Jiří Soukup: Nejlepší časy Keramiku teprve čekají

Fotogalerie "Na začátku mého příběhu byla smrtelná kombinace. Tatínek byl syn kulaka a namluvil si sudetskou Němku,“ začíná vyprávění o svých životních cestách Jiří Soukup, majitel jedné z největších tuzemských skupin v byznysu s koupelnovým vybavením, která vykazuje tržby kolem 1,3 miliardy korun.

Keramika Soukup Dalších 8 fotografií v galerii
10.4.2014 9:43   |  

Zatímco dnes má jako vládce firmy se stovkou zaměstnanců o živobytí postaráno, za minulého režimu si těžko hledal budoucí profesi. Když Soukup v sedmdesátých letech skončil základní školu, mohl na gymnázium rovnou zapomenout. Mladíkovy kroky proto směřovaly do Nymburku na železničářské učiliště. Když následně obdržel povolávací rozkaz, dostal se kvůli svému původu k útvaru, který měl na starosti výpravu nákladních vlaků.

„V Doupově jsem na silvestra musel řadit během nějakého cvičení vagony sovětské armády. Jiný železničář si spletl kolej a já ten vlak zastavil nohou. Rok jsem pak bojoval, abych mohl alespoň chodit,“ líčí majitel Keramiky Soukup. Sehnat práci pro něj byl i v socialistickém Československu oříšek. Soukup byl rád, že mohl chodit čtyři hodiny denně sledovat na železniční stanici provoz vlaků. „Abychom se tehdy uživili, začali jsme pěstovat brambory a chovat slepice, takže jsem si myslel, že ze mne bude zemědělec,“ vzpomíná na přelom sedmdesátých a osmdesátých let.

Nakonec se mu podařilo sehnat i druhou práci, při níž dělal přidavače obkladačům. Vedle toho se však kolem roku 1989 Jiří Soukup vypracoval ve své železničářské profesi na dozorčího přepravy na plzeňském hlavním nádraží. Současně padla železná opona a tehdy sotva třicetiletý muž začal řešit, co bude dál.

Dopis ministrovi

Rozhodl se pro risk a vydal se do Německa. „V únoru 1990 jsem odepsal na první inzerát a jel jsem. Mou první prací v zahraničí byla oprava bazénu, který mimochodem funguje dodnes,“ pokračuje ve vypravování byznysmen. Poté chvíli pendloval mezi Plzní a Německem, následně si u západních sousedů založil i firmu. „V Německu jsem se naučil skutečně pořádně obkládat, používat technologie a vydělal jsem první peníze. Do té doby jsme neměli nic,“ popisuje začátky Jiří Soukup.

V té době poslal rukou psaný dopis ministrovi průmyslu a obchodu Vladimírovi Dlouhému, aby mu dal do Německa kontingent na deset lidí, což byl tehdejší systém jednorázových pracovních povolení. Ministr skutečně odepsal, sehnal potřebná povolení a Soukup se díky tomu mohl pustit do byznysu v Německu naplno.

„Za pochodu jsem se učil vést účetnictví, podávat daňová přiznání a řídit rostoucí firmu. Skutečnou strukturu a pořádek mi ovšem vnáší v posledních letech do firmy až syn Jiří,“ říká s úsměvem podnikatel.

Podnikání v Německu tedy Soukup na začátku devadesátých let rozjel a vcelku se mu dařilo. S partou obkladačů dělal zakázky nejen pro domácnosti, ale i pro hotely nebo banky. Současně si však brzy uvědomil, že v Německu nemůže být navěky. A když jednou odpočíval ve Viechtachu na náměstí, dostal nápad, že začne prodávat dlaždičky.

V Plzni koupil činžák a v jeho suterénu zřídil prodejnu. Čeští výrobci mu však odmítli dlaždičky dodávat, protože už byli napojení na zavedenou konkurenci z větších stavebních firem. Jako první jim tedy dlaždice dodal italský koncern Marazzi.

Nejtěžší rok? Ten loňský

Při pohledu do firemní historie se Jiří Soukup nejdříve zdráhá vytyčit nějaké milníky. „Zažívám je totiž každý den. Když před usnutím myslím na to, jestli přijdou peníze nebo budou zakázky,“ říká. Po chvilce však přesto několik klíčových okamžiků vyzdvihuje. Ke startu firmy v Německu a otevření prvního obchodu v Plzni přidává ještě například rozjezd dodávek do hobby marketů.

Podnikatel netají ani okamžiky, které mu daly zabrat. „Nejtěžší v celé naší historii byl loňský rok,“ uvádí. Bylo to období, kdy zahraniční dodavatelé výrazně zkrátili splatnost faktur a současně klesal odbyt. To způsobilo komplikace, protože právě v roce 2013 se podnikatel pustil do velkých investic. Za poslední dva roky dal do zlepšení chodu podniku zhruba 200 milionů korun.

