Martin Čaban: Prezident a kouzlo prostoty

Martin Čaban: Prezident a kouzlo prostoty
18. dubna 2016 • 08:32
Znárodnit. Jak prosté, milý Watsone. Vláda si už měsíce a měsíce láme hlavu nad osudem ostravských černouhelných dolů, jednoho z nejostudnějších a nejsmutnějších byznysových příběhů porevolučního Česka. A pak si prezident republiky pozve na Hrad hejtmana Moravskoslezského kraje a je to.

Že je to právně neobhajitelné, protože současný institut vyvlastnění je silně provázán s podmínkou veřejného zájmu, za který záchranu krachující regionální firmy neschováte, ani kdybyste se rozkrájeli? Nevadí, udělejme to zvláštním zákonem.

To, co přichází z Hradu, samozřejmě není řešení. Je to heslo. Úderné, srozumitelné. Přesně v duchu doby, v duchu pevné ruky. Miloš Zeman dovádí umění politického populismu k naprosté dokonalosti. Vzhledem k tomu, že má silný hlas a nulovou odpovědnost, hravě předčí i takové snaživce, jako je Andrej Babiš s levnějším pivem. Ministr financí si totiž kvůli své funkci musí přece jen dávat pozor na pusu a sem tam činit nějaká rozhodnutí, která mají konkrétní dopady. Takové mantinely Miloše Zemana neomezují. Jeho jediným úkolem a touhou je udržovat se ve veřejném povědomí a držet čísla popularity vysoko. A on dávno správně pochopil, že klíčem je absolutní srozumitelnost.

Zeman: Nejlepším řešením pro OKD by bylo znárodnění

Samozřejmě je potřeba se vyhýbat těm zcela všeobecně nepopulárním názorům. Nicméně aby politik vyvolal sympatie publika, nemusí nutně zcela rezonovat s jeho názorem. Stačí, když je jeho názor publiku srozumitelný – tím vzniká dojem zapojení do debaty, aťsi třeba falešný, dojem, že politik „pojmenovává věci pravým jménem“.

S touhou po srozumitelností logicky souvisí inklinace k radikálním a jednoduchým řešením složitých problémů. Opevnění hranic. Označení názorových odpůrců za „duševně nenormální“, které vyléčí policisté-psychiatři. Označení politických odpůrců za „různé Kalousky“. Označení islámu za „kulturu vrahů“. Obdiv k vůdcům, kteří seznali, že demokracie je překážkou efektivity rozhodování.

Na jedné straně to vede k trivializaci a radikalizaci veřejné debaty. Možná až k sovětizaci, uvážíme-li chválu policejní represe „nenormálních“ oponentů a neúctu k nedotknutelnosti vlastnictví. Ale pokud bychom se na to chtěli dívat z nějaké lepší stránky, možná by se čeští politici mohli v oné srozumitelnosti a v umění kontaktu s publikem trochu poučit.

Nikoli snad probůh přejímat Zemanovy metody nebo tíhnutí, ale docenit význam umění komunikace s veřejností a vyvolání dojmu účasti na debatě. Na to se ve vládě i v parlamentu rádo zapomíná. Určitě lze srozumitelně vysvětlovat postoje, aniž by politik hned sklouzl k populismu. Moc se to ale nedaří i kvůli tomu, že politika je stále více udržováním než směřováním.

Výsledkem je, že si veřejnou debatu a pozornost širokého publika uzurpují lidé, kteří dokážou vyvolat iluzi politiky, jež se vejde do jednoho hesla, do dvou vět, do 140 znaků tweetu tiskového mluvčího.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!