Němci plánují zavírání dalších elektráren. Po atomu má na řadu přijít uhlí | E15.cz

Němci plánují zavírání dalších elektráren. Po atomu má na řadu přijít uhlí

Němci plánují zavírání dalších elektráren. Po atomu má na řadu přijít uhlí
ilustrační foto, Německá hnědouhelná elektrárna Boxberg
• 
ZDROJ: ANKAWÜ, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)

Blahoslav Hruška

Energetický trh je plný paradoxů a v Evropě těžko najdeme lepší příklad, než je sousední Německo. Když před třemi lety oznámilo postupné vypínání atomových elektráren, pochybovali mnozí o tom, zda se Německo nestane závislým na dodávkách elektřiny z okolních zemí. Vše se ale změnilo.

Saldo v exportu elektřiny trhá každý půlrok rekordy a o levný proud není u našich sousedů nouze. Může za to nejen nárůst zelené energetiky, ale i elektřiny ze zdroje, které není ani obnovitelný, a už vůbec ne čistý – uhlí.

To i přes impozantní vzrůst výroby energie z obnovitelných zdrojů zažívá renesanci. Místo útlumu se chystá nová těžba v lužickém revíru a staré elektrárny v Porýní čeká „retrofit“, rozsáhlá modernizace. Z hnědého a černého uhlí Německo loni vyrobilo 286 TWh energie, tedy 45 procent veškeré elektřiny. Téměř dvakrát více než ze slunce, vody a jiných zelených zdrojů.

Od roku 2009 výroba proudu z uhlí trvale stoupá. Do pěti let Němci plánují postavit nové uhelné elektrárny, které kapacitně dvakrát převýší nárůst produkce energie z paroplynových zařízení. Tu letos podle všeho čeká desetileté minimum.

Německo nestíhá

Za uhelný boom může nejen klesající cena samotné suroviny, ale především nefungující trh s emisními povolenkami, který provozovatele elektráren nijak nenutí začít se poohlížet po čistějším řešení. A právě emise se staly hlavním argumentem pro politický tah, který by měl s přísunem levné energie z uhlí zatočit a přeskládat německý energetický mix.

Spolková vláda se ještě letos chystá schválit nový akční program ke klimatickému balíčku 2020, v němž popíše, jak chce dohnat skluz v plnění závazku z kjótské konference.

Snížit do konce roku 2020 emise skleníkových plynů o 40 procent oproti roku 1990 Německo nestíhá. Spolkové ministerstvo životního prostředí proto přišlo s plánem postupného odstavování starších a neefektivních uhelných elektráren. Jen tak je prý možné dohonit manko v redukci emisí oxidu uhličitého, které ministerstvo vyčíslilo na 70 milionů tun ekvivalentu CO2.

Na pomoc si přitom vzalo studii prestižního Německého ústavu pro hospodářský výzkum (DIW), kterou berlínští badatelé zpracovali na objednávku politické nadace německých Zelených a European Climate Foundation. Vzhledem k tomu, že studie má podporu větší části vládní sociální demokracie, nejde jen o tendenční výstup ekologické lobby, jak by se mohlo zdát.

uhelný boomuhelný boomAutor: Euro

Co do samotných emisních cílů se zdá, že studie DIW měří spravedlivě – kdo znečištění zvyšuje, měl by nést i odpovědnost. Faktem je, že uhelné elektrárny se podílejí na plných 85 procentech emisí, které do vzduchu vypouští odvětví energetiky. „Sektor výroby proudu by měl významnějším způsobem přispět ke splnění krátkodobých a dlouhodobých klimatických cílů,“ říká Claudia Kemfertová, spoluautorka studie. Nejšpinavější a nejstarší uhelné elektrárny by proto z trhu měly postupně zmizet.

DIW pracuje se třemi scénáři. Podle prvního by byly odstaveny tři gigawatty výkonu nejstarších hnědouhelných elektráren, prostřední (označovaný jako S3B6) počítá s ukončením provozu tří gigawattů černouhelných a šesti gigawattů hnědouhelných elektráren. Roční emise by tím klesly o sedm, respektive 23 milionů tun ekvivalentu CO2.

Třetí, nejradikálnější plán pak kalkuluje se zavřením nejen tří gigawattů výkonu elektřiny z černého, ale i rovných deseti gigawattů z hnědého uhlí.

Česká vertikála

Poslední scénář označený jako S3B10 by se mimochodem dotkl také významného českého hráče – Energetického a průmyslového holdingu (EPH), který prostřednictvím dceřiné těžařské firmy Mibrag od loňska vlastní hnědouhelnou elektrárnu v dolnosaském Buschhausu.

Tu DIW zařadil na seznam 46 ohrožených provozů. „Nebudeme komentovat dílčí podklady pro rozhodování německé vlády,“ říká k tomu Daniel Častvaj, mluvčí EPH. „Obecně jde o hledání správného kompromisu mezi potřebami Mibragu, zaměstnanosti v regionu a spolkové vlády,“ dodává.

Soudě podle loňských prohlášení má EPH s Buschhausem úplně jiné plány. Zatímco původní majitel, koncern E. ON, chtěl elektrárnu zavřít kvůli nízké rentabilitě v roce 2017, Češi jí věští lepší budoucnost. Důvodem je „vertikální integrace“ – stručně řečeno fakt, že EPH dodává do elektrárny uhlí z vlastních dolů, a dokáže tak zabodovat dvakrát.

Očistit trh

O „dvojí dividendě“ mluví i studie DIW. Kromě snížení emisí má totiž zvažovaná stopka nejstarším uhelným elektrárnám znamenat také nepřímou podporu výstavbě paroplynových elektráren. Jinými slovy investicím do energetiky, které zdraží proud. „Klimatu a energetickému trhu se tak pomůže zároveň,“ argumentuje Kemfertová s tím, že výrobě a obchodu s elektřinou je potřeba pomoci zvenčí.

„Současná situace nabízí šanci na očištění trhu. Zotavení velkoobchodních cen nelze za současných podmínek v blízké budoucnosti očekávat,“ konstatuje studie DIW. Argumentace berlínských ekonomů je jednoduchá – když se odstraní levné, ale neekologické zdroje, nahradí je moderní a dražší. A to se promítne do ceny.

Jeden ze scénářů odstavování starších a znečisťujících zdrojů by se dotkl i českého EPH, který vlastní hnědouhelnou elektrárnu v dolnosaském Buschhausu

Podle modelu S3B6, který berlínský hospodářský ústav považuje za nejrealističtější, stoupne do pěti let cena silové elektřiny na burze oproti dnešku na 51 eur za megawatthodinu, tedy na úroveň roku 2011. S výjimkou průmyslových odběratelů, kteří jsou dnes podle studie „privilegovaní“, na tom nikdo tratit nebude.

Domácnostem energetici zřejmě rozpočítají náklady na výstavbu nových zdrojů do účtů za elektřinu ve formě distribučních přirážek, na druhé straně klesne poplatek za obnovitelné zdroje, který se odvíjí od ceny silové elektřiny. Dražší proud a lepší efektivita ve využití elektráren povedou i k vyšším výdělkům energetické branže. Na lepší provozní marži by podle DIW měli energetici vydělat celkově 5,8 miliardy eur.

Pokud jde skutečně o model, v němž nakonec vyhraje téměř každý, zbývá podstatná otázka: Jsou aktéři trhu tak hloupí, že na něco podobného nepřijdou sami a stát je k tomu musí přinutit? Odpověď je poněkud překvapivá. Ve skutečnosti se už k něčemu podobnému dávno chystají i bez politického rozhodnutí shora. Ovšem s jednou podstatnou výjimkou – paroplynové elektrárny do zázračného vzorečku zatím nikomu nezapadají.

Revoluce se nekoná

Odstavování starších uhelných elektráren není žádnou revolucí srovnatelnou s koncem atomové éry v Německu. Plná třetina z 38 elektráren, které DIW vyjmenovává v nejrealističtějším scénáři, už svůj řízený exit nahlásila Spolkové agentuře pro správu sítí (Bundesnetzagentur). Znamená to, že je odepsali sami majitelé nebo provozovatelé – většinou velcí hráči jako E. ON, RWE nebo EnBW. O uzavření dalších elektráren na blacklistu DIW se přinejmenším spekulovalo již v minulosti. Platí to o braniborském Jänschwaldu, za nímž stojí švédský Vattenfall, i o porýnském Niederaussemu, který je v majetku RWE.

Kromě odstavovaných elektráren je navíc do kalkulu třeba započítat i ty nově stavěné. I tady možná poněkud překvapivě v kategorii neobnovitelných zdrojů vede uhlí. Černé uhlí jako elektrárenské palivo podle aktuálních čísel Bundesnetzagentur vykáže do roku 2018 větší nárůst využití než všechny neobnovitelné zdroje dohromady.

S uhlím se počítá nově i tam, kde dojde zároveň k jeho útlumu. Například elektrárna v Mannheimu napřesrok uzavře dva starší bloky, nový, kapacitně dvakrát větší, ovšem naopak rozjede. E. ON pak chystá v porúrském Dattelnu megaprojekt v podobě uhelného monobloku o výkonu 1100 megawattů. To je jeden celý temelínský reaktor.

Černé uhlí jako elektrárenské palivo vykáže do roku 2018 větší nárůst využití než všechny neobnovitelné zdroje dohromady

Provozovatelé elektráren, kde turbíny roztáčí plyn, se žádným takovým technickým zázrakem pochlubit nemohou. Lépe řečeno nechtějí. Třeba v bavorském Irschingu stojí jedna z nejmodernějších paroplynových elektráren na světě s účinností až 60 procent. Slovo stojí je přitom namístě. Od loňska plní pouze rezervní funkci a pomáhá vykrývat výkyvy v distribuční síti.

Podobně jsou na tom plynové elektrárny v Kolíně nad Rýnem nebo Darmstadtu. Další projekty leží prozatím u ledu. Investici do výroby elektřiny z plynu ve výši půl miliardy eur odsunula firma EnBW na neurčito. Není rozhodně sama, vyrábět elektřinu z plynu se ekonomicky nevyplácí. Experti z Technické univerzity v Saarbrückenu spočítali, že pokud by plyn měl konkurovat uhlí, musela by jeho cena klesnout o polovinu nebo by cena emisních povolenek za tunu CO2 musela vyšplhat na 55 eur. Což je osminásobek toho, za kolik se povolenky nakupují dnes.

Německý trh nicméně čeká nové měření sil po roce 2022, kdy se od sítě odpojí poslední atomová elektrárna. Není vyloučeno, že paroplynová zařízení budou mezitím opět ve hře jako důstojná náhrada za jádro. Jejich rentabilita je závislá na mnohém – čínském uhlí, ceně technologií, ale i vrtošivém Kremlu. Další nařízení a regulace energetického trhu plyn jako levný, čistý a spolehlivý zdroj sotva prosadí. O zeleném Německu to platí dvojnásob.

Mizející kapacity
Výstavba Odstavení Saldo
Hnědé uhlí 0 -175 -175
Černé uhlí 4289 -3999 290
Atom 0 -2559 -2559
Plyn 2019 -2615 -596
Minerální olej 0 -791 -791
Více zdrojů 0 -1609 -1609
Ostatní zdroje 216 0 216
Celkem 6523 -11747 -5224

Pramen: Bundesnetzagentur

Autor: Blahoslav Hruška
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!