Život na hraně: Obchodníci s ropou vydělávají i uprostřed syrského chaosu | E15.cz

Život na hraně: Obchodníci s ropou vydělávají i uprostřed syrského chaosu

Život na hraně: Obchodníci s ropou vydělávají i uprostřed syrského chaosu
Pokud se majitelé syrských rafinérií nedokážou dohodnout s oběma stranami konfliktu, vše obvykle končí v plamenech
• 
ZDROJ: CC BY 2.0: FreedomHouse

ČTK

Vítr nese písečný prach, který zbarvil oblohu došeda. Abú Zajd sedí na verandě svého ještě nedostavěného domu a zálibně pozoruje přicházející bouři. Připomíná mu Dubaj, kde žil, než se před půl rokem připojil k syrské opozici. Zúčastnil se jejích konferencí v Istanbulu i Káhiře a bojoval tam o funkci pro otce, který je vůdcem bohatého kmene ve východní Sýrii. Opustil politické půtky a vydal se jinou cestou - cestou těžby ropy a umocňování bohatství svého klanu, napsal deník The Guardian.

Většina ropných a plynových nalezišť na východě Sýrie leží ladem nebo jsou využívána primitivně. V případě abú Zajda je to jinak. Jeho moderně vyhlížející rafinerie leží deset kilometrů od domu. Otec ho vybral ze 40 bratrů, protože ho považuje za člověka schopného vybudovat ropný emirát, píše britský list.

Situace je chaotická. „Syrská svobodná armáda drancuje a o civilisty se nestará. Velitelé kradou posílanou pomoc a prodávají ji. Lidé říkají, že za (prezidenta) Bašára (Asada) bylo lépe. My si s tím ale poradíme. Podívejte na naši továrnu. Tady je pořádek a umíme ho udělat i v jiných rafinériích,“ tvrdí abú Zajd. Lidé, kteří kontrolují ropná pole v okolí vydělávají denně pět milionů syrských liber (976 tisc korun). Těží několik týdnů, ale pak přijdou bratranci nebo povstalci a začnou o místo bojovat.

Kmeny si po začátku bojů začaly nárokovat ropu ležící ne jejich území. Abú Zajd tvrdí, že se proti nim neodváží zakročit ani obávaná fronta An-Nusra napojená na Al-Káidu. „Snaží se dostat k vrtům, ale nemůže, a nedokážou to ani Američané se svými zbraněmi,“ tvrdí abú Zajd.

Rafinérie přežívají díky křehké nestrannosti

Když přejede nablýskaným sportovním BMW do továrny, říká, že do revoluce v ní vláda zaměstnávala z místních lidí jenom deset strážců a dva kuchaře. A s tím je teď konec, zařízení vydělává prodejem benzinu denně deset milionů syrských liber. Pět milionů kubických metrů plynu z něj jde denně do rozvodu, který zásobuje vládní elektrárnu. Ta dodává elektřinu kmenovému území. Také se tu vyrábí plyn na vaření, ale inženýři, kteří zde pracují, chtějí, aby zásobníky na něj zůstávaly prázdné. Hrozí noční útoky a jediná dobře mířená střela by znamenala výbuch a zkázu.

Zařízení má k dispozici 120 megawattů elektřiny, které dodává do oblastí, v nichž jsou povstalci. Ti za to nechají podnik na pokoji. Kdyby o své dodávky přišla vládní strana, byla by tu armádní letadla zítra. Hlavní inženýr si připadá, že sedí na bombě, a na abú Zajda hledí vyčítavě. Abú Zajd to ale v autě na cestě zpět domů vysvětluje tak, že kdyby těžbu zastavil, armáda by továrnu zničila.

Provizorní zpracování ropy v SýriiProvizorní zpracování ropy v SýriiAutor: CC BY 2.0: Times Asi
Ropa se v Sýrii často zpracovává ve velmi provizorních podmínkách

Večer přijíždí kolona aut s povstalci. Jedou si načerpat benzin, který pak o pár kilometrů dál znovu prodají obchodníkům. Muži z kmene přijeli také, v dodávkách a s těžkými protiletadlovými děly pro případ, že by se něco semlelo. Abú Zajd na verandě uzavírá obchody s kupci, kteří se snaží využít jeho vlivu a vyjednat vyšší kvóty nebo snížit dodávky pro jiné. Kupují také bomby s plynem na vaření. Tady, v syrské poušti, se dohadují významné obchody stejně jako někde v klubech v Londýně nebo v New Yorku.

Povstalci si nárokují všechnu ropu

Defilují tu povstalečtí velitelé, kteří lamentují nad situací na bojišti, přičemž si mastí kapsu výhodnými ochody. A je tu také armádní zběh Ahmad. Pamatuje, jak jeho bývalý velitel ukradl ropný tanker, pronajal ho abú Zajdovi a z toho pak držel při životě 200 mužů svého pluku na frontě. Ahmad byl zásobovač pověřený vybíráním nájmu, nákupem zbraní a munice a proviantu pro mužstvo. Abú Zajdovi vyčítá, že zabavil tolik zbraní, že už mohl osvobodit město Dajr az-Zaur několikrát. Říká mu také, že ropa je všech, ne jenom abú Zajdova kmene.

„Ta ropa je naše, ne vaše ani ne Al-Káidy. Máme zbraně, s nimiž bychom mohli bojovat proti Americe, kdybychom chtěli. Už nechceme jíst suchý chleba, chceme prodávat ropu a stavět domy,“ zní odpověď.

Ahmad bojuje v Dajr az-Zauru, je ale přesvědčený o tom, že noví ropní baroni na východě Sýrie revoluci oslabují. „To kvůli nim jsme ještě nezvítězili. Je jim jedno, jestli tady všichni zemřeme, jde jim jenom o peníze. Táhli s vládou, když se režim zhroutil, přešli k revoluci. Já je ale za součást revoluce nepovažuji. Revolucionáři jsou jenom tady ti lidé, co bojují jako já. Těch ostatních se pak zbavíme,“ říká Ahmad.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!