Nord Stream už není jen na papíře. Na dně Baltu roste tempem 24 metrů za hodinu

Jenže na rozdíl od Nabucca není Nord Stream jen projektem na papíře. Má zajištěn zdroj plynu, roste každým dnem, a jestli vše půjde tak, jak má, první plyn jím do Německa poteče už ke konci příštího roku.

Dávejte pozor na tyto zmije, které se vyskytují v okolních dunách,“ říká vousatý průvodce od Nord Streamu a ukazuje obrázky stočených hadů vyhřívajících se na sluníčku. Dál ukazuje „speciální síťky“, kde se prý zachytávají chráněné žáby, aby je ochránci poté mohli přenést do bezpečí, mimo pracoviště.

Sledi mají přednost

Jsme na velkém oploceném staveništi, kde každou chvíli projede náklaďák nebo bagr, opodál navíc stojí bývalá jaderná elektrárna z časů NDR. Výklad průvodce tedy působí trochu nepatřičně. Jinak to ale nejde. Získat svolení ekologických sdružení dalo práci a vyžádalo si spoustu ústupků – stavba například musela být odložena kvůli době tření sleďů. A vytěžený materiál z mořského dna se musí označit GPS, aby mohl být později vrácen zpátky přesně na své místo a ekosystém se mohl rychleji vzpamatovat.

Německý cement, švédská ocel...

Sídlo mezinárodního konsorcia Nord Stream leží ve Švýcarsku. Tady v Lubminu je jen několik nevelkých unimobuněk s pár místnostmi pro prezentace a kuchyňkou.

Pár set metrů dál už je písečný břeh a z něho jako obrovský had vylézají z moře betonem obalené trubky. Zatím jediná viditelná část plynovodu, zbytek je ukrytý pod vodou.

Po staveništi přecházejí dělníci v pestrých vestách, je slyšet angličtina, němčina i dánština. Nord Stream je mezinárodním projektem: většinu (51 procent) vlastní ruský Gazprom, zbytek akcií je rozdělen mezi německý BASF/Wintershall a E. ON, holandskou Gasunii a francouzský Suez SA.

Na stavbě se ale podílí dohromady dvacet zemí: Angličané jsou specialisté na mořské stavby, italská společnost Saipem zas umí pokládat plynovody. „Trubky jsou vyrobeny z německého cementu, švédské oceli, norského písku,“ poklepává na dílec s číslem jedna německý mluvčí konsorcia Steffen Ebert.

Castoro 6 se nezastaví

Podívat se na kladení trubek zblízka vyjíždíme člunem, který dřív patřil východoněmeckým pohraničníkům k chytání Němců, kteří se snažili přeplavat na Západ. Nord Stream si člun pronajal i s řidičem Eckehardtem, který zná všechny místní rybáře a další majitele lodí – může jim tedy říkat, kudy zrovna smějí a nesmějí plout kvůli stavbě.

Člun se přibližuje k velké lodi stojící na místě, která připomíná ropnou plošinu. Ze zadního konce lodi obráceného směrem k pevnině se do vody pomalu spouští dvanáctimetrová trubka. Její pohyb skoro není znát – loď jménem Castoro 6 totiž jeden díl pokládá celou půlhodinu. Nord Stream tedy každou hodinu povyroste o 24 metrů.

Novou trubku vždy přicvakne ke konci plynovodu a pomalu popojede o kousek dál od břehu. Plynovod visí prověšený mezi lodí a dnem jako luk, a jak Castoro poodjíždí, pomalu uléhá na dno.

Aby trubka dosedla na dno opravdu přesně, je Castoro ukotvena ke dnu osmi kotvami, dvěma v každém rohu. Loď pracuje sice pomalu, ale vytrvale – je v provozu 24 hodin denně.

V jednu chvíli do blízkosti lodi připlouvá výletní jachta nic netušících německých turistů a strážní člun jim okamžitě vyráží vstříc. „Tady nesmíte plout, udržujte vzdálenost tisíc metrů od támhleté lodi a hlavně nespouštějte kotvu,“ křičí na posádku jachty Ebert. Kapitán jachty kýve a pluje pryč.

Fabrika na kolečkách

Další zastávkou je výrobna trubek v továrně v Mukranu na ostrově Rujána. Na začátku všeho je obdélníkový kus ploché oceli. Ten se ohne do tvaru trubky, svaří, pomaže různými ochrannými chemikáliemi, opatří koncovými spojkami a nakonec obalí vrstvou betonu, která mu dodá váhu, aby bezpečně ležel na dně moře.

A co bude s továrnou až projekt skončí? „Je úplně mobilní, může se převézt a ihned pokračovat v provozu někde jinde. Třeba u plynovodu South Stream u Černého moře,“ říká Ebert.

Konec stavby Nord Streamu se plánuje až na rok 2012 – po dostavění první trubky v příštím roce se totiž ihned začne pokládat druhá, která kapacitu zdvojnásobí. Tou první proteče ročně 27 miliard metrů kubických plynu za rok.

Roční objem: vyprodáno

Skoro celý objem za první rok provozu už je podle Eberta rozprodán. Dvaadvacet miliard si rozeberou většinou firmy zemí zainteresovaných v Nord Streamu nebo země, kde působí dceřiné společnosti Gazpromu – Francie, Nizozemsko a Velká Británie.

Nord Stream však vyvolal i přímé podněty v Německu – v blízkosti Lubminu mají vyrůst dvě plynové elektrárny, jež jsou na ruském plynu přímo závislé. Plyn z Nord Streamu by měl téci i do Česka prostřednictvím chystaného plynovodu Gazela.

Miliardy eur navíc

Nord Stream má podle posledních odhadů firmy stát 7,4 miliardy eur, což je o dvě miliardy více, než se plánovalo na začátku. Podle jiných zdrojů však bude projekt nakonec stát mnohem více – některé odhady jdou až ke 12 miliardám. Ekonomičtí odborníci tedy spekulují, jestli se plynovod vůbec zaplatí. V Evropě je navíc plynu čím dál tím více a přichází stále častěji i v kapalné podobě z Blízkého východu, takže jeho cena se může kvůli nadbytku brzy snížit. Tyto dohady si však Nord Stream nepřipouští.

Poklady na dně moře

Na Nord Streamu se prodražil hlavně průzkum a mapování dna Baltu, který je kromě skal plný nevybuchlých bomb z druhé světové války. Trasa se tedy musela průběžně měnit.

Jestliže pro ruské, finské, švédské i německé ekology byl Nord Stream trnem v oku, radost přinesl archeologům. Při plánování trasy potápěči objevili celou řadu vraků potopených lodí. Některé nalezené lodě pamatují až 14. století, zlatý věk spolku Hansa, jehož obchodní lodě brázdily vodu moří i řek od Rotterdamu až po Novgorod. Jsou tu ale i novější kusy – třeba vrak Hitlerovy lodi Graf Zeppelin nebo britských ponorek.

Jenže radost německých archeologů je jen poloviční. Objevy totiž jen označí a nechají pod vodou zakonzervované pro příští generace. Nemají totiž tolik peněz jako Nord Stream, aby je mohli vylovit, zrekonstruovat a vystavit.

Nord Stream

Plynovod dlouhý 1200 kilometrů spojuje ruský Vyborg a německý Lubmin. Vede po mořském dně na území Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa. Obchází Polsko a pobaltské republiky, které projekt kritizují, protože mají obavu o vlastní energetickou bezpečnost. Nejnovější odhady jeho majitele hovoří o nákladech ve výši 7,4 miliardy eur. Nord Stream dohromady vlastní ruský Gazprom (51 procent), který ho bude také zásobovat plynem z takzvaného Štokmanova pole, minoritními spoluvlastníky jsou německý BASF/Wintershall a E. ON, holandská Gasunie a francouzský Suez SA. První plyn má Nord Streamem proudit v roce 2011.

Lubmin
Od našeho zpravodaje