Itálie se ocitla v mediální válce

Cenzura je na pořadu dne

Přestože právě vrcholí babí léto, vztahy mezi premiérem Berlusconim a částí médii se nachází hluboko pod bodem mrazu. Italský předseda vlády se snaží dostat z mediální defenzivy, do které ho přivedlo zveřejnění citlivých detailů z jeho soukromého života.

Stále hlasitěji se hovoří o útocích na svobodu tisku a o složitých podmínkách pro práci médií. Zcela nově se začalo mluvit i o cenzuře. Premiérem vlastněné televizní společnosti totiž odmítly vysílat upoutávku na film Videokracie režiséra Erika Gandiniho.

Čerstvě natočený snímek se zabývá vlivem televize na společnost s důrazem na moc mediálního impéria pana Berlusconiho. Upoutávku však nakonec odmítla vysílat také veřejnoprávní televize RAI s odkazem na zachování politické nestrannosti. Podle režiséra Gandiniho je to jasný důkaz toho, že „probíhá válka o svobodu projevu“. Zároveň je přesvědčen, že měl ve filmu ještě přitvrdit. Přitom podle deníku Daily Telegraph film ukazuje jen „sestřih vnadných dívek s obnaženými ňadry a záběry usmívajícího se a aplaudujícího pana Berlusconiho“.

Překvapivá rezignace

Příběh filmu Videokracie však pouze zarámoval současnou mediální bitvu na Apeninském poloostrově. Počátkem září nečekaně odstoupil ze své pozice šéfredaktor vlivného italského deníku Avvenire Dr. Dino Boffo, jenž na stránkách listu požadoval vysvětlení podrobností z premiérova soukromí. Sám se totiž stal obětí skandálu, když deník Il Giornale publikoval informace z jeho privátního života. Noviny, které patří premiéru Berlusconimu, naznačily, že byl pan Boffo zapleten do soudního případu s homosexuálním podtónem a kvůli tomu jen obtížně může chtít soudit druhé. To však dnes již bývalý šéfredaktor odmítá.

La Repubblica v ohrožení

Do složité situace se dostaly také noviny La Repubblica. Premiér na ně podal žalobu, protože den co den publikují soubor deseti otázek týkajících se premiérova soukromí. Požadované odškodné ve výši jednoho milionu eur by tak mohlo levicový deník vážně poškodit.

Jak však připomíná respektovaný rakouský deník Die Presse, „nejsou ani nezávislá italská média při výběru svých prostředků právě vybíravá“. Pečlivou práci s informacemi nahrazuje „šeptanda z nejmenovaných zdrojů a temné spiklenecké teorie“.