Na pražském trhu se rozpoutala cenová válka luxusních hotelů
Do České republiky přijíždí stále méně turistů, obchodních cestujících či účastníků různých kongresů a konferencí. Zlé časy zažívají hlavně velké luxusní hotely, které o zákazníka bojují dumpingovými cenami. Tyto praktiky ale podle prezidenta Asociace hotelů a restaurací ČR Pavla Hlinky ničí zejména pražský hotelový trh.
* Jak se na českém hotelovém trhu projevila krize?
Dvěma způsoby. Jednak dramaticky klesla celková poptávka po ubytování a snížily se jeho ceny, což velmi negativně působí na ekonomické výsledky ubytovacích zařízení. Druhý problém je v tom, že se i přes negativní dopady krize stále ještě dokončují dostavby či rekonstrukce nových hotelů. Tyto nově otevřené hotely ještě více podtrhují fakt, že Praha má zhruba o čtvrtinu pokojů více, než by potřebovala. V regionech není situace tak dramatická, protože tam byly hotely zvyklé žít skromněji a dopady krize na ně nejsou tak drtivé. Pozitivní zprávou je, že Češi přestali jezdit do zahraničí a začínají objevovat Českou republiku. To je první příslib k tomu, že bychom se mohli dostat do takového normálu jako všude jinde, kde domácí klientela v hotelech představuje minimálně 60 až 70 procent. U nás je to v Praze tak 15 procent a mimo Prahu maximálně 40 procent.
* Říkal jste, že v Praze je už lůžkových kapacit nadbytek, platí to pro všechny kategorie?
Myslím si, že to platí pro hotely všech kategorií. Další problém je v tom, že díky cenám, za které se momentálně prodávají pobyty v pražských hotelích, se stírají rozdíly mezi pětihvězdičkovým a tříhvězdičkovým hotelem. Je zde řada velkých pětihvězdičkových hotelů, které nyní prodávají své pokoje za tříhvězdičkové ceny. To výrazně zkresluje trh a nabourává jeho fungování. Největší hráči vrhnou na trh stovky pokojů za nízké ceny, pro ty menší je pak obtížné na tento trend reagovat.
* Jaká je situace v regionech, pokud jde o kvalitu ubytování v hotelích?
I tam roste mnoho nových hotelů, hotýlků a penzionů, je vidět jistý progres, ale stále si myslím, že ubytovacích zařízení v regionech není dostatek. Na druhé straně problém není jen v nedostatečném počtu ubytovací kapacity v regionech, ale zejména v chybějící infrastruktuře pro turisty. Pokud někde není infrastruktura, která by hosta lákala k návštěvě daného regionu, pak tam není nutné ani stavět hotely.
* Dá se očekávat, že v Praze některé hotely v blízké době skončí?
Zatím nemáme informace o tom, že by některé hotely přímo zanikaly. Nicméně pravdou je, že řada hotelů je zadlužena a jejich budoucnost je nejistá. Máme první signály o tom, že existují hotely vybudované z bytových domů, u kterých jejich majitel uvažuje o změně na malometrážní byty. Po těch je momentálně daleko větší poptávka než po hotelových pokojích.
* Řada hotelů se chlubí kongresovými sály, chce se zapojit do kongresové turistiky. Jak se krize dotkla tohoto segmentu trhu?
Toho se dotkla úplně nejvíce. Problém není ani tak v nižším počtu turistů, jako právě v poklesu korporátní klientely, v poklesu počtu lidí, kteří do Prahy přijíždějí za obchodem, kteří navštěvují kongresy a konference. Právě tato klientela vždy utratila za ubytování a poskytované služby nejvíce peněz. Já jen doufám, že firmy, které v mnoha případech šetřily jen účelově, zjistí, že nemohou dělat vše po telefonu, a vrátí se k pořádání kongresů. Myslím si, že v mnoha případech se kongresy zrušily ne proto, že by na ně firmy neměly peníze, ale bály se provokovat tím, že na to mají a že si budou žít stále stejně.
* Může hotelům pomoci to, že se orientují na něco nevšedního a nabízejí nějaký nevšední zážitek, jako například orientaci na Orient a podobně?
Samozřejmě každý hotel, který má nějakou specifiku, má výhodu. Stejně je výhodou to, když je hotel součástí nějakého hotelového řetězce. V tomto případě má totiž mezinárodní rezervační systém, má zajištěnou propagaci v zahraničí. Má určitě standardy služeb, na které jsou hosté zvyklí ze zahraničí. Stejnou výhodu získají hotely, které podepíšou management contract nebo franšízovou smlouvu i s řetězcem působícím na území republiky. Podle mého názoru jsou na tom nyní nejhůř individuální hotely, u kterých si jejich vlastník myslí, že je může provozovat sám. Ano, jsou i takové, které prosperují, ale ve většině případů už mají nebo brzy budou mít problémy.
* Letos končí první období certifikace českých hotelů a dalších ubytovacích zařízení. Budete v této certifikaci pokračovat?
Podepsali jsme dohodu s asociacemi v Rakousku, Německu, ve Švýcarsku a připravujeme se na dohodu s Maďarskem. Všichni bychom se měli podílet na jednotném klasifikačním systému, který bude platit v těchto zemích s tím, že v momentě, kdy skončí současná klasifikace ve Francii a v severských státech, budou se postupně připojovat další evropské země. Cílem je do budoucna vytvořit jednotnou evropskou klasifikaci. Od Nového roku by u nás měla platit stejná klasifikace, jako je v Německu či Rakousku.
* Jsou dnes jiné požadavky třeba na tříhvězdičkový hotel, než byly před třemi roky, kdy se udělovaly první certifikáty?
V zásadě se to příliš neliší, nejde ani tak o vybavení jako spíše o služby, které by měl hotel poskytovat. To, že má někdo vanu nadstandardních rozměrů a veliké pokoje, ještě neznamená, že tam host bude spokojený, když třeba ve svém pokoji narazí na špínu. Právě služby o všem rozhodují více.
* Certifikace je zatím dobrovolná. Je cílem vaší asociace prosadit ji jako povinnou?
Rozhodně se nebráníme povinné certifikaci, protože na českém trhu momentálně neexistují rovné podmínky k podnikání, každý si může na svůj hotel dát hvězd, kolik chce.
Více se dočtete v časopisu Realit č. 11







Copyright © 2007-2012 Mladá fronta a.s. Technické dotazy směřujte