českých bank vyplatila. Ta čísla jsou ohromující. Přímo zlatým vejcem se pro belgickou KBC stala ČSOB. Z té její vlastník od privatizace získal nejvíce, 62,4 miliardy korun. Historicky nejvyšší dividendu vyplatila obchodní banka majitelům letos. Z výsledku za loňský rok si KBC stáhla celý čistý zisk 17,4 miliardy korun.

Rakouská Erste získala od privatizace z České spořitelny celkem 44,2 miliardy korun. Nejvyšší dividendu inkasovala za rok 2008, tehdy jí spořitelna poslala 15,5 miliardy korun.

Zkrátka nepřišla ani francouzská Société Générale. Z Komerční banky si dosud nechala vyplatit 25,8 miliardy korun.

Sečteno dohromady – ze tří největších finančních ústavů v Česku odplynula od doby jejich privatizace do letošního roku k zahraničním majitelům úctyhodná suma 132,4 miliardy korun.

Platí i menší ústavy, relativně nižší částky. Například UniCredit Bank letos pošle do Itálie 2,7 miliardy korun. České banky přitom nebyly zvlášť drahé, stát je navíc před prodejem očistil. Takže na jejich privatizaci vlastně tězce prodělal.

Mix přímých finančních injekcí a garancí představoval u Komerční banky 76 miliard korun, stát inkasoval čtyřicet miliard. Očista České spořitelny přišla na více než 40 miliard korun, rakouská Erste ji koupila za 19 miliard. ČSOB dostala záruku ve výši 30 miliard, prodána byla za 40,1 miliardy korun. ČSOB zároveň těžila z převzetí IPB, které z ní učinilo největší českou banku. Náklady státu na sanaci IPB dosáhly zhruba stopadesáti miliard korun.

Nicméně, očista a prodej největších peněžních ústavů se z jiného úhlu pohledu Česku přece jenom vyplatila. Díky tomu, že banky prošly jistou krizí už v devadesátých letech minulého století, nezasáhla je ta nynější, při níž se finanční domy ve světě pokládaly jako domečky z karet. Ani jedna z českých bank neměla potíže s kapitálem. Zahraničním vlastníkům nelze upřít zásluhu na nutné restrukturalizaci domácího bankovnictví.

Ovšem vlastníci českých bank na tom kvůli krizi byli dost špatně. Státní injekci inkasovala KBC i Erste, francouzské Société Générale do určité míry zachránil kůži fakt, že navýšila kapitál ještě před plným vypuknutím krize, když ji o pět miliard eur připravil vlastní makléř Jérôme Kerviel.

Zvláště zatěžující je splácení pomoci pro belgickou KBC, která vrací sedm miliard eur a musí kvůli tomu rozprodávat majetek. V plánu je i prodej části akcií ČSOB na burze, definitivně se ale o termínu zatím nerozhodlo.

Šéfové bank, kteří vedli transformaci

Česká spořitelna: John James Stack (64)

Za sedm let, co stál od jara 2000 v čele České spořitelny, se stal manažerskou legendou a vzorem pro většinou mladší tuzemské šéfy velkých společností. Ukázal jim, že nemusejí být nudní ani nemusejí pracovat 18 hodin denně, a přesto mohou dosáhnout fantastických výsledků. Pro práci v České spořitelně ho získal prostřednictvím personální agentury šéf Erste Bank Andrea Treichl. Američan Stack, který do svých 54 let pracoval jen v New Yorku, představoval elegantní řešení, jak dosadit do čerstvě získané firmy manažera se zahraničními zkušenostmi a nepopudit přitom veřejnost. Byl vhodným kandidátem nejen proto, že nebyl Rakušan a pocházel z vysoce konkurenčního anglosaského bankovního prostředí. Jeho výhodou byl přirozený a dlouhodobý zájem o transformující se ekonomiky, plynoucí z jeho irského původu. Jak se mu z ošklivého káčátka českého bankovnictví – banky, které často nešly bankomaty, jejíž klientští pracovníci byli nekvalifikovaní a pobočky zavíraly ve čtyři odpoledne – podařilo udělat labutí princeznu? Odpověď zní: Hodně cukru, medu, reklamy a public relations, ovšem i pořádný bič. Padesát top manažerů propustil ihned po svém nástupu a během dalších let je následovalo i pět tisíc řadových zaměstnanců. Zbývajícím deseti tisícům pracovníků České spořitelny výrazně zvýšil platy a dokázal v nich probudit v českých poměrech neobvykle vysokou loajalitu k firmě. Stack vystudoval MBA na Harvardu a dvacet dva let působil v Chase Manhattan Bank, naposledy jako výkonný prezident Chase Bank. Po vypršení mandátu v České spořitelně se vrátil do New Yorku. V současnosti je členem dozorčích rad skupiny Erste, Mutual America a Ally Financial. Vedle toho je ve správních radách třech neziskových organizací, mimo jiné American Friends of the Czech Republic a CERGE.

