Bergman: Pevné svaly, úsměv v líci, to jsou pražští převozníci

Před dvěma lety otevřel Muzeum Karlova mostu. Kromě vyhlídkových plaveb po pražských Benátkách spravuje čtyři přívozy v hlavním městě. Další má být otevřen v Modřanech. „Ve velkém takhle malé přívozy nikdo na světě neprovozuje,“ říká. A o sobě a svých zaměstnancích hovoří jako o „pokorných služebnících vodních“.

* E15: Už sám název První Všeobecná Člunovací Společnost evokuje staré časy. Stejně jako řada technických detailů na lodích, které mají například bronzová kormidla a firemní štítky připomínající svým provedením přelom 19. a 20. století. Proč chcete, aby si vaši cestující připadali jako v C. a K. mocnářství?

Firmu jsem zakládal začátkem devadesátých let ještě na vysoké škole. Mentálně žiji zhruba před 120 lety, tedy v období do roku 1918. Název připomíná obrozeneckou terminologii. Když jsme například spouštěli Nepomuk, většina médií převzala naše označení salonní rychloloď. Archaická čeština nám podvědomě umožňuje vrátit se do historie a romanticky se jí dotýkat, což se snažíme zprostředkovat i našim cestujícím. A od roku 2007 také návštěvníkům Muzea Karlova mostu.

* E15: Plavby po pražských Benátkách už provozujete opravdu dlouho, od roku 2006 jste k nim postupně přidal ještě čtyři přívozy. Pod tímto slovem jsem si dříve představil loďku s bidlem či veslem nebo neforemné železné plavidlo pro převoz automobilů. Vaše lodě jsou však úplně jiné.

Jsem jeden z mála převozníků v Evropě, jenž staví kopie starých lodí, které jsou až na motor do posledního puntíků stejné, jako byly ty původní. Používáme tradiční materiály. To znamená český modřín, a ne nějaká exotická dřeva. Když nám cestující nevěří, že je vezeme novou lodí, je to pro nás největší ocenění. Jsme konzervativní. Vycházíme z české tradice, kultury a designu.

* E15: Přesně takové lodě tedy na Vltavě dříve sloužily?

Chceme lidem zprostředkovat genius loci staré Prahy, a proto stavíme kopie takzvaných vltavských naháčů. Historii se bohužel dřívějšímu režimu podařilo zpřetrhat. Kontaktoval jsem staré stavitele lodí, čerpal i z archivů. Výsledkem jsou trupy, s nimiž jsme schopni plavit se i v minimálních hloubkách. Umí tedy totéž co dávní naháči.

* E15: Nedávno jste pozval do Prahy benátské gondoliéry s jejich slavnými gondolami. Mají nějaký vztah k Praze?

Původními staviteli naháčů byli Tyrolané. Tyto lodě poprvé připluly do Prahy v roce 1550 a začaly se tu pak používat. A stejní stavitelé, kteří konstruovali naháče, postavili i gondoly a spoustu dalších typů, které se dodnes plaví i v Benátkách. Je tam shodný konstrukční základ, i když se jednotlivé lodě svým vzhledem liší. Důležité je, že mohou plout po mělčinách. Technologie stavby je stejná.

* E15: Nezbývá než vysvětlit, co naháč vlastně je.

Na pražských přívozech nyní používáme malé loďky. Někteří naháči ale měřili až 50 metrů a byli širocí až deset metrů. Shodné na nich je, že mají plochá dna a téměř svislé boky. Když se technologie později přenesla do tehdejších českých zemí, stavěly se v Týně nad Vltavou a Českých Budějovicích.

* E15: Proč jste se rozhodl provozovat v Praze přívozy, kterým se říká „mokré tramvaje“? Dodávám, že jsou součástí veřejné dopravy, stejně jako metro, tramvaj a autobusy.

