Jiří Koželouh: Šumava si zaslouží svou divočinu

Jiří Koželouh: Šumava si zaslouží svou divočinu
18. dubna 2016 • 08:38
Zdánlivě univerzální poučka říká, že pokud parcelu necháme ležet ladem, přinese nám méně, než když ji využijeme: volný pozemek zastavíme domem, pole osadíme obilím, v lese budeme rubat dřevo. Jiné moudro praví, že kdo najde díru na trhu, má šanci na tom slušně vydělat. Jenže co když je tou ekonomickou příležitostí právě ponechání území přírodě?

Aktuálně se ve sněmovně projednává novela zákona o ochraně přírody. Ta přináší úplně nová pravidla pro nejcennější části naší krajiny, tedy národní parky. Hraje se o to, dostane-li přednost divoká příroda zpřístupněná pro ohleduplné miliony návštěvníků, nebo jestli se prosadí podnikatelé s politickým vlivem – developeři a dřevařské firmy.

To první znamená, že se ve sněmovně ujme vládní návrh ministra životního prostředí Brabce, který bude dál upraven ekologicky uvažujícími poslanci a poslankyněmi. Dva rozdílné scénáře se týkají zejména našeho největšího národního parku – Šumavy.

Můžeme klidně na chvíli nechat stranou hodnoty nenahraditelného přírodního dědictví a podívat se na scénáře čistě ekonomickým okem. Kalkulačku potřebovat nebudeme, stejnou otázkou se totiž už zabývala renomovaná britská konzultační firma EFTEC. Ta hodnotila dva různé směry vývoje Šumavského národního parku.

Kam tečou peníze

Prvním z nich bylo dát větší prostor developerům, výstavbě a kácení stromů. To předloni navrhovala skupina senátorů kolem Tomáše Jirsy z ODS. Je prakticky jisté, že podobné choutky se v parlamentu objeví i nyní.

Podle studie EFTEC by případné přijetí „developerského“ návrhu zákona poškodilo ekoturismus i jeho rozvoj a nevratně by devalvovalo národní park. Zásadně by to snížilo klíčovou ekonomickou hodnotu mimořádné turistické a rekreační oblasti s divokou přírodou.

Podle britské studie podporuje 81 procent turistů na Šumavě bezzásahovost na více než třetině rozlohy parku

Taková „antiochranářská“ pravidla by, pravda, pomohla vytvořit pracovní místa spojená s velkými stavbami, například lanovkou, většinou však jde o místa krátkodobá a určená pro pracovníky odjinud. A zisky by vesměs plynuly mimo obce národního parku.

Druhým hodnoceným scénářem bylo rozšíření divočiny. Ten počítá s využitím celosvětového růstu poptávky po ekoturismu, z čehož plyne vytvoření ekonomické příležitosti díky příchodu návštěvníků do nově zpřístupněných oblastí s divokou přírodou. Současně nedochází k podkopání toho nejcennějšího – ekologické hodnoty národního parku.

Ekonomičtí experti EFTEC ve studii upozornili, že 81 procent turistů na Šumavě podporuje bezzásahovost na více než třiceti procentech rozlohy národního parku, že 68 procentům z nich se nelíbily vykácené holiny a 52 procentům nevadil pohled na mrtvé stromy. Místní lidé si národního parku váží. Podle průzkumu agentury STEM se 77 procent obyvatel Jihočeského kraje domnívá, že šumavský národní park je díky přílivu turistů pro místní obce ekonomickým přínosem. Což ostatně i potvrzují ekonomické statistiky.

Pouze necelá čtvrtina Jihočechů považuje národní park za překážku volnému podnikání. Hodnocení britských odborníků se týkalo modelového území Šumavy, ale výsledky v principu platí pro všechna vzácná přírodní území na celém světě.

Půl divočině, půl místním

Pokud chceme, aby z našich národních parků a jejich přírody měla užitek celá společnost i místní lidé a nikoli jen úzká skupina podnikatelů, nenechejme se unášet vášněmi a soustřeďme se na seriózní čísla. A ta nejlepší získáme takovým zákonem, který dá polovinu národních parků divočině a polovinu šetrnému hospodaření místních lidí. Čím dříve, tím lépe. Podobně, jako je tomu ve všech slušných zemích a národních parcích Evropy.

Autor je programovým ředitelem hnutí Duha

Autor: Jiří Koželouh
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!