ČSOB: Pavel Kavánek (62)

Snad žádný jiný šéf nepůsobí ve své bance tak dlouho jako Pavel Kavánek. Dvaašedesátiletý generální ředitel ČSOB pracuje v tomto finančním ústavu od roku 1972, v jejím čele stanul o jedenadvacet let později. Že by snad mohla být nuda zůstat tak dlouho na stejném pracovišti, ale vyvrací. „Byť jsem už dlouhou dobu ve stejné firmě, a donedávna i na stejném patře stejné budovy, má práce se tak dramaticky proměňuje, že jsem prostě nepociťoval potřebu jít jinam.“ A ještě o sobě říká: „V minulosti jsem si kladl otázku, zda se ze mě nestává dinosaurus, ale odpověď jsem si dal jednoznačnou. Je ještě spousta věcí, které je potřeba udělat.“ Do ČSOB nastoupil Kavánek krátce po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze. Tehdy to byl ústav specializovaný na financování zahraničního obchodu, pod Kavánkovým vedením se z něj nakonec stala největší banka v zemi. Byl při prodeji ČSOB belgické skupině KBC, je i architektem převzetí padlé Investiční a Poštovní banky do rukou ČSOB. Ve volném čase sportuje, věnuje se skialpinismu, klasickému lyžování a v létě také kanoistice.

Komerční banka: Alexis Raymond Juan (67)

Celoživotní zaměstnanec skupiny Société Générale (od roku 1968) převzal vedení Komerční banky od ambiciózního privatizačního managementu Radovana Vávry v roce 2001 poté, co pro tuto bankovní skupinu vedl banky v Japonsku, Koreji, Řecku a v Británii. „Bylo pro mne kulturním šokem pozorovat, jak mladí talentovaní lidé touží po okamžitém uznání, vysokém platu a podobně,“ vysvětloval, proč všichni předprivatizační vrcholoví manažeři z banky po jejím převzetí skupinou Société Générale odešli. „Asi bych tam vydržel, kdybych byl loajální. Ale ten styl a rychlost byly jiné, než jsem byl zvyklý,“ tvrdil jeden z tehdejších Vávrových lidí a pozdější neúspěšný generální ředitel ČSA Radomír Lašák. Komerční banku Juan úspěšně řídil čtyři roky, během jeho působení došlo k její razantní retailové expanzi. Po skončení mandátu v ČR plánoval odejít v roce 2005 do penze a přestěhovat se z Paříže do jižní Francie. Nakonec ale v penzi vydržel jen půl roku. V současnosti vede bankovní oddělení v konzultantské společnosti Bain & Company. Jako nezávislý člen představenstva pomáhal s finanční restrukturalizací společnosti Orco. Tvrdí, že má daleko více času než v době své práce pro SG: „Co se týká rodiny, s ní nyní trávím daleko víc času než dřív. Hlavně s mými třemi vnoučaty. Ve Francii jsou každých osm týdnů ve školách prázdniny. Takže s vnoučaty jezdíme lyžovat, k moři a podobně. Mám na pobřeží byt a šestimetrovou loď,“ uvedl v únoru v rozhovoru pro deník E15.

UniCredit: Jiří Kunert (57)

Je nejdéle sloužícím a zřejmě i nejrespektovanějším generálním ředitelem banky v Česku. Šéfem Živnostenské banky se stal již v roce 1988. Po studiu VŠE v Praze začal pracovat v ČSOB. V roce 1982 nastoupil do pobočky Živnostenské banky v Londýně a stal se tam náměstkem. V letech 1986 až 1988 působil na ministerstvu financí jako bankovní poradce ministra, poté se vrátil do Živnostenské banky. Po její privatizaci v roce 1992 vykonával funkce předsedy představenstva a generálního ředitele. V roce 2001 přešel k italské bankovní skupině UniCredit a dva roky vedl její slovenskou pobočku UniBanka. Po vstupu UniCredit do Živnostenské banky se v roce 2003 vrátil do čela Živnostenské banky. Od listopadu 2007 je předsedou představenstva a generálním ředitelem UniCredit Bank, v současnosti čtvrté největší banky v ČR, která vznikla fúzí Živnostenské banky a HVB Bank. Je dlouholetým prezidentem České bankovní asociace. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou zřídila vláda Mirka Topolánka. Na členství v radě rezignoval poté, co v dubnu 2009 přinesl Český rozhlas důkazy o tom, že Kunert byl v osmdesátých letech vědomým ideovým spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Totalitní rozvědce podle archivních dokumentů předával reporty o ekonomické situaci v zahraničí a podrobné zprávy o zahraničních bankéřích. Jiří Kunert se ke své spolupráci s StB nikdy nevyjádřil.

Autor: Jana Havligerová, Tereza Zavadilová, Tomáš Skřivánek

Komentáře

Čtěte také

Merkelová: Armáda chystá manévry s policií, migraci i teorismus zvládneme

Merkelová: Armáda chystá manévry s policií, migraci i teorismus zvládneme

Německo udělá všechno pro objasnění teroristických útoků z minulého týdne a pro dopadení lidí, kteří za nimi stáli. Prohlásila to kancléřka Angela Merkelová. V souvislosti s… více

Mobilní web