Delší mládí, drahá dospělost. Generace Y má v Česku i na Západě shodný úděl

Delší mládí, drahá dospělost. Generace Y má v Česku i na Západě shodný úděl
29. května 2016 • 14:27
V Česku dorostla první generace vysokoškoláků, která nezažila komunismus. Stejně jako na Západě je pro ni podle sociologů typické prodlužování si mládí až do třicítky. Analytici se ale už neshodnou, do jaké míry je odkládání založení rodiny a pořízení si vlastního bydlení volbou, nebo spíš ekonomickou nutností. Univerzitní diplom je totiž stále menší zárukou získání dobrého místa.

Česku se nevyhnul trend relativního zaostávání růstu výdělků mladých lidí vůči zbytku populace, který je na Západě patrný od sedmdesátých let. Většina českého populačního ročníku totiž pokračuje ve vysokoškolském studiu, hodnota univerzitního titulu na trhu práce klesá. V roce 2002 dosahovaly osoby ve věku 25–29 let s vysokoškolským vzděláním přibližně 75 procent příjmu všech vysokoškoláků, o deset let později jen 70 procent, vyplývá ze statistik ČSÚ.

Druhý údaj pochází ještě z období ekonomické krize, Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK ovšem varuje, že tento jev potrvá dlouhodobě. Neznamená to ale, že se budou mladí vysokoškoláci výrazně častěji objevovat mezi nezaměstnanými, spíše se musí naučit slevit ze svých nároků na kvalifikovanost práce a výši mzdy.

Přestože se dokončením vysoké školy zařadí mezi nejvzdělanější třetinu populace, svými výdělky patří mladí lidé s univerzitním diplomem mezi spodní polovinu výdělečně činné populace. Medián hrubého měsíčního platu všech vysokoškoláků dosahuje podle MPSV třiceti tisíc korun. Po odečtení uvedené stále rostoucí „absolventské daně“ by se pak blížil 21 tisícům.

Podle Aleny Bičákové z ekonomického institutu CERGE jsou ale v celoevropském srovnání vyhlídky absolventů ještě relativně dobré. „V porovnání s vrstevníky ve Velké Británii jsou na tom podstatně lépe díky stále de facto nulovým přímým nákladům na vzdělání. Bydlení je pro ně také dostupnější než v Británii,“ uvádí Bičáková s tím, že situace na pracovních trzích obou zemí je z pohledu mladých podobná, tedy celkem dobrá v porovnání se státy jižní Evropy. Podle ekonomky se ale mladé rodiny v Česku potýkají se zvýšenými „náklady na mateřství.“

Generační abeceda
Označování generací posledními písmeny abecedy vstoupilo do obecného povědomí začátkem devadesátých let díky novele Douglase Couplanda s názvem Generace X: Vyprávění pro akcelerovanou kulturu. Ta mozaikovým stylem popisuje plejádu životních zážitků lidí narozených koncem 50. a počátkem 60. Let. Později sociologové začali mezi generaci X řadit i lidi narozené koncem sedmdesátých let.

Právě rozšiřování mozaiky možných zážitků je to, oč generace X usilovala. Formoval ji nástup takových popkulturních fenoménů, jako je MTV, alternativní rock nebo počítačové hry. Přesto se nakonec její příslušníci od svých předchůdců liší méně, než by charakteristiky generace X naznačovaly. Vedou spokojený, rodinně orientovaný život a zachovali si přesvědčení, že tvrdá práce je zárukou úspěchu.

Pro generaci následující, tedy Y neboli miléniovou generaci, která dospívá právě až v 21. století, je důležitá nejenom spokojenost v osobním životě, ale zejména jeho lepší skloubení s prací (viz infobox číslo dvě).

Podobně jako generaci X jejich ranou dospělost provázejí výrazné technologické změny, tentokrát v podobě masového používání internetu.

Miléniová generace se ale ještě ani nestihla pořádně usadit a už se, podle módního „písmenkového“ dělení, mluví o generaci Z: tak lze označit dnešní adolescenty. Výstižnější je ale jejich označení coby digitálních domorodců. Drobnohled socíálních sítí pro ně žádnou novinku nepředstavuje, jako první generace se do tohoto světa již narodila.

„Vzhledem k téměř nulové nabídce flexibilních forem práce a velmi omezené nabídce kvalitní a finančně dostupné institucionální péče o děti do tří let zůstává velká část českých žen s každým dítětem doma několik let, což je značný zásah do kariéry,“ vysvětluje Bičáková.

Lepší materiální a institucionální podmínky by však v případě generace Y automaticky nezaručily, že by jejím příslušníkům typický dospělý život v podobě budování kariéry, splácení domu či bytu a starání se o rodinu přinesl pocit osobního štěstí. Ať už o generaci lidí narozených mezi druhou polovinou osmdesátých a devadesátých let sociologové hovoří jako o generaci Y či miléniálech, přisuzují jim důraz právě na harmonické spojení pracovního a osobního života.

