Z polské cesty k energetické nezávislosti může těžit i Česko

Česko jako předsednická země V4 zkoumá, jak se podařilo pokročit s plánem na propojení středoevropských trhů s plynem a jaké překážky mu brání. Dokončení severojižního plynového propojení a integrace trhů zůstává také jedním ze stěžejních témat česko-polské spolupráce, které přehlušuje třeba i částečné neshody nad rozšiřováním Nord Streamu.

Ilustrační foto
27.2.2016 13:37   |  

Když minulý týden místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič představoval balíček návrhů k posílení bezpečnosti dodávek zemního plynu, bylo už českým úředníkům a diplomatům jasné, že v jednom bodě se tradiční koalice zemí Visegrádské čtyřky neshodne.

Komise by ráda získala možnost kontrolovat mezivládní dohody pro dodávky plynu ze třetích zemí do EU ještě před jejich uzavřením, nejen zpětně, jak je tomu dnes. Mohlo by to zjednodušit situaci v případech, kdy není určitá smlouva v souladu s evropskými pravidly.

Změnit by se měla i pravidla pro důležité komerční smlouvy, které by měly být notifikovány v Bruselu. Komise tak chce zabránit vytváření dominantního postavení, jaké má například ruský Gazprom ve střední Evropě.

Česko minulý rok zvýšení transparentnosti mezivládních dohod podpořilo. Opatrně se ale postavilo k dohledu nad komerčními smlouvami

Jenže jednotlivé země střední Evropy se k této otázce staví různě a platí to i pro členy Visegrádské skupiny, které Česko od července 2015 do poloviny letošního roku předsedá.

Varšava návrh Komise vítá, protože vychází z původního polského návrhu energetické unie z dubna 2014. Naproti tomu Budapešť kontrolu na plynovými smlouvami dlouhodobě odmítá. Rozpor se projevil už před rokem, kdy se myšlenkou poprvé zabývala Evropská rada. Málokoho to mohlo překvapit. Zatímco Polsko deklaruje zájem zbavit se závislosti na ruském plynu v co největší možné míře, Maďarsko si pro budoucí ekonomickou spolupráci s Ruskem nechává dveře otevřené.

Česko minulý rok zvýšení transparentnosti mezivládních dohod podpořilo. Opatrně se ale postavilo k dohledu nad komerčními smlouvami. Na rozdíl od Polska tu totiž plyn primárně nenakupuje jedna státní společnost a česká vláda prý nechce do soukromého byznysu zasahovat.

Tranzit přes Ukrajinu chceme

Kvůli deklarovanému respektu vůči byznysu se také české ministerstvo průmyslu a obchodu nechtělo otevřeně kriticky stavět proti plánovanému rozšíření plynovodu Nord Stream, který vede z Ruska do Německa.

V této otázce se zase rozpor projevil mezi Polskem a Českem. Polská vláda proti Nord Streamu 2 od počátku ostře protestuje. Považuje ho za politický projekt a kromě ohrožení energetické bezpečnosti střední Evropy mu vyčítá také snahu o obejití Ukrajiny jako tranzitní země.

V Česku se naproti tomu ozývaly některé názory, podle kterých lze Nord Stream 2 považovat za komerční projekt – jak ho ostatně prezentuje i Německo. A Česká republika by nakonec mohla z rozšíření plynovodu těžit, protože je na něj napojena.

I na české straně je ovšem jasné, že ukončení tranzitu přes Ukrajinu by bylo problematické. „Je v zájmu České republiky mít dvě plně funkční trasy zásobování plynem z Ruské federace,“ uvedl ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD) v tiskovém prohlášení na začátku prosince.

Vláda tehdy nepodpořila protestní dopis sedmi středoevropských ministrů pro energetiku, kteří Nord Stream 2 kritizovali. Česko se připojilo jen k výzvě visegrádských premiérů, kteří žádali, aby se rozšířením plynovodu zabýval evropský summit.