Rodiče i prarodiče mě vždy vedli k historii a také k vodě. I později na střední a vysoké škole jsem projektoval různá plavidla, přístavy nebo lávky. Moje první loď, která se plavila pražskými Benátkami, byl v roce 1993 vltavský šinágl. Sám jsem ho postavil. Od jara 2006 jsem pak začal provozovat přívozy. Tehdy se na mě obrátil pražský magistrát, protože potřeboval propojit pravobřežní a levobřežní cyklistické trasy a stezky. Faktem je, že o povolení k provozování přívozů jsem usiloval už od roku 2000. Chyběla ale vůle úřadů. Dlužno říci, že organizačním i logistickým zázemím přívozů je ta původní převozní trasa, tedy ony pražské Benátky. Hlavní přístav máme u Karlova mostu, kde byl také nejstarší pražský přívoz.

* E15: V Česku je mnoho lokálních přívozů, které provozují většinou obce. Víte o někom, kdo by v Česku nebo v sousedních zemích spravoval hned několik přívozů najednou?

Ve velkém takhle malé přívozy určitě nikdo neprovozuje. Jsou různé společnosti v přímořských zemích. Jde pochopitelně o větší lodě a větší vzdálenosti. My jsme byli primárně zaměřeni na cyklisty. Velmi brzy se ale ukázalo, že obnovené vltavské přívozy začali využívat kromě cyklistů i pěší výletníci a hlavně místní lidé. Když někdo bydlí v Suchdole a pracuje v Bohnicích nebo Kobylisích, už nemusí objíždět půlku města, ale dopraví se do zaměstnání přímo přes vltavské údolí. Takových cestujících s námi jezdí každý den průměrně 800. A například u Národního divadla a na Výtoni jsme jen za loňské září a říjen převezli na 50 tisíc lidí.

* E15: Zatímco dva přívozy na severu Prahy vedou z jednoho břehu na druhý, ty zbývající na jihu města kličkují po obou březích jako jakási podélná dopravní tepna.

Z toho příliš nadšený nejsem. Myslím si, že by přívoz na Výtoni měl jezdit v ideálním případě jen na Císařskou louku a zpět. Delší trasa už přináší komplikace. V daném místě by to zkrátka mělo být dopravní řešení, a nikoli jakási vyhlídková záležitost.

* E15: Co loď pro bezdomovce Hermes. Má pro vás nějaký finanční efekt?

Tuto loď jsem projektoval a postavil za pouhé tři měsíce. Celé to ale vymyslel pražský primátor. A totéž ostatně platí i u přívozů. Jsem ale v každém případě rád, že jsem nápad s Hermesem mohl naplnit. Nyní se staráme o provoz lodi, což je podobné jako být správcem domu. U lodi je to ale mnohem složitější s fekáliemi a přívodem čisté vody.

* E15: Protipólem Hermesu je už zmíněná salonní rychloloď Nepomuk. O jaké plavidlo jde a pro koho je určeno?

Přiznám se, že velkou loď jsem nikdy nechtěl. Už od dětství se plavím na těch menších, a proto mě plně uspokojovaly pražské Benátky. Když jsem ale poprvé viděl na internetu nabídku na prodej tohoto plavidla, bylo mi jasné, že svým designem dokonale zapadá právě do Prahy. Než jsem ho koupil, trvalo to dlouhých šest let. Ve třicátých letech minulého století nechala loď postavit jistá francouzská firma v Belgii. Konstrukci trupu bych ovšem datoval někam před rok 1910. Trup je celý nýtovaný a má nádhernou příď s admiralitní kotvou. Úžasný je i motor. Jde o dvoutakt se čtyřmi hlavami zapalovanými doutnáky. Frekvence chodu je stejná jako u lidského srdce. Motor dává celé lodi opravdu mimořádný zvuk. Ať stojíte kdekoli, cítíte, že žije, a zároveň vás to nijak neruší. Největší překvapení mě ovšem čekalo při podpisu kupní smlouvy. Teprve tehdy jsem zjistil, že se jmenuje Nepomuk. A přímo v místě, kde nyní kotví, nalezl koncem 14. století Řád křižovníků s červenou hvězdou tělo Jana Nepomuckého a pochoval ho v kostele sv. Kříže.

* E15: Mohou se lidé na této lodi svézt?

Běžní zákazníci ne, šetříme si ji. Je to veterán, který už není schopen pravidelného provozu. Lístky na Nepomuka nejsou volně v prodeji, loď slouží k soukromým akcím.

* E15: Jak pražské Benátky hodnotí zahraniční návštěvníci Prahy?

Je tu určitý paradox. Dvě třetiny našich zaměstnanců jsou Afričané muslimského vyznání, kteří mi pomáhají vydělávat na Muzeum Karlova mostu a spolupodílet se na dotváření české kultury. Jde například o výstavu Svatý na mostě ke 280. výročí svatořečení Jana Nepomuckého a vydávání různých publikací. A totéž, co platí o afrických muslimech, lze říci i o turistech. Téměř všechny peníze, co vydělám, dám zpátky do muzea, na výstavy nebo na vydávání knih.

* E15: Podobně jste financoval i nedávné Svatojánské Navalis, tedy v překladu vodní slavnosti? Kolik vás stály?

Měli jsme tu na 30 tisíc lidí. Asi to byl největší svátek na vltavské hladině, jaký řeka zažila. Ojedinělé bylo i procesí, který vyšlo ze Svatovítské katedrály, kde byla v rámci Navalis sloužena mše. Jana Nepomuckého jsme se pokusili představit nejen jako člověka a světce, ale i jako nejznámějšího Čecha. Tisíce jeho soch jsou na mostech mnoha zemí ať už v Evropě, nebo v Jižní Americe. Nepomuckého jsem objevil i v Benátkách, kde ho považují za svého patrona. Je v tom určitá symbolika. Už zmínění naháči pluli z Itálie do Prahy i vltavskými Svatojánskými proudy. Právě proto jsem chtěl, aby benátské gondoly byly součástí Navalis. Mimochodem, na pražské baroko měli velmi významný vliv právě Italové, jejichž potomci dodnes žijí na Malé Straně. Slavnosti mě přišly zhruba na devět milionů korun.

* E15: Zdá se, že ekonomická krize do pražských Benátek ještě nedorazila. Nebo jste už pocítil nižší zájem turistů?

Na pokles tržeb má v současnosti vliv spíš počasí. Krizi jsme pocítili už loni na podzim a na začátku tohoto roku. Teď je to v normálu.

* E15: Pražané vnímají turisty spíš xenofobně. Jak vy?

Měli bychom být k turistům mnohem přívětivější, přijíždějí, aby poznali Prahu. Měli bychom jim pomoci, aby pochopili jejího genia loci.

* E15: Kolik máte zaměstnanců a lodí? Necelých 70. Lodí provozujeme 13.

* E15: Jak si vybíráte personál? Z vlastní zkušenosti vím, že převozníci jsou velmi ochotní a svou práci dělají opravdu s chutí, i když jezdí od rána až do pozdního večera.

Převoznictví je náročná profese, protože nestačí jen manuální zručnost a fyzická zdatnost. Musíte mít i sociální inteligenci a lásku k Praze. Odpovídá to našemu sloganu: Pevné svaly, úsměv v líci, to jsou pražští převozníci. Podle toho si je vybírám.

* E15: Zejména na přívozu mezi Podbabou a Podhořím je ale občas slyšet stížnosti, že by tam potřebovali větší loď. Dočkají se jí?

Určitě to máme v plánu, musíme rozšířit kapacitu některých přívozů. Laciné to ale nebude. Také se musíme dohodnout s magistrátem. Jsme součástí pražské integrované dopravy. Totéž platí i o plánovaném a v pořadí už pátém přívozu, který má být v Modřanech.

* E15: Prý u vás pracuje i harfenistka a kuchař, který původně vařil na Pražském hradě.

Máme vlastního špičkového šéfkuchaře Erika Macháčka. A když Zbyňka Šolcová, což je jedna z nejvýznamnějších českých harfenistek, hraje Vltavu Bedřicha Smetany u pomníku tohoto skladatele na Novotného lávce a celá produkce se odehrává na lodi za šumění blízkého jezu, je to opravdu kouzelný zážitek. Pořádáme i plavby pro pana prezidenta a paní Lívii u příležitosti zahraničních návštěv. Jsme pokorní služebníci vodní.