Co může ohrozit budoucnost ČR?

7.6.2010 18:13   |  

Česká politická elita se málo věnuje rizikům, která mohou ohrozit další vývoj České republiky. Absence koncepčního přístupu k řízení země nás přitom může zásadně poznamenat.

Odborníci oslovení deníkem E15 v příloze Parlament & byznys, která vychází 8. června a z níž vám v předstihu přinášíme anketu, se shodují na tom, že záležitosti, jež svým dosahem překračují jedno volební období, jsou pro většinu českých politiků nezajímavé.

Jak ale říká politolog Petr Robejšek, zabývat se budoucností je, respektive mělo by být, naprosto klíčovým úkolem každé vlády.

Anketa: Co může ohrozit budoucnost ČR?

1) V jakých oblastech především vidíte z dlouhodobého hlediska největší riziko ohrožení zdravého budoucího vývoje ČR a proč?

2) Co konkrétně je podle vašeho názoru třeba udělat, aby toto riziko(a) byla snížena na minimum?

Jan Fischer, premiér, předseda Rady vlády pro udržitelný rozvoj

1) Největší riziko vývoje by bylo, kdyby občané rezignovali na své základní právo, účastnit se voleb, a ovlivňovat tak budoucnost této země.

2) Jak tomu předejít? Vzdělání a vzdělávání.

Miroslava Kopicová, ministryně školství, členka Rady vlády pro udržitelný rozvoj

1) Pro budoucí dobrý vývoj země potřebujeme uskutečnit vedle reformy veřejných financí také další zásadní reformy, především zdravotnickou a důchodovou. Jde o to udržet pod kontrolou výdaje. Za úplně nejdůležitější ovšem považuji reformy, které vedou k růstu moderní ekonomiky a jejímu znalostnímu základu, to je reformu školství, reformu výzkumu a rozvoj proinovačního prostředí pro firmy. Pouhými úsporami bychom své možnosti rychle vyčerpali. Je nezbytné přejít z pozice úspěšné rozvojové země s kvalifikovanou a levnou pracovní silou na úroveň rozvinuté země, ne již levné, ale vynikající v několika oblastech, s vysokou produktivitou práce, produkcí s vysokou přidanou hodnotou. Bez těchto reforem je nereálné zabezpečit životní úroveň lidí, jejich zdraví, zaměstnanost, kvalitní život. Zásadní riziko je v tom, že tyto reformy nebudou provedeny, nebo nebudou provedeny kompetentně.

2) Stát musí být kvalifikovaně řízen. Bez kvalitní státní správy se tak zásadní změny nedají dobře udělat, jinými slovy, zásadní je už konečně zreformovat státní správu. O naprosté nezbytnosti prosazování etických hodnot ve společnosti ani nemluvě. Další rizika, která je nutno odstranit ‒ politická nevůle ke konsenzu napříč stranami, malá odvaha podpořit excelenci, neuvěřitelné podceňování vzdělání a výzkumu. Symbolem školství už dávno není staromódní slečna učitelka. Školství je ekonomický faktor konkurenceschopnosti číslo jedna!

Štěpánka Cvejnová, ředitelka odboru efektivní veřejné správy, ministerstvo vnitra, členka Rady vlády pro udržitelný rozvoj

1) Největší riziko, vedle všeobecně známých (stav veřejných rozpočtů, nerealizace důchodové reformy a podobně), osobně vidím ve způsobu řízení státu. I přes to, že jsme nyní v době povolebního vyjednávání o vládě, není mým záměrem jakkoliv komentovat výsledky voleb, jsem úředník. Co mám tedy na mysli?

Řízení státu není jednoduchá záležitost, pokud ale jeho představitelé pochopí, že stát lze spravovat a řídit jako jakoukoli firmu v podnikatelském sektoru – manažersky, odborně, profesionálně, lze v době „utahování si opasků“ uspět i v očích klientů ‒ občanů.

Žádný úspěšný manažer ve své firmě nevyhlásí plošné snižování výdajů nebo plošné snižování mezd zaměstnanců bez toho, aniž by znal nebo měl zmapovány procesy probíhající v jeho firmě, aniž by znal výkonnost svých zaměstnanců. Ve státní správě v současné době ani neexistuje celkový přehled agend, natož procesů probíhajících na úřadech. Neexistuje žádný odborný, věcný a nestranný podklad pro rozhodování o optimálním chodu a fungování všech úřadů a vlastně ani celého systému veřejné správy. Není možné bez tohoto podkladu vědomě a profesionálně říci, které agendy stát ke svému „životu“ potřebuje, a které nikoliv, které agendy lze vykonávat efektivněji, levněji a optimálněji.

Z tohoto důvodu se domnívám, že bez manažerského a odborně odpovědného přístupu k řízení státu ve smyslu nastavení efektivního uspořádání a fungování celé veřejné správy nemáme velké naděje na zdravý budoucí vývoj v České republice.

