Jogurty Hollandia uzrály v byznys za tři čtvrtě miliardy

15. listopadu 2016 • 07:46

Porevoluční doba přinesla svobodný trh, na kterém se chtěli mnozí uchytit luxusním zbožím, jehož byl v době socialismu nedostatek. Někteří šli ale zcela opačnou cestou a začali se věnovat na první pohled obyčejným věcem, jako třeba jogurtům. Příkladem jsou majitelé farmy a mlékárny Hollandia nedaleko Karlových Varů, kteří během pětadvaceti let vybudovali firmu s obratem přes tři čtvrtě miliardy korun.

Firma Hollandia vznikla v polovině roku 1991 v tradičně zemědělském místě s romantickým názvem Krásné Údolí v sousedství chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Spoluzakladatel, spolumajitel a ředitel firmy Michal Škoda do té doby působil několik let po vysoké škole jako zootechnik na Státním statku Teplá. Ten se ovšem jako mnoho dalších podobných subjektů po revoluci rozpadl a nastala otázka, co dále.

Hollandia zvýší výrobu jogurtů, pomohou jí k tomu investice přes 150 milionů

Mobilní mlékárny

„Příběh Hollandie začal tím, že jsme se seznámili s českým emigrantem v Holandsku Jiřím Machkem,“ vzpomíná šéf Hollandie. Nizozemsko, stejně jako další země tehdejší Evropské unie, již v té době bojovalo s nadprodukcí mléka a mléčných výrobků, kvůli kterým také unie zavedla kvóty na průmyslovou výrobu. Jejich překročení přitom EU trestala finančními sankcemi. Výjimkou ovšem bylo, když dotyčná farma nadprodukci zpracovala do svých vlastních výrobků. A to Machek jako tamní občan věděl.

Jeden ze způsobů, jak se s kvótami vyrovnat, byla mobilní mlékárna. Objížděla farmy a zpracovávala syrové mléko tamních farmářů. Dotyčným jogurtům proto začali říkat „selský“. „Ta myšlenka se nám líbila a vzhledem k nadprodukci i v tehdejším Československu jsme zkusili rozjet obdobný byznys i u nás,“ říká Škoda.

Řecké jogurty z Česka jsou v ohrožení: proti označení protestují Řekové

Hollandia si zapůjčila mobilní mlékárnu a umístila ji vedle kravína v Útvině. Chvíli trvalo, než se s ní naučila pracovat. Dalším krokem byla objednávka na novou mobilní mlékárnu, která stála na svou dobu opravdu velké peníze – asi tři miliony nizozemských guldenů neboli zhruba padesát milionů korun. „Bylo náročné sehnat veškeré zástavy pro úvěr. Ale v době po revoluci měli lidé v sobě hodně entuziasmu, snahy se prosadit, něco udělat, vytvořit. Tak jsme se do toho dali také – a přežili jsme,“ říká s odstupem Škoda.

Dohoda s řetězci

Ze začátku firmě nikdo moc nevěřil, takových projektů bylo tehdy více. Na trhu začala být firma brána vážně zhruba od roku 1996, kdy už vyráběla pět až deset tun jogurtů denně. Zásadním milníkem se pak stala výstavba nového a již stálého provozu za 140 milionů korun v roce 2003, díky kterému stoupla denní produkce jogurtů na pětadvacet tun. Dnes je to ještě čtyřikrát tolik. „Šli jsme svou cestou, snažili jsme se být poctiví a pracovat pilně každý den. A někam jsme to dotáhli. Motivace přežít a něčeho dosáhnout byla prioritní,“ dodává dnes jednatel firmy.

Stát odmítl označování mléčných výrobků dle země původu, potravináře tím rozzlobil

Kromě investic do výroby ovšem byla zásadní i dohoda s obchodními řetězci, přes které se obecně prodává až devadesát procent potravin. Hollandia je nyní zastoupena ve všech. Pro některé řetězce vyrábí i jejich privátní značky. „Nadnárodní řetězce ovlá- dají český trh tvrdě a rozhodují o všem podstatném. Nicméně všude v řetězcích jsou rozumní lidé a je potřeba se domluvit a obchodovat. Byznys je byznys, rozhoduje kvalita, cena, kontakty – bez toho to nejde,“ upozorňuje Škoda. „Každý je tam, kam se nechá dotlačit. A různé doplňky, předpisy a přívěšky do legislativy (jako zákon o významné tržní síle, pozn. red.) to nevyřeší,“ dodává ředitel firmy.

Slevy a mlékomaty

Velkým problémem jsou pro výrobce rychloobrátkového zboží téměř permanentní slevové akce. V západních zemích se prý slevy pohybují kolem patnácti procent, v Česku je to ovšem padesát procent i více. „Je to trochu masakr. Když vidíte slevy na úrovni 50 až 60 procent, pak zákazníci musejí začít pochybovat o tom, jaká je hodnota a kvalita výrobku, když jde takto promovat,“ podotýká Škoda. Boj ovšem není veden mezi samotnými výrobci, ale právě mezi řetězci. „V Česku máme nyní poněkud přesupermarketováno,“ míní šéf Hollandie.

Zemědělci si chtějí postavit vlastní mlékárnu, má stabilizovat výkupní ceny

Před několika lety sice byly trendem mlékomaty, ale pro jejich komplikovaný provoz se tímto směrem Hollandia nevydala. Problém je podle Škody v dennodenní kontrole, údržbě a zavážení mlékomatů. To je natolik náročné, že se vyplatí jen na pár místech, kde se pohybuje velké množství lidí. „Každý den se musí nádrž v automatu vyčistit, sanitovat a zavézt čerstvým mlékem – a to vše stojí velké peníze. Rentabilita až na pár výjimečných míst není vysoká,“ míní Škoda.

Západní trendy

Hollandia nyní zpracovává přibližně 90 tisíc litrů syrového kravského mléka každý den. Z toho je zhruba desetina biomléko z vlastní biofarmy Otročín. Cílem u biomléka je dostat se na hranici deseti tisíc litrů zpracovaného mléka denně.

Další rozvoj výroby a rozšíření sortimentu má firma v plánech pro nejbližší období. Vedle již tradičního jogurtu firma vyrábí třeba i zmrzlinu. I do budoucna chystá něco nového, ale opět na bázi jogurtů. „Módní, hlavně zahraniční trendy sledujeme. Co se odehraje v Německu, Švýcarsku, Rakousku nebo Francii, sem přichází s určitým zpožděním. Na to musíme reagovat,“ přiznává Škoda a dodává, že vše záleží na kupní síle a představě lidí o ceně a kvalitě.

Hollandia si celou dobu své existence zakládá na tom, že byla první, která přišla na trh s označením „selský“ jogurt. To pak začala používat řada dalších firem ve snaze urvat další kousíček místního trhu. Patentovat si tento obecný název ale nejde. „Dnes je selské nebo farmářské zcela všechno − sýr, mouka, máslo, možná i kečupy,“ podotýká Škoda. „My ale máme pořád propojení na prvovýrobu. Pořád jsme sedláci a farmáři,“ uzavírá šéf Hollandie.

Hollandia v číslech
Firma byla založena v roce 1991. Většinovým majitelem je skupina Hopi podnikatele Františka Piškanina. Tržby v roce 2014 činily 758 milionů korun, meziročně vzrostly o 17 procent. Zisk v roce 2014 dosáhl částky 38 milionů korun. Od roku 2003 firma sídlí v Krásném Údolí u Karlových Varů v nových výrobních prostorách vybudovaných nákladem 140 milionů korun.

 

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!