Druhý pokus Alexandra Vondry dobýt ODS
Poprvé se to moc nepovedlo. Vstup „Havlova člověka“ Alexandra Vondry do ODS před čtyřmi lety byl sice odměněn ministerskými posty během předsednictví EU, z kariéry po boku Mirka Topolánka však nakonec zbyla jen pachuť. Nyní se Vondra pokouší o stranický comeback po boku Petra Nečase. A rovnou útočí na místopředsednický post.
Loni na jaře nebylo mnoho zatrpklejších politiků. Pád vlády Mirka Topolánka rozbil ještě před poločasem české předsednictví Evropské rady, a hlavnímu dirigentovi českého vedení EU Vondrovi tak vyrazil taktovku z ruky. Naštvaný a znechucený Vondra se stal rázem jedním z nejtvrdších kritiků české politiky. Na rozdíl od letitějších členů ODS nešetřil ani zakladatele strany. Například slovenskému deníku Sme vyprávěl, jak „prezident věřil, že když vláda padne, bude si moci sestavit vlastní vládu“.
Lamentoval, že v prezidentské volbě zvedl ruku pro Václava Klause, pro kterého prý zjevně „vděk není politickou kategorií“.
Stále čerstvý sňatek s ODS náhle vypadal spíše na rozvod.
O rok později je vše jinak. Vondra se po pádu Topolánka chopil příležitosti a stal se „blížencem“ Petra Nečase. Organizuje mu podporu a doufá, že za to dostane důležité křeslo ve straně i ve vládě.
Vše vsadit na Nečase
Jak moc se Vondra od vstupu do ODS změnil, ukázal před volbami. Dlouholetý nestranický špičkový diplomat pohrdající tuzemským partajničením se stal strůjcem tajemné schůzky podporovatelů Petra Nečase v Klánovicích u Prahy. Do golfového klubu kolem svého nového patrona shromáždil jen vyvolené. Místopředsedy Petra Bendla či Davida Vodrážku nepozval. To mu strana nemůže zapomenout, a výrazně to komplikuje jeho úsilí o místopředsednický post.
„Dělení strany na ty „dobré“ a „zlé“ či hry na nějaká soupeřící křídla pokládám za nešťastné a uměle vytvářené právě před nadcházejícím kongresem. Důrazně před tím varuji. Snižuje to váhu ODS,“ říká pro deník E15 Vodrážka.
Jak Vondra vyspěl v umění plout v českém politickém rybníku, vystihuje právě snaha napravit si po klánovickém setkání reputaci. Vodrážka, kterého k Nečasovi ještě před volbami nechtěl pustit, je najednou „talentovaný politik“, který „by měl být ve vedení“.
Vondra teď sází na svou nepopiratelnou erudici a dobrou pověst, což může delegáty víkendového kongresu přesvědčit. Pokud však dojde na hlasovací mašinerii několika domluvených regionů, je bez šance. A ani podpora ústeckého „kmotra“ Alexandra Nováka na tom asi nic nezmění.
Muž Hradu, muž ODS
Když v roce 2006 kandidoval jako Pražan na Litoměřicku na senátora, snažil se místní o své vazbě k regionu přesvědčit hodně krkolomně. „ Můj dědeček z matčiny strany, akademický malíř Vladimír Pleiner, krajinu kolem Českého středohoří miloval a jeho obrazy rámovaly stěny mého dětského pokoje,“ agitoval poněkud netypicky. Dále se oháněl svou dizertací z přírodovědy o místních „geomorfologických proměnách Polomených hor mezi Úštěkem a Dubou“.
Za to, že práce, která se mu hodila v kampani, vůbec vznikla, paradoxně vděčil komunistům. Pro Vondru totiž za normalizace nic než politicky nekonfliktní přírodověda nepadalo v úvahu. S titulem RNDr. pak topil, programoval, a pravý profesní život začal až s pádem komunismu.
V roce 1989 toho stihl opravdu hodně: mluvčí Charty 77, spoluautor Několika vět, vězení, revoluce a místo na Hradě po boku Václava Havla. Měl zásluhu i na tom, že se legendární nahrávka z Červeného Hrádku, kde Milouš Jakeš blekotá o stranických problémech, rozšířila mezi širší veřejnost. Přestože si brzy získal renomé nezávisle uvažujícího úředníka, v očích veřejnosti byl jedním ze „skupiny Hradu“.
