Asii hrozí energetická krize. Kvůli zastaralé infrastruktuře | E15.cz

Asii hrozí energetická krize. Kvůli zastaralé infrastruktuře

Asii hrozí energetická krize. Kvůli zastaralé infrastruktuře
Celé selhání vyvolává otázky o zastaralé infrastruktuře třetí největší ekonomiky v Asii.
• 
ZDROJ: čtk
3. dubna 2013 • 11:14
V Asii se roztáčí velká energetická revoluce. Ta může vyvrcholit skokem kupředu, ale stejně tak i krizí. Kontinent přitom nemá problém zajistit si dostatek ropy a plynu, ale s tím, jak energii nebo zdroje dostat na místo určení a včas. Je to svým způsobem závod proti chronometru, popisuje analytik londýnského Centre for Global Energy Studies Julian Lee.

Indie se loni v létě musela hned dvakrát poprat s výpadkem dodávek elektřiny. Ty postihly zhruba 620 milionů lidí, a staly se tak největšími svého druhu v historii. A jak Lee připomíná, nejde jen o dobře známý případ Indie. „V Číně se těsně před krizí stalo něco podobného. Elektrická síť už nezvládala uspokojit poptávku,“ popisuje s tím, že i tehdy bylo zaděláno na problém. Ten nakonec smetla ze stolu krize, která zkrotila hlad po čínských výrobcích. Pekingu ale dopřála jen odklad, nikoli řešení.

Čína a Indie musejí rychle zapracovat na infrastruktuře, jinak jejich růst nebude mít co pohánět. Podobně je na tom i většina menších asijských ekonomik. Příkladem jsou Bangladéš a Pákistán, země ze skupiny Next-11 předurčené stát se pokračovatelem uskupení BRICS. Podle nejčerstvějších statistik mají v Bangladéši přístup k elektřině jen dva lidé z pěti, což brzdí osobní spotřebu i malé a střední firmy. Totéž platí o Pákistánu, kde mají sice přístup k elektřině tři lidé z pěti, ale výpadky jsou takřka na denním pořádku. Islámábád bývá bez proudu i 16 hodin denně.

Období bez proudu zažívají i země, které mají energetických zdrojů nadbytek. V barmském Rangúnu se do tmy noří i čtvrti, kde bydlí střední vrstvy. Země přitom podle odhadů CIA sedí na 50 milionech barelů ropy a 283,2 miliardy kubických metrů plynu. Podobně jako ve Střední Asii i v případě Barmy platí, že blízkost ani vlastnictví zdrojů neznamená, že je země „za vodou“. Musí také umět zdroj vytěžit a energii dostat na potřebné místo.

„Zdroje nejsou kletbou ani požehnáním. Záleží na tom, co s nimi vláda dělá,“ shrnuje analytička think tanku European Council on Foreign Relations Jana Kobzová. Ve Střední Asii energie dlouho kontrolovalo Rusko. To se teď mnohé země v regionu snaží změnit, což znamená, že hledají nové partnery, kteří by jim pomohli s těžbou i exportem. To může být pro zahraniční investory i výrobce nadmíru zajímavé. Vždyť ani Čína si nevěděla rady s břidlicovým plynem a rozhodla se přizvat americké experty.

Současný stav není pro zahraniční firmy bezednou bonanzou, varují analytici. „Záleží na konkrétní firmě a zemi,“ říká Kobzová. Příležitosti ale existují. Potvrzuje to i Asijská rozvojová banka, podle které je třeba do asijské infrastruktury rychle investovat 600 miliard dolarů – a energetika si ukrojí významnou část.

Hledání cest pro český export

Autor: Roman Chlupatý
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!