Dušan Šrámek: Pelikánova exekutorská hausnumera

Dušan Šrámek: Pelikánova exekutorská hausnumera
31. května 2016 • 10:20
Exekutoři se ocitli ve válce s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Jiskrou, která konflikt zažehla, se stal ministrův záměr snížit exekutorům odměny a exekutorský tarif. V první fázi chce Pelikán snížit tarif o třetinu, ve druhé, po zavedení povinných záloh, až o dvě třetiny.

Pelikán tvrdí, že exekutoři si dnes vydělávají kolem čtyř set tisíc korun za měsíc, což nepovažuje za „přiměřený“ příjem. Opírá se přitom o údaje, které mu na jeho dotaz poskytlo Generální finanční ředitelství. Potíž je v tom, že není jasné, jaké údaje ministr vlastně dostal, a jakou mají vypovídací hodnotu. Vychází z daňových přiznání jednotlivých exekutorů. Z odpovědi GFŘ přitom vyplývá, že exekutoři měli i jiné příjmy než z exekuční činnosti.

Tyto příjmy ovšem cifršpióni nijak nekvantifikují, takže není jasné, kolik z příjmů exekutorů tvoří Pelikánem kritizované odměny a kolik dělají další příjmy – například z prodeje majetku, výnosy z akcií, pronájmy, publikační činnost a další.

Neméně závažným argumentem je, že při ukončení činnosti nemůže exekutor stávající úřad prodat, ač do něj investoval léta času, peníze a energii, takže příjem by měl odrážet i tuto skutečnost. Ministr si navíc ve svém dotazu vymínil, že chce agregované údaje za deset největších exekutorských úřadů. Není proto jasné, jak se získanými údaji ministerstvo pracovalo a jak se tyto údaje projevily v celkových výpočtech.

Na mimořádném sněmu Exekutorské komory přednesl ministr pouze krátkou prezentaci, celou analýzu ale tají. To rozhodně na důvěryhodnosti nepřidá a těžko lze nějakým odpovídajícím způsobem s jeho údaji polemizovat. O tom, že je zcela vedle, svědčí ale jeho představení „ideálního“ úřadu, který by prý měl mít 2400 případů ročně a čtyři zaměstnance.

Přečtěte si: Exekutoři odmítají tlak na ceny svých služeb, chtějí bojkotovat státní zakázky

Jak k těmto hausnumerům přišel, když dnes na 156 existujících úřadů připadá každý rok 750 tisíc nových exekucí a když úřady zaměstnávají tři tisíce lidí? A co je úplně nejzásadnější – snížení tarifu a odměny o třetinu neznamená, že exekutoři budou mít svůj osobní příjem o třetinu nižší, ať už je jakýkoli. Znamenalo by to, že o třetinu poklesnou příjmy celého exekutorského úřadu. Když Exekutorská komora simulovala dopad případného snížení tarifu o pouhých pět procent, dostala výsledek v řádech desítek tisíc pod hranicí rentability.

Od roku 2001, kdy exekuční řád vstoupil v platnost, se tarif nezměnil, přestože docházelo k jeho reálnému snižování. Ať již formou soudních judikátů a následně přijaté legislativy – například sjednocením vícečetných exekucí od jednoho exekutora či přechodem značné části agendy soudů na exekutory – nebo prostou inflací. Sami exekutoři odhadují, že jen náklady na doručování se po posledním zdražení poštovného zvýší o šest až sedm procent, aniž by došlo k příslušné valorizaci.

Je ale otázkou, zda jakékoli argumenty mohou na Pelikána zapůsobit. Jeho špatně připravené a chaotické legislativní návrhy už vzbuzují nevoli i u vlastních a koaličních poslanců. Jediné, co může udělat bez nich jen tak od stolu, aniž by se musel na kohokoli ohlížet, je právě snížení tarifu. Pak se ale nabízí úvaha, zda by tuto pravomoc neměl parlament nějak omezit – například stanovením určitých zákonných kritérií, která by šéf resortu nesměl překročit.

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!