Nezasahujte do zpravodajství, vyzval Radu Českého rozhlasu její exčlen kvůli reportáži o Agrofertu | E15.cz

Nezasahujte do zpravodajství, vyzval Radu Českého rozhlasu její exčlen kvůli reportáži o Agrofertu

Nezasahujte do zpravodajství, vyzval Radu Českého rozhlasu její exčlen kvůli reportáži o Agrofertu
Agrofert
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

Ivan Tