Jan Svěrák, filmař hollywoodské ho formátu, který točí v češtině | E15.cz

Jan Svěrák, filmař hollywoodské ho formátu, který točí v češtině

Jan Svěrák, filmař hollywoodské ho formátu, který točí v češtině
Jan Svěrák
• 
ZDROJ: čtk
6. února 2015 • 06:34
Rok 1989 nebyl klíčový pouze pro české dějiny, znamenal také přelomové datum pro kariéru mladého absolventa dokumentaristiky na FAMU, který se potřeboval vymanit ze stínu slavného otce. Za absolventský film Ropáci získal Jan Svěrák studentského Oscara, a začala jedna z nejzářivějších kariér domácí kinematografie. Jan Svěrák dnes slaví padesáté narozeniny.

Jan Svěrák se narodil v roce 1965 v době, kdy jeho otec Zdeněk Svěrák právě začínal pracovat na fenoménu, z nějž se později stal kultovní Jára Cimrman. Jan tak vyrůstal v rodině stále proslulejšího otce, který se stával popkulturní ikonou. Vše vygradovalo za normalizace, kdy Zdeněk Svěrák a jeho spolupracovníci s Ladislavem Smoljakem měli úspěšné divadlo a několik mimořádných filmů.

„Vždycky jsem si přál, aby mě táta vzal s sebou na zájezd Divadla Járy Cimrmana,“ prozradil deníku Dnes Jan Svěrák při premiéře dokumentu Tatínek. Ve filmu, který měl premiéru v roce 2004, v té době již veleúspěšný filmař vyjádřil svůj vztah k otci, společné práci a zachytil, či dle vlastních slov „mramorizoval“ význam Zdeňka Svěráka pro tuzemské kulturní prostředí.

Dokumentům dal vale

I kvůli rodinnému zázemí nebylo překvapením, že Jan Svěrák začal v roce 1983 studovat FAMU. Z dnešního pohledu však může být překvapivé, že pozdější tvůrce nezapomenutelných hraných filmů studoval (a vystudoval) dokumentaristiku. Podobně například Miloš Forman nevystudoval režii, ale scenáristiku. Během studií natočil filmy Sbohem, nádražíčko, Však su vinař a dvě televizní cvičení: Rozhovor a Jak kominíci přinášejí štěstí.

Jeho studentské snímky ale začaly brzy překračovat hranice žánru dokumentu a začaly se blížit fiktivním dílům. Vesmírná odysea II byla dramatem dvou důchodkyň ze zasněženého sídliště, v němž vzdal svůj první obdivně ironický hold americké kinematografii. Ostatně před premiérou loňské pohádky Tři bratři Lidovým novinám Svěrák prozradil, že kdysi chtěl být trikovým režisérem v Hollywoodu.

Jan SvěrákJan SvěrákAutor: Jan Kovařík

Absolventským filmem na FAMU se této metě přiblížil. Byl jím již zmíněný paradokument Ropáci, v němž skupina přírodovědců stopuje nový živočišný druh. Ropáci milují znečištěné prostředí, proto se jim u nás bude dařit čím dál více, hlásá snímek v závěru. Možná silné poselství, ale především mimořádným způsobem natočený film, který i více než čtvrtstoletí po svém natočení neztratil nic ze své formální platnosti.

Malý Oscar za silný debut

Svěrák za tuto hříčku získal jako první a doposud i poslední český tvůrce studentského Oscara, kterého si na konci normalizace osobně převzal v Los Angeles. Když o necelou dekádu později přebíral Oscara za Kolju, velké sošce vyprávěl o menším bratříčkovi, který na něj v Česku čeká. V podmínkách nově vznikajícího svobodného Československa začal Jan Svěrák pracovat na svém celovečerním debutu. Tím nakonec je vzpomínkový film napsaný Janovým otcem Zdeňkem.

Svěráka staršího již v polovině osmdesátých let při natáčení snímku Jako jed požádal režisér Vít Olmer, zda by nenapsal scénář o svých školních letech. Nakonec ale Olmer scénář odmítl a pustil se do režie Tankového praporu. Svěrákův text tak osiřel a ujal se jej právě Svěrák mladší. Výsledek vstoupil do kin 1. srpna 1991 pod názvem Obecná škola a zařadil se mezi nejlepší a rozhodně nejúspěšnější debuty české kinematografie.

Nostalgický snímek, který dodnes patří k oblíbeným filmům televizního večera, navštívil více než milion diváků a snímek byl vyslán do bojů o nominaci na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Stejně jako film Vesničko má středisková (také napsaný Zdeňkem Svěrákem) snímek skutečně nominaci získal, ale cenu americké filmové akademie nakonec nezískal (Oscara si odvezlo italské válečné drama Mediterraneo).

Na cestě ke Koljovi

Jan Svěrák vstoupil do kinematografie výrazným počinem, který se nebál diváckosti. Ačkoli je dnes Svěrák právem považovaný za samozřejmého hitmakera, po debutu se nevydal žádnou jednoduchou cestou příjemných filmů pro celou rodinu. Naopak v roce 1994 uvedl hned dva filmy, zcela odlišné povahou i přijetím. Akumulátor 1 je opulentní spektákl, v němž Svěrák vykouzlil tolik nápadů, že by jej v Hollywoodu jako trikového režiséra jistě angažovali hned.

Naopak Jízda je minimalistický snímek, který Svěrák natočil s minimálním štábem a za minimum peněz. Oba filmy dodnes patří k nejméně doceněným polistopadovým filmům, a byť mají jistý kultovní status a Akumulátor 1 se i stal nejnavštěvovanějším českým filmem roku 1994, oproti hitovosti Obecné školy šlo o určitý ústup.

Hrátky s Hollywoodem

Všechno ale měl vynahradit následující Svěrákův projekt, kvůli němuž poprvé spojil síly se svým životním producentem Britem Erikem Abrahamem. Již v roce 1995 režisér založil dodnes fungující produkční společnost Biograf Jan Svěrák, pod jejíž hlavičkou vznikly jeho následující snímky. Svěrák se spolu s Abrahamem pustili do realizace volného pokračování Obecné školy, v níž Svěrák starší vzpomíná na dobu komunistické vlády. Kolja se stal okamžitým fenoménem a dodnes je nejúspěšnějším filmem samostatné české kinematografie. Jeho statistika ohromuje.

Jan Svěrák (50)
» narodil se v roce 1965 v Žatci, je synem režiséra Zdeňka Svěráka
» v roce 1983 nastoupil na katedru dokumentaristiky na pražské FAMU, kde o pět let později absolvoval snímkem Ropáci; jako doposud jediný Čech za něj získal o rok později studentského Oscara
» na jeho kontě jsou čtyři snímky s návštěvností přesahující milion diváků v českých kinech, získal tři České lvy za režii, Zlatý glóbus a Oscara za Kolju
» žije v Praze s manželkou Evou, má tři děti

V kině jej zhlédlo téměř 1,4 milionu diváků (žádný český snímek natočený po roce 1992 jej nepřekonal), byl uveden ve 40 zemích včetně Spojených států amerických, získal tehdy rekordních šest Českých lvů včetně ceny za nejlepší film, Zlatý glóbus pro nejlepší neanglicky mluvený film a navrch i jediného Oscara, kterého vybojoval český polistopadový film. I díky americké distribuci, kde snímek utržil přes pět milionů dolarů, je Kolja komerčně nejúspěšnějším filmem českých dějin.
Po Koljově úspěchu Svěrák dostal řadu nabídek z Hollywoodu.

Tehdejší veleúspěšná společnost Miramax Svěrákovi nabídla trojici později slavných snímků Čokoláda, Dobrý Will Hunting a Pravidla moštárny. Svěrák ale všechny odmítl. „Nemohl bych to dělat, protože jako najatý režisér bych ten film neměl pod kontrolou. A také neumím dělat cizí látku.

Všechny moje filmy napsal táta nebo já, a jsou to tedy filmy autorské. Vycházejí z vnitřního popudu, ne ze zakázky.
Nevěděl bych, jak to natočit,“ prozradil v jednom rozhovoru. Zároveň cítil ohromnou zodpovědnost za budoucí projekt, proto nakonec zvolil zcela jiný žánr a pustil se do vysněného filmu o československých letcích za druhé světové války.

Od megahitů k tvorbě pro děti

Scénář k Tmavomodrému světu museli kvůli smlouvě na distribuci Kolji jako první vidět lidé z Miramaxu. Ten byl součástí Walt Disney Company, a i když snímek ve finále vznikl bez amerických peněz, odraz příběhu Tmavomodrého světa se do Hollywoodu dostal. Téměř totožný jako český velkofilm totiž byl akční Pearl Harbour režiséra Michaela Baye. K soudní při nikdy nedošlo, ale Jan Svěrák se netají tím, že podle něj byl scénář ukraden. Tmavomodrý svět je dalším z vrcholů Svěrákovy kariéry; byl jednoznačně nejdražším tuzemským projektem, když se jeho rozpočet vyšplhal k částce 230 milionů korun. Návštěvnost přesáhla 1,1 milionu diváků, přesto snímek skončil v mnohamilionové ztrátě. Svěrákovi ale vynesla Českého lva za nejlepší režii.

Poté se Svěrák odmlčel na plných pět let. Produkční pauzu zakončil až třetím a údajně posledním pokračováním volné trilogie o životě viděného očima Zdeňka Svěráka Vratné lahve. Na současné poměry téměř nízkorozpočtový film se stal podobně jako Kolja okamžitým hitem, zhlédlo je téměř 1,3 milionu diváků, tržby překonaly laťku 124 milionů korun (nejvíc ze všech českých filmů v historii). Přesto se Vratné lahve staly posledním Svěrákovým velkým filmem kvůli deziluzi z tuzemského filmového prostředí. „Vratné lahve měly rozpočet 34 milionů korun, milion diváků a sto milionů tržeb. Přesto jsme teprve teď ten rozpočet splatili a jsme na nule,“ postěžoval si Svěrák na ekonomický výkon Vratných lahví.

Po Vratných lahvích se tak Svěrák pustil do tvorby pro děti. Jeho snímky Kuky se vrací a Tři bratři jsou sice úspěšné, milionové návštěvnosti ale zatím nedosahují. Na druhé straně jsou daleko lepším podkladem pro návazný merchandising. Kuky i Tři bratři skvěle prodávají návazné produkty v podobě figurek, výstav či soundtracků. Tím Svěrák znovu potvrdil téměř hollywoodské schopnosti pracovat s filmem. Snad ale ještě někdy natočí i další velký film. Jak si posteskl v rozhovoru pro deník E15 producent Hvězdných válek Rick McCallum, „je tragédie, že filmaři jako Jan Svěrák nemohou točit, co by chtěli“.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!