2) Řešení je – překvapivě – značně jednoduché. Důležité je nenechat se zlákat populárními a líbivými prohlášeními, které klient – občan zřejmě chce slyšet – o rychlém zeštíhlení státní, potažmo veřejné správy, o rychlé úspoře státního rozpočtu vycházející z plošného seškrtání platů úředníků. Stačí ale seznámit se a podpořit (někdy stačí nezastavovat) již probíhající projekty ve státní správě, jejichž cílem je zefektivnění chodu státní, respektive celé veřejné správy. Protože neplatí to, že každý úředník hledá nejprve důvody, proč něco nejde. Ne každý úředník se bojí prohlásit, že jeho židle je zbytečná, případně že agenda, na jejíž realizaci se on osobně podílí svým výkonem, lze realizovat lépe nejen po procesní stránce.

Jak jsem uvedla výše, stačí se podívat kolem sebe. Stačí se podívat na tým, nebojím se napsat, odhodlaných lidí, kteří připravují spuštění základních registrů, o nichž všichni víme, že představují zásadní revoluci ve veřejné správě a že svým zásahem daleko překonají například systémy Czech POINT nebo datové schránky.

Vladimír Tošovský, ministr průmyslu a obchodu, člen Rady vlády pro udržitelný rozvoj

1) Za největší riziko z dlouhodobého hlediska považuji přebujelou regulaci a bezbřehou podporu bez ohledu na fungování celého systému.

2) Zásadní je důsledně dbát na to, aby před přijetím jakékoli právní normy byl předem znám její dopad na celý systém, a ne jen na jeho část.

Jan Bureš, vedoucí katedry humanitních věd, Metropolitní univerzita Praha

1) Nemoderní struktura průmyslu, nemoderní vzdělávací systém, zejména na vysokých školách, rostoucí tendence dluhu veřejných financí, nepružné sociální systémy a trh práce, korupce na všech úrovních, přebujelá byrokracie, ještě posilované tlakem EU, neschopnost politických elit reagovat na výzvy současné civilizace.

2) Je třeba podporovat orientaci českého průmyslu na výrobu s vysokou přidanou hodnotou, je nutno investovat do výzkumu a vývoje, aby ČR přestala být pouze montovnou a naopak se mohla stát jedním z center výzkumu a vývoje, inovací s přidanou hodnotou.
Je nutná reforma vysokého školství, které musí být schopno svou nabídkou vzdělávacích programů lépe reagovat na požadavky trhu práce. Je třeba mimo jiné investovat velké finanční prostředky do materiálního, technického vybavení veřejných VŠ i do mezd vyučujícím. Zároveň je ovšem třeba více podporovat rozvoj společenských věd, protože ty jednak mají v ČR hlubokou tradici, jednak je o ně velký zájem mladé generace, jednak pomáhají zvyšovat kulturní úroveň společnosti.

Je nutno provést takovou reformu zejména penzijního systému, která povede k tomu, aby se výdaje na penze nemohly stát brzdou dalšího vývoje veřejných financí, které by měly být stále více směřovány do investic vedoucích k rozvoji infrastruktury země. Stejně tak je třeba posilovat adresnost systému sociálních dávek tak, aby motivoval lidi k hledání práce, a ne k zneužívání systému.

Korupce je jedním z nejzávažnějších problémů české společnosti. Je brzdou efektivního fungování státu (předražené veřejné zakázky), je morální hrozbou (vede ke snižování podpory občanů demokratického politického systému) a ohrožuje i férové fungování tržní ekonomiky. Prostředků k boji s korupcí je hodně, je třeba zvolit ty nejefektivnější.

Zefektivnění státní správy, audity státních úřadů, které by ověřovaly personální i kvalifikační stav jednotlivých úřadů a navrhovaly optimální řešení; je třeba zvýšit odbornou úroveň pracovníků veřejné správy, zajistit prostředky zabraňující korupci; elektronizace státní správy a tak dále.

Lidé musejí klást na volené politiky stále větší nároky, musejí po politicích vyžadovat zodpovědnost za své jednání, média musejí politiky více hlídat a odhalovat korupci i chyby v politickém jednání padni komu padni; je třeba také zvýšit odborné zázemí politických stran.

Zuzana Drhová, CESES, členka Rady vlády pro udržitelný rozvoj

1) Pro řešení jakýchkoliv kolizí potřebujeme zdravý demokratický systém, pestrou občanskou společnost a státní aparát, který dokáže reagovat na nové okolnosti a výzvy. Rizika vidím v nárůstu frustrace a nedůvěry mezi lidmi a náchylnosti k černobílému vidění a k politickému populismu. Musíme si také připustit, že jsme společností, která si dlouhodobě žije nad poměry a hledá cesty, jak snížit svoji ekologickou stopu, tedy jak udržet současnou kvalitu života při nižší spotřebě surovin a energie.

