Superman se dal na cestu bezpráví

Jistě mu nelze upřít dobré úmysly. Možná sám sebe vidí jako vládního Supermana, který zasahuje všude, kde musí zvítězit dobro nad zlem. My však vidíme muže, který má znepokojivý dar nechápat podstatu problémů, do jejichž řešení se vrhá.

Takový je i případ zanedbané vily Milada, ze které se její majitel rozhodl vystěhovat nelegální nájemníky. Chybou státu a úřadů je především to, že k této situaci vůbec došlo. Jakýkoliv ministr by se tak měl zajímat, kteří státní úředníci v této kauze pochybili. Rolí ministra však rozhodně není slibovat squatterům, že se jim u kolegů úředníků „poptá“ po novém bydlení. V době povodní, kdy o střechu nad hlavou přicházejí stovky lidí, je to minimálně nevkusné.

Stát ve věci squatu selhal jako majitel, protože se o vilu Milada ani další objekty nestaral a ignoroval problém s nelegálními obyvateli. Ale stát by selhal, i kdyby byl dotyčný majetek soukromý. Jestliže obyvatelé Milady dlouhodobě porušovali zákony i vyhlášky, úřady měly vynutit pořádek už dávno.

Nikdo nebere squatterům jejich idealismus ani právo na určitý životní styl. Ovšem tvrzení, že jeho středobodem je kultura, pořádání koncertů a život v harmonické pospolitosti, je pouze krásným mediálním mýtem. Squatteři dělají to, čemu se lidově říká bordel. Tvrzení Michaela Kocába, že nelegální obyvatelé udržovali hodnotu dotyčné vily, je bizarní. Přesný opak je pravdou, squatteři likvidují cenu nejen nemovitostí, které obývají, ale i celých lokalit. V této souvislosti se těším na zveřejnění jména (a důvodů) toho, kdo se rozhodl svou nemovitost squatterům dobrovolně poskytnout. Mluvčí squatterů je vyšinutý popleta, když tvrdí, že on a jeho kamarádi chtějí žít ve světě, kde je možné přijít do lesa, porazit stromy a postavit z nich dům. Prý to tak bylo možné tisíce let. Pravdou ale je, že už dosti dlouho žijeme ve společnosti, která považuje vlastnické právo za základní hodnotu. Nepřesný je i odkaz na „anglický zákon“, podle něhož připadne nemovitost tomu, kdo ji deset let obývá, pokud se skutečný majitel o svá práva nepřihlásí. Ano, podobné zákony v některých zemích existují a vznikly proto, aby umožnily využití nemovitostí, jejichž majitelé zemřeli bez dědiců. I tyto zákony jsou ale konstruovány tak, že opět velmi silně chrání práva skutečných majitelů a squatteři se odvoláváním na něj málokdy něčeho domohou. Kauza Milada každopádně ukazuje, jak mizerným vlastníkem čehokoliv, byť i obyčejného baráku, je stát. Soukromým majitelům nelze zakázat, aby svůj dům nechali třeba i spadnout, ale nesmí tím omezovat ani ohrožovat ostatní. Squatteři takové riziko znamenají, zvlášť když už teď vědí, že nemovitost stačí zabydlet a v případě potřeby vylézt na střechu. Ministerský Superman je tam pak co by dup.

Autor je publicista