Podle Hany Pacákové, postgraduální studentky sociologie na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity, „reagují na generace předchozí, které se z jejich pohledu nesmyslně podřizovaly hodnotám úspěchu, kariéry, rodiny a nechaly se jimi svazovat.“ Kvůli tomu sami někdy mohou působit jako „velké děti, které nechtějí dospět a raději si jen hrát.“

Nová éra

Přestože slova o revoltě a neochotě dospět by leckdo mohl vysledovat až do šedesátých let, šéf společnosti SCIO Ondřej Šteffl na konferenci New Media Inspiration věnované jednotlivým generacím upozornil, že právě fenomén tzv. odložené dospělosti je tím, co mladou generaci historicky odlišuje nejvíce.

Obvykle se lidé ještě několik let po absolvování vysokoškolských studií (a před pořízením si hypotéky coby symbolické tečky za mládím) věnují cestování či jiným požitkům, doplnil Šteffl. To, že vůbec mají možnost odložit si relativně rutinní život plný nejen pracovních povinností a místo toho si více užívat života podle Šteffla svědčí o slušné materiální úrovni mladých lidí i celé společnosti.

Oponoval mu sociolog Stanislav Biler s tím, že mezi hodnotové priority nezanedbatelné části příslušníků generace Y patří i klidný rodinný život. „Mnoho z nich ale řadu let přechází mezi neplnohodnotnými pracovními úvazky, případně ani žádné takové úvazky nezíská. Obecně mají relativně velký problém sehnat takové zaměstnání, aby se k symbolické tečce za studentským životem v podobě hypotéky vůbec dopracovali,“ reagoval Biler.

Změna přístupu k práci je znát hlavně ve zdravotnictví
Menší ochota trávit čas v práci se už projevuje i ve fungování českých nemocnic. Mladí lékaři jsou ti, kdo nejvíc tlačí na dodržování zákoníku práce a maximálního počtu osmi přesčasových hodin týdně. Zdravotnictví dlouhá léta platilo za obor, jehož fungování se v Česku bez práce přes čas neobejde.

Podle průzkumu, který si dělá mezi svými zaměstnanci největší česká nemocnice Motol, je pro mladé lékaře důležitější volný čas než plat. „Je pro ně zásadní, že nebudou v práci od nevidím do nevidím,“ uvádí ředitel Nemocnice Motol Miloslav Ludvík.

Menší ochota věnovat volný čas profesi je znát už u mediků na vysoké škole. „My jsme vnímali studium jako příležitost se co nejvíce naučit. Dnes je zájem o to, pracovat ve svém volném čase, praktikovat na klinikách, jen aby se něco přiučili, výrazně nižší,“ říká deníku E15 děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Aleksi Šedo.

Vedení nemocnic i lékařských fakult se trendu přizpůsobují, starší generace lékařů, kteří byli zvyklí na jiný rytmus, ale upozorňuje, že se výrazně snížil počet hodin v zaškolování chirurgů a dalších specialistů. „Výchova mladých lékařů je nedostatečná. Odborné články dokazují, že zkrácení pracovní doby zhoršilo péči o pacienty,“ upozorňuje opakovaně neurochirurg Vladimír Beneš. (ač)

Málokdo to navíc z generace Y může zvládnout před třicítkou. Průměrná doba dokončení univerzitního studia je v Česku 28 let a další jeden až dva roky obvykle trvá, než najdou uplatnění na trhu práce. Právě až v tomto časovém intervalu míra nezaměstnanosti absolventů klesá ke dvěma procentům, tedy výrazněji pod celorepublikový průměr, ukazují statistiky Střediska vzdělávací politiky.

Nabrání hypotéky, která je podle Bilera se Štefflem symbolem ukončeného mládí a jejíž průměrná doba splatnosti v Česku překonala 23 let, tak ještě prohlubuje rozdíl mezi bezstarostným prodloužením mládím a „zodpovědnou dospělosti“: znamená totiž závazek na většinu profesního života. Generace Y se tedy začíná plně osamostňovat až ve věku, ve kterém se jejich matky a otcové již plně věnovali rodinným povinnostem.

Pokud se však chtějí lidé generace Y ještě několik let po studiu primárně věnovat cestování a sbírání zážitků, teoreticky jim v tom nebrání ani průměrné či mírně podprůměrné příjmy. Současné možnosti digitální (respektive sdílené) ekonomiky například dovolují relativně levné cestování po světě díky síti domácího ubytování Airbnb a vyhledávačům levných letenek.

Možnosti toho, co lze v dnešní době zažít a za co své peníze utratit, dokonce podle politického komentátora Financial Times Janana Ganeshe více než vyvažují ekonomické jevy typu poklesu reálných mezd či nárůstu cen nemovitostí v poměru k výdělkům mladých lidí. „Narodili byste se radši v roce 1960 nebo 1990?“ pokládá řečnickou otázku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!