Klíče ke společnému státu měli v rukou Klaus s Mečiarem | E15.cz

Klíče ke společnému státu měli v rukou Klaus s Mečiarem

Klíče ke společnému státu měli v rukou Klaus s Mečiarem
Rozdělení Československa
• 
ZDROJ: čtk

Jana Havligerová

Před dvaceti lety se Československo přimklo k tržní ekonomice – v kuponové privatizaci začal masivní převod majetku do soukromých rukou. Radikální ekonomická reforma, která dostala na výsluní tehdejšího ministra financí Václava Klause, však také výraznou měrou přispěla k tomu, že se Československo den pod dni blížilo ke svému rozpadu.

V druhé polovině května 1992 v zemi naplno vypukla předvolební kampaň. A přestože dvě hlavní politické síly – v Čechách a na Moravě Klausova ODS a na Slovensku Mečiarova HZDS, možné rozdělení státu připouštěly, málokdo věřil, že k němu dojde, a už vůbec ne, že takovou rychlostí.

Čtěte také:

Před 20 lety se začalo rozpadat Československo

Vladimír Mečiar: Řekli jsme si s Klausem předem – žádné bílé přilby

ÚS: Stát by měl dále dorovnávat Čechům nižší slovenské penze

Červnové volby

Klausova ODS vstupovala do kampaně s heslem reformy a funkční federace, anebo rozdělení. Mečiarovo hnutí slibovalo vyhlášení svrchovanosti Slovenska a přijetí slovenské ústavy aneb – rozdělení. Zvítězili, situace v zemi se nezměnila. Předvolební krizi vystřídala krize povolební.

Klíče ke společnému státu drželi v rukou Klaus s Mečiarem, zdaleka nejvíc voličů v červnových volbách odevzdalo hlasy Občanské demokratické straně a Hnutí za demokratické Slovensko. V České republice vyjádřila rozhodující část voličů jasnou podporu razantnímu průběhu ekonomické reformy, zatímco na Slovensku zabrala vedle výrazně formulovaných emancipačních cílů Mečiarova sociální koncepce ekonomické reformy.

Co se vlastně stalo

Český volič volil pravici, slovenský levici. V českých zemích se podařilo integrovat pravou část politického spektra a vytvořit jednu silnou reprezentativní stranu. Naopak levá část politického spektra byla mimo KSČM roztříštěná a ztráty plynoucí z nepřekročení pětiprocentní volební klauzule byly poměrně vysoké. Na Slovensku byla v integraci úspěšná pro změnu levice, neschopnost pravice dosáhnout politické dohody způsobila volební propad velké části pravicových stran. V obou republikách shodně vyhořel politický střed. Vznikla tak problematická situace – na federální úrovni nezbylo, než vytvářet česko-slovenskou pravolevou koalici. Tvrdé vyjednávání bylo nasnadě.

Zatímco na Slovensku vítězství stran usilujících o emancipaci nevyvolalo takový údiv, v českých zemích nebyla o překvapení nouze. Tím prvním byl naprostý debakl Občanského hnutí – nedostalo se ani do jednoho z parlamentů. Sebevědomá ODA získala jen několik křesel, a to pouze v České národní radě. Sládkovi republikáni zasedli jak v ČNR, tak v obou sněmovnách Federálního shromáždění.

Víťazoslav MóricVíťazoslav MóricAutor: čt

Konec na dohled

Bezprostředně po volbách se tehdejší prezident ČSFR Václav Havel sešel s předsedou ODS Václavem Klausem a jako představitele nejsilnější strany vzešlé z voleb ho požádal, aby zahájil jednání o vytvoření nové koaliční federální vlády. Předseda HZDS Vladimír Mečiar reagoval rychle: „Iniciativy pana prezidenta jsou chvályhodné a souvisejí s jeho činností, ale nemohou předcházet jednání politických stran,“ řekl.

Při třetím jednání ODS a HZDS 17. června v Praze byla uzavřena zásadní dohoda. Obě strany prohlásily, že se shodly na vytvoření desetičlenné federální vlády na paritním základě v poměru pět členů z České republiky a pět ze Slovenské republiky. K oznámení, že HZDS navrhuje Mečiara na funkci slovenského premiéra, přibylo večerní prohlášení Klause, že vedení ODS jej v průběhu schůzky s HZDS nominovalo na funkci předsedy české vlády. Stalo se tak „vzhledem k naší ne velké víře ve funkční charakter námi teď budovaného státu“, konstatoval Klaus.

Na ustavení federální vlády se ještě ODS a HZDS shodly. Přesto se už nakousla i otázka budoucího rozpočtového hospodaření, ODS vzala na vědomí, že slovenští vyjednávači se přiklánějí ke konfederačnímu principu každý za své. A požadovala razantní, rychlé vyřešení státoprávní otázky.

Kámen úrazu - rozdílné myšlení, rozdílné představy

Vladimír Mečiar, tehdejší předseda HZDS: Ve federaci by mohla existovat funkce viceprezidenta opačné národnosti, než by byl prezident. Havel jako český prezident by se mohl domluvit se svým slovenským kolegou na případné rotaci národních prezidentů v čele federace.

Víťazoslav Moric, tehdejší předseda SNS: Chtějí nám upřít nos mezi očima… Slovákům jde podle našeho názoru o život. Jde o to, zda budeme národem a zda budeme národem svéprávným, takovým jako jsou národy v Evropě, ani lepším, ani horším.

Václav Klaus, tehdejší předseda ODS: Prosazujeme razantní, rychlé vyřešení státoprávní otázky, protože lidé v Československu nemohou žít v nejistotě. Ekonomická transformace tím strašně trpí a ani to není v zájmu nikoho z nás.

Miroslav Macek, tehdejší místopředseda ODS: Z historie všichni víme, že konfederace je nestabilní útvar. Je přechodem buď k rozdělení, nebo ke sloučení státu. Neznám konfederaci, která by fungovala. Navíc si neumím představit konfederaci s celní a měnovou unií, přičemž by v každé části konfederace existoval jiný ekonomický model. To je přece absurdní.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!