Tuto trochu kulhající paralelu s První republikou zavedla právě Klausova ODS pro lidi jako Michael Kocáb, Karel Schwarzenberg, Jiří Pehe, Jan Švejnar, Pavel Tigrid, Petr Pithart nebo právě Alexandr Vondra. „Jsou to lidé, kteří se chtějí podílet na politickém a ekonomickém rozhodování, a přitom odmítají přistoupit na pravidla politického utkávání se,“ myslel si ještě před devíti lety Ivan Langer. Později s Vondrou seděli ve Strakově akademii.
Do ODS kvůli ČSSD
Vondra, to už je dvacet let synonymum zahraniční politiky: poradce Havla, náměstek ministra zahraničních věcí, diplomat a velvyslanec v USA, zmocněnec vlády pro summit NATO v Praze, asistent The German Marshall Fund of the U. S., naposledy ministr zahraničí a vicepremiér pro evropské záležitosti.
Dlouho však nechtěl do vysoké politiky a raději se snažil být zadobře se všemi. I Klaus tohoto někdejšího „muže Hradu“ respektoval za jeho realistické uvažování. Největší nálepku na něj přilepili sociální demokraté. Jako velvyslanec v USA prý chytil bacil amerikanismu a cíleně ničit socialistickou orientaci na Německo a Brusel.
Vondra se přitom s každým ministrem zahraničních věcí nějak dohodl, ať to byl Josef Zieleniec z ODS, nebo lidovec Cyril Svoboda. Zato se socialistou Janem Kavanem si leželi v žaludku. Kavan asi nejvíce příznivce USA Vondru namíchl, když do rezoluce o porušování lidských práv na Kubě propašoval větu odsuzující embargo USA vůči „Ostrovu svobody“.
Když pak během útoku na Irák Vondra podpořil americkou invazi, přestali Vondrův „amerikanismus v mezích zákona“ uznávat i ostatní socialisté. Státní úředník stál proti odmítavému stanovisku vlády i prezidenta. „Jsem jen přesvědčen, že vojenské řešení bylo oprávněné, že mělo svůj smysl a důvody,“ prohlásil.
Právě neodpovědná levice ho prý nakonec dohnala do stranického trička: „Zvažoval jsem to patnáct let a nakonec jsem se rozhodl pro ODS. Myslím, že je to rozhodnutí na celý život,“ řekl při vstupu do ODS.
Výborně, Sašo!
Ministerského křesla v Černínském paláci si sice užil jen pár měsíců za první Topolánkovy vlády, ale později dostal prestižní úkol připravit republiku na předsednictví EU. První měsíc roku 2009 se zdálo, že půjde o vrchol Vondrovy kariéry: srdnaté hádky se Sarkozym, usmíření plynové krize… Jenže pak se velká politika změnila na žehlení Topolánkových bonmotů a nakonec padla vláda. Vondra se stál do ústraní.
Nečekaně o sobě dal vědět při stranické exekuci Topolánka, svého někdejšího patrona. Za zmatený rozhovor předsedy pro magazín Lui chtěl jeho hlavu: „Je těžké jít do voleb a stydět se za svého předsedu.“
V dubnu při představování volebního programu už bylo jasné, že ve straně našel nové zastání i novou roli. Vondrův projev o svobodě čněl o mnoho pater nad projevy ostatních řečníků. A to Vondra vykřesal u publika emoce z jinak už poněkud omšelé hrozby spojení socialistů a komunistů. K dlouhotrvajícímu potlesku se přidal i sám Nečas: „Výborně, Sašo!“
Měsíce upozaděný muž se tak po volbách stal najednou jedním z hlavních vyjednávačů programu trojkoalice, myslí si na ministerský post. Podaří se mu mocenský comeback korunovat i místopředsednickým postem ve straně?
Alexandr Vondra
» narodil se 17. srpna 1961 v Praze
» vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK
» vydával samizdat, byl mluvčím Charty 77
» se zahraniční politikou začal jako poradce Václava Havla, pak přešel na ministerstvo zahraničí
» od roku 1997 byl čtyři roky velvyslancem v USA
» v roce 2006 získal pro ODS senátorský mandát
» o rok později se stal místopředsedou vlády pro evropské záležitosti, režíroval české předsednictví EU v roce 2009
» s manželkou Martinou má tři děti







Copyright © 2007-2012 Mladá fronta a.s. Technické dotazy směřujte