Brusel pohrozil Praze stíháním kvůli čistírně

Rozhovory se týkaly modernizace pražské Ústřední čistírny odpadních vod a Brusel má výhrady ke smlouvě, kterou Praha uzavřela s nadnárodní společností Veolia (dříve Vivendi) o provozování vodárenské infrastruktury české metropole.

Zástupce generálního ředitele komise pro regionální politiku Michele Pasca-Raymondo uvedl, že Praha bude muset podle jeho názoru od smlouvy s Veolií odstoupit bez ohledu na to, jestli bude přestavba čistírny financována z unijních, nebo jiných veřejných zdrojů. To je zásadní posun v celé kauze pražské čistírny, protože dosud se předpokládalo, že smlouva je pouze překážkou pro získání šestimiliardové dotace z evropských fondů. Veolia by si při vypovězení smlouvy mohla nárokovat kompenzace.

Primátor Pavel Bém informaci o možném stíhání označil v SMS zprávě dvěma slovy: „grandiózní mystifikace“. Podle informací E15 však bylo sdělení bruselského úředníka velmi silné a jasně formulované. I když nelze vyloučit, že šlo o vyjednávací taktiku.

Evropské komisi v každém případě vadí, že Praha pronajala kanalizace a čistírnu až do roku 2028, když původní kratší smlouvu prodloužila bez výběrového řízení. Tím údajně nepřiměřeně zvýhodnila jednu soukromou firmu.

Z celé záležitosti se mezitím stalo také téma nynější předvolební kampaně. Smlouva s Veolií byla totiž prodloužena za vlády velké koalice v Praze v roce 2004. Primátorem byl už tehdy Pavel Bém (ODS), jeho ekonomickým náměstkem současný šéf ČSSD Jiří Paroubek.

Ať už myslel Pasca-Raymondo své varování jakkoli, možnost, že Brusel skutečně začne smlouvy hlavního města s Veolií prošetřovat, existuje. Jedno z dalších ředitelství Evropské komise je zároveň unijním antimonopolním úřadem. Brusel by teoreticky také mohl nařídit zrušení smlouvy s Veolií. Něco podobného se stalo například před dvěma lety, kdy Brusel žádal Maďarsko o ukončení příliš dlouhých smluv mezi tamními producenty elektřiny a státní společností Magyar Villamos Művek.

Generální ředitelství Evropské komise pro regionální politiku má na druhé straně podle zmíněného zápisu z jednání na vyřešení problémů kolem pražské čistírny velký zájem – financování vyčištění Vltavy v Praze by se údajně mohlo stát jednou z jeho vlajkových lodí.

Pro Prahu je zase klíčová šestimiliardová dotace z evropských fondů, bez níž by hlavní město jen těžko shánělo peníze na výstavbu nové vodní linky. A bez modernizace čistírny, která si celkově vyžádá až dvacet miliard korun, by Praze hrozilo, že nesplní české ani evropské normy a bude platit pokuty. Veškeré výdaje se následně projeví na cenách vodného a stočného.

Brusel především trvá na tom, že na provozování celé čistírny včetně budoucí nové i staré linky bude nutné vypsat nové výběrové řízení. Plán pražského primátora Béma na oddělení nové a staré linky v Evropské komisi opětovně naráží na odpor. A hlavní město je přitom v časové tísni. Praha potřebuje začít se stavbou nové linky rychle, aby získala dotaci z fondů určených pro současné období 2007–2013.

Bývalý český ministr životního prostředí Ladislav Miko, který se posléze vrátil na významný post v Evropské komisi, již dříve popsal možné kompromisní řešení, které už Češi s Bruselem předjednali: modernizace čističky by se podle něho mohla rozfázovat. Do roku 2013 by se stavěla nová linka čistírny, poté – do roku 2015 – by se rekonstruovala ta stará. Následně by však bylo nutné vyhlásit nové výběrové řízení na celou čistírnu jako jeden celek. Takže změna ve smlouvě s Veolií by byla nutná i v tomto případě.

zvětšit Brusel pohrozil Praze stíháním kvůli čistírně Autor: Kresba Břetislav Kovařík, zavřít

Dalších osmnáct let bez nového tendru? Jedině navzdory Evropské komisi

Píše se rok 2010 a nadnárodní společnost Veolia (dříve Vivendi) má dalších osmnáct let na to, aby provozovala pražskou vodárenskou infrastrukturu včetně ústřední čistírny na Císařském ostrově. Už je to také pár let, co příslušné rozhodnutí padlo – bylo to ještě před vstupem Česka do Evropské unie. Jenže ani v Bruselu, ani v Praze se s tím dodnes mnozí nesmířili. A pokud někdo před šesti lety doufal, že se Evropská komise už nebude moci do pražské čistírny nijak plést, přepočítal se.