Mimo jiné rozšířil obchod v Plzni a otevřel novou vzorkovou prodejnu v Praze. Tedy na teritoriu, kde zatím sbírali více bodů konkurenti.

Do budování široké pobočkové sítě se ale pouštět nechce. „Na rozdíl od konkurence není naší cestou pobočka v každém okresním městě. Důležité je pro nás držet uzlové body a z nich dělat rozvozovou službu,“ poznamenal Soukup. Menší města pak pokrývá také prostřednictvím dlouhodobých partnerů. Kromě expanze do Německa a posílení na Slovensku chybí Keramice v České republice už jen silnější zastoupení na Moravě.

Trh už je prý navíc hodně zahuštěný. „Projevuje se to na devastaci cen,“ dodal. Někteří konkurenti jsou podle něj jen kvůli udržení objemů u výrobců ochotni prodávat s nulovou marží. Přesto se prý už začínají objevovat náznaky, že by mohlo být lépe. „Od ledna prodáváme poměrně dobře,“ sdělil vlastník Keramiky Soukup. Letos má být společnost znovu v plusu. Loni se kvůli investicím a recesi dostala do červených čísel.

Krize také přinutila Keramiku Soukup k inovacím. „Nemohli jsme zůstat jen u obkladů a dlažeb. Přibrali jsme k nim ještě sanitu, podlahy, nabízíme zárubně, dveře. A také máme zase vlastní obkladače,“ říká Soukup. Jedním dechem ale dodává, že sehnat dobrého obkladače je problém. „Řemeslo dnes nechce nikdo dělat a řady obkladačů nám tak pomalu stárnou.“

Střídání generací

„Nejlepší období firmy teprve přijde, protože v ní mám syna a dceru. Občas toho ale mají plné zuby, protože jim do toho stále mluvím,“ směje se Jiří Soukup. Syn Jiří, který už ve společnosti dělá výkonného ředitele a má firmu jednou převzít, se netají ambiciózními plány. Do podniku s více než stovkou zaměstnanců již mimo jiné vnesl korporátní strukturu, která mu zvláště na začátku chyběla. „Věděl jsem sotva, co je účetnictví a pracovní smlouva, neměli jsme žádné zkušenosti s firemním provozem,“ vzpomíná Soukup starší.

Dílem Jiřího Soukupa mladšího je rovněž nový automatizovaný sklad, který už bude pro Keramiku provozovat externí firma. Tím však změny skončit nemají. „Za deset let bychom s Keramikou a asi i dalšími firmami chtěli mít tržby kolem deseti miliard korun,“ líčí svou vizi budoucí majitel Keramiky, který si ve firmě prošel řadou různých pozic počínaje skladníkem. Nejbližší cíle spočívají hlavně v lepších službách, například v podobě rychlých a kvalitních dodávek. „Dlaždičku totiž dnes umí dodat každý,“ doplňuje Soukup junior.

Soukupové. Starší Jiří, zakladatel, ví, že firmu časem předá nástupci Jiřímu mladšímu

V dlouhodobé perspektivě zatím mluví jen o přirozeném růstu prostřednictvím zvětšování tržního podílu a expanze do nových segmentů. Konkrétnější o dalším rozšiřování byznysu zatím být nechtěl. „Když budete chtít stavět dům, tak my vám ho postavíme, zařídíme, vymalujeme, uklidíme a ještě vám uděláme zahradu,“ naznačuje Soukup starší.

Na některých věcech ale podnikatel nic měnit nechce. Například na tom, že je Plzeňák každým coulem. Proto hodlá nadále podporovat fotbalovou Viktorii Plzeň. Jejím sponzorem byl už v době, kdy o týmu za hranicemi západočeské metropole nikdo neslyšel.

Keramika Soukup
Firma vznikla v roce 1993 poté, co její majitel Jiří Soukup získal první podnikatelské zkušenosti v Německu. Jen o tři roky později už v Plzni otevřela první velkoplošnou prodejnu. Rok 1997 byl ve znamení expanze na Slovensko. Ještě před krizí otevřela česká firma pobočku také v Dubaji, odkud se ale poté kvůli hospodářským turbulencím stáhla. Nyní jde zpátky do Německa a nevylučuje ani návrat do Perského zálivu.

Čtěte také:

Keramika Soukup obloží novou čtvrť v Německu

LB Minerals otevře nový živcový lom

Autor: Daniel Novák

Komentáře

Čtěte také

Zátěžové testy bank: u dna skončily UniCredit, Société Générale i Erste

Zátěžové testy bank: u dna skončily UniCredit, Société Générale i Erste

Většina evropských bank by obstála i za velmi hluboké recese, některé ale i tak budou muset posílit kapitál. Ukázaly to výsledky zátěžových testů, které zveřejnil Evropský… více

Mobilní web