Martin Čaban: Zoufalý krok k ochraně demokracie

Martin Čaban: Zoufalý krok k ochraně demokracie
15. září 2016 • 07:47
Poslanci včera napříč jednacím sálem sněmovny schválili lex Babiš, chcete-li lex Antibabiš. Novela zákona o střetu zájmů, která členům vlády zapovídá vlastnit média a jejich firmám ucházet se o veřejné zakázky a nenárokové dotace, je zcela nepochybně motivována osobou ministra financí.

Má samozřejmě obecnou platnost pro každého ministra, jenž nastoupí do funkce po příštích parlamentních volbách. Nicméně můžeme konstatovat, že Zdeňka Bakalu by dnes těžko někdo někam zvolil, Jaromír Soukup preferuje nepřímé působení na politiku a Marek Dospiva či Daniel Křetínský se do volených funkcí zrovna třikrát nehrnou.

Takže zákaz vstupu do Strakovy akademie pro mediální moguly se zjevně vztahuje a ještě dlouho bude vztahovat výhradně na současného ministra financí. Premiér Sobotka včera jásal, že byl učiněn „krok k ochraně liberální a parlamentní demokracie“ a že „oligarchové si budou muset vybrat“ – tedy buď ministrování, anebo vlastnictví médií, dotace a zakázky.

Ministři nesmí vlastnit média, rozhodli jasnou většinou poslanci

Ministr Babiš se o svých vládních i opozičních kolezích vyjádřil jako o zoufalcích. Smutnou zprávou o dnešním Česku je, že svůj kus pravdy mají oba. Andrej Babiš má pravdu v tom, že zákon je poněkud zoufalý. Věcně ničemu zvlášť nepomůže, Babiše z politiky nevystrnadí, jeho moc a vliv neomezí.

Ministru financí přibude pár starostí s administrativou spojenou s převodem majetku na rodinné příslušníky, případně se založením svěřenského fondu nebo jakoukoli jinou z mnoha kliček, jimiž se lze účinku zákona vyhnout. Současně je pravděpodobné, že před volbami zákon Babišovi pomůže, protože mu umožní nasadit image znaveného, leč nezlomného mučedníka stíhaného tradičními zkorumpovanými stranami na souši, ve vodě i ve vzduchu.

Tuhle pózu Babiš zvládá s bravurou a těžko by si pro její posílení mohl přát něco lepšího než zákon zaměřený přímo na svou osobu. Ale i Bohuslav Sobotka má pravdu, pomineme-li ten drobný detail, že to byl on, kdo si na počátku oligarchu vybral do vlády.

Jenom gestor

Liberální parlamentní demokracie zastoupená tradičními politickými stranami včera opravdu učinila gesto, z nějž je patrná snaha reagovat na novou situaci. Je to ale pořád jenom gesto. Mnoha voličům, kteří jsou chtěj nechtěj v demokracii suverény, koncentrace moci v Babišových rukách nevadí, některým možná imponuje. Nevadí jim ani permanentní střet zájmů, v němž se Babiš plácá zákon nezákon.

A nikdo jiný než oni nakonec Babišovu moc omezit nemůže. Nový zákon o střetu zájmů teoreticky skýtá jedinou naději. Obecně je formálně snadné tento zákon obejít. Ale pořád jde o obcházení zákona, což si žádá (nebo by si mělo žádat) určité politické náklady v podobě poklesu popularity či veřejné kritiky. V tuto chvíli to vypadá, že konkrétně Babišovi tento efekt moc nehrozí, ale pořád bude přece jen záležet na tom, jak přesně svůj blafák provede. Čekat od zákona něco víc by bylo naivní.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!