Klíčové ujednání se paradoxně zrodilo dva dny před vstupem Česka do EU, 29. dubna 2004. A nic nenasvědčuje, že to byla náhoda. Hlavní město, v jehož čele tehdy stáli Pavel Bém a Jiří Paroubek, je v podezření, že chtělo vše stihnout „včas“ a zabránit, aby bylo možné smlouvu s Veolií posuzovat striktně podle evropského práva.

Pražské vodovody a kanalizace, již ovládané Veolií, uzavřely ten den s hlavním městem rámcovou smlouvu o provozování pražských vodovodů a kanalizací až do konce roku 2028. Fakticky šlo o prodloužení předchozí smlouvy o patnáct let. Bez výběrového řízení. Právě tato kombinace – příliš dlouhá smlouva a chybějící nový tendr – dnes vede Brusel k tvrzení, že Praha zvýhodňuje jednu konkrétní soukromou firmu.

V roce 2004 už nicméně šlo spíše o přesné načasování, důležitý verdikt má totiž ještě starší datum – 15. října 2002. Rada hlavního města Prahy tehdy schválila prodej zbývajících 34 procent akcií Pražských vodovodů a kanalizací tehdejší Vivendi Water za 80 milionů korun. Zároveň rada už tehdy vyjádřila předběžný souhlas s oním prodlouženým provozováním kanalizací včetně čistírny do roku 2028. Objevily se dohady, že Vivendi (později Veolia) získala mnohem více, než vyjadřovala částka jedné necelé miliardy korun.

Z pohledu Evropské komise podle všeho hraje roli ještě jedna skutečnost: Další důležitá smlouva už totiž má datum z doby, kdy Česko členem EU bylo – 31. ledna 2006. Pražská vodohospodářská společnost se dohodla s Pražskými vodovody a kanalizacemi o podmínkách provozování vodohospodářské infrastruktury, kterou spravuje.

Otázkou zůstává, zda Praha vůbec může Veolii ke změně smlouvy donutit. Teoreticky by mohli představitelé města argumentovat, že jinak hrozí zrušení smlouvy. Veolia se nicméně cítí silná v kramflecích. Její oficiální stanovisko je: Budeme respektovat řešení výhodná pro obě strany.

zvětšit Klíčová data v kauze Veolia Autor: e15, Zdroj: foto čtk zavřít

Brusel zasáhl u maďarské elektřiny. Je na řadě české vodárenství?

Pražské vodohospodářství a maďarská elektroenergetika jsou na první pohled dvě zcela nesouvisející věci. Přesto mají, alespoň z hlediska Bruselu, něco společného. V obou zemích měla Evropská komise výhrady k příliš dlouhým smlouvám. A v obou kauzách byly tyto smlouvy uzavřeny ještě před vstupem Maďarska i Česka do Evropské unie v roce 2004. Pokud by tedy Evropská komise skutečně chtěla zahájit stíhání kvůli porušování pravidel hospodářské soutěže a zadávání veřejných zakázek v případě pražské Ústřední čistírny odpadních vod, mohla by se maďarským případem alespoň částečně inspirovat.

V červnu 2008 Evropská komise rozhodla, že Maďarsko musí ukončit dlouhodobé smlouvy mezi tamními výrobci elektřiny a státní společností Magyar Villamos Müvek (MVM). Na základě těchto ujednání, jejichž platnost v jednotlivých případech končila mezi lety 2010 a 2024, maďarský stát prostřednictvím MVM fakticky garantoval odběr elektřiny v určitém objemu a za určitou cenu. Evropská komise tudíž přišla s argumentem, že výrobci měli zajištěnu návratnost investice bez komerčního rizika. Cílem státu přitom bylo zajistit modernizaci celého sektoru.

Důležité je, že všechny zmíněné smlouvy byly podepsány v letech 1995–2001. Týkaly se zhruba dvou třetin elektřiny vyrobené v Maďarsku.

V případě pražské čistírny však nejde pouze o právní argumenty. Podle dostupných zdrojů bude hodně záležet na tom, do jaké míry Evropská komise vezme v potaz politické souvislosti. Dosavadní jednání ukazovala, že Brusel je ochoten hledat kompromis, ale do jistých mezí. Na druhé straně by generální ředitelství pro hospodářskou soutěž mělo fungovat jako nezávislý orgán.