Solidarita na prvním místě

Z polské strany prý český postup v otázce Nord Streamu nebyl vnímán negativně. „Česká republika solidárně sdílí obavy, které vyjadřuje nejen Polsko, ale také Čechům blízké Slovensko. Dopis ministrů energetiky byl pouze jedním z řady nápadů. Česká vláda a její hlavní představitelé opakovaně ujišťovali polskou stranu o tom, že se hlásí ke společnému stanovisku,“ uvedla v nedávném rozhovoru pro EurActiv polská velvyslankyně v Česku Grażyna Bernatowiczová.

Právě na oblíbené polské slovo – solidaritu – se v případě Nord Streamu odvolává i český státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (ČSSD).

„Rok 2015 bohužel ukázal, že solidarita a důvěra, takto základní principy energetické unie, si zatím někteří hráči neosvojili,“ píše ve svém komentáři o energetické unii. Nepřímo se tak připojuje ke kritice na adresu Německa, kterému Polsko i další země vyčítají, že žádá solidaritu při řešení současné migrační krize a rozdělování uprchlíků, ale jeho firmy se pouští do projektu, který potenciálně ohrožuje jiné evropské země.

Plyn ze tří směrů

Zmíněná polská snaha zbavit se závislosti na Rusku, odkud dováží 10 ze spotřebovaných 16 miliard kubických metrů plynu za rok, se zhmotňuje do konkrétních kroků.

K zahájení plně komerčního provozu se blíží terminál pro příjem zkapalněného zemního plynu (LNG) v polském Svinoústí, který by mohl posílit pozici Varšavy při budoucích jednáních s Gazpromem. Sousední Litvě například díky zprovoznění LNG terminálu snížil ruský plynárenský gigant cenu za plyn o 20 %.

Podle analytičky z Masarykovy univerzity Veroniky Zapletalové by ale nebylo dobré předbíhat. „Pouhé zprovoznění LNG terminálu jenom se současným drahým katarským kontraktem esem v polském rukávu při vyjednávání ceny s ruským dodavatelem zřejmě nebude,“ řekla EurActivu. „Funkční terminál je ale jeden z kroků v polské vizi stát se regionálním hubem (obchodním uzlem – pozn. red.),“ dodává.

S LNG terminálem, přístupem k norskému plynu a pokračujícími dodávkami z Ruska by mělo Polsko k dispozici tři různé zdroje

Polsko se také vrací k někdejším rozhovorům o výstavbě plynovodu z Norska, který by společně s dovozy přes terminál ze Svinoústí dokázal nahradit objem plynu, který dnes přichází z Ruska. Načasování rozhovorů ale není ideální, jak upozorňuje analytička varšavského Centra východních studií (OSW) Agata Łoskot-Strachotová.

„V Evropské unii je plynu přebytek, ceny jsou nízké a Norsko se nachází ve složité situaci, kdy čelí rostoucí konkurenci LNG a levného ruského plynu. Také budoucnost plynu v evropském energetickém mixu je nejistá,“ vyjmenovává důvody.

Samotná myšlenka však podle ní špatná není. S LNG terminálem, přístupem k norskému plynu a pokračujícími dodávkami z Ruska by mělo Polsko k dispozici tři různé zdroje. To se jednak shoduje s představou Evropské komise o tom, jak zajistit energetickou bezpečnost, a zároveň by to přineslo více konkurence a umožnilo rozvoj trhu.

Pokračování článku najdete na webu EurActiv.cz

Autor: Adéla Denková

Komentáře

Čtěte také

Olympijský výbor Rusko z Ria nevyloučil, rozhodovat budou svazy

Olympijský výbor Rusko z Ria nevyloučil, rozhodovat budou svazy

Mezinárodní olympijský výbor Rusko z her v Riu de Janeiro kvůli rozsáhlé dopingové aféře nevyloučil. Rozhodnutí o účasti ruských sportovců na olympiádě ponechá na federacích… více

Mobilní web