2) Určitě investovat do školství a zkvalitnění vzdělávání na všech úrovních, do výzkumu a do nových úspornějších technologií. Neustupovat ve standardech ochrany životního prostředí, citlivěji přistupovat k péči o krajinu a také dodržet předvolební sliby a zatočit s korupcí.

Jan Jireš, ředitel Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut

1) Je dobré rozlišovat mezi hrozbou a rizikem. Hrozba je něco, co přichází zvenčí a je na nás nezávislé. Riziko je pak způsob, jakým na hrozby reagujeme. Zda se na ně připravujeme dobře, nebo špatně, a jaká je tedy pravděpodobnost, že nás hrozba poškodí. Hrozbou jsou tedy například povodně a rizikem to, že se na ně dobře nepřipravujeme.

Hrozby ČR se příliš neliší od těch, kterým čelí ostatní (středo)evropské země a EU jako celek. Tradiční vojenské hrozby již nejsou relevantní, hrozba terorismu (byť se neustále zmiňuje ve všech strategických dokumentech ČR a EU) je v případě ČR minimální. Za nejzávažnější hrozby považuji tyto:

• „Selhání státu“ a jeho institucí v důsledku korupce a absence vlády práva, ztráta důvěry občanů v efektivitu, spravedlivost a férovost státu.
• Odchod zahraničních i domácích investorů v důsledku nedostatku transparentnosti a absence vynutitelnosti práva.
• Absence zajištění dlouhodobých a stabilních dodávek energetických surovin do ČR (ropa, zemní plyn, uran).
• Politicko-ekonomický nátlak na ČR ze strany zemí dodávajících energetické suroviny; využívání energetické a surovinové závislosti ČR k vynucování změny mezinárodněpolitické orientace země.
• Negativní demografické změny (stárnutí populace, rozpad společnosti vinou neúspěšné integrace přistěhovalců a Romů).
• Porážka ČR v mezinárodní vědecké a vzdělávací soutěži (neschopnost ČR připojit se k vyspělým státům Evropy a založit svou ekonomiku na výzkumu a vývoji).

Za nejvážnější rizika, která jsou s těmito hrozbami spjata, považuji tyto:
• Neschopnost ČR vypořádat se s korupcí a vytvořit transparentní prostředí právního státu, na které se lze spolehnout. Sice se můžeme zlobit, že ruský ekonomický a politický vliv u nás stále vzrůstá, můžeme si za to ale sami. Pokud by u nás státní správa a justice fungovaly transparentně a férově, nemuseli bychom se ruského vlivu bát, protože ten jen využívá ochoty Čechů nechat se korumpovat.
• Neschopnost vytvářet stabilní, transparentní a férové instituce, na které je spolehnutí (týká se i samotné vlády).
• Absence politické shody v klíčových mezinárodních institucích, kterých je ČR členem (EU, NATO). Jejich faktický rozpad na soupeřící tábory, podléhající manipulaci ze strany externích aktérů.
• Selhání EU a ČR při vytváření společné evropské energetické politiky (evropského trhu s energetickými surovinami) a při diverzifikaci dodávek surovin.
• Nezvládnutí demografických změn, neschopnost integrovat přistěhovalce a Romy.
• Neschopnost skutečně reformovat vzdělávací systém a systém výzkumu a vývoje a promrhání šance, kterou ČR díky své geografické poloze má.
• Neschopnost vybudovat skutečně vyspělou komunikační a informační infrastrukturu v důsledku nekoncepčnosti, politické nestability a korupce.

2) • Vytvářet stabilní vlády s jasným reformním programem.
• Eliminovat korupci a netransparentnost ve veřejné správě. Vytvořit skutečně fungující právní stát.
• Podporovat kvalifikovanou veřejnou debatu (za účasti odborníků, akademiků a novinářů) ke všem klíčovým strategickým problémům a výzvám (v bezpečnosti, zahraniční politice, ekonomice, vzdělávání a společenských vztazích).
• Vytvořit stabilní politickou shodu v základních strategických oblastech – politický konsenzus s ohledem na zájmy a ambice země a na hrozby a rizika. Efektivní a kvalifikovaná veřejná debata je předpokladem dosažení konsenzu.
• ČR by měla v EU a NATO působit jako solidní, předvídatelný a spolehlivý partner, protože teprve tehdy máme nějakou šanci, že naše návrhy, požadavky a priority budou brány vážně a podaří se je prosadit. To ale opět vyžaduje vytvoření nadstranického konsenzu.

Autor: Martin Zika

Komentáře

Čtěte také

Obchodní dohoda TTIP asi nebude, jednání podle Gabriela zkrachovala

Obchodní dohoda TTIP asi nebude, jednání podle Gabriela zkrachovala aktualizováno

Jednání o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy v podstatě zkrachovala. Televizi ZDF to řekl německý vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel. Plánovaná… více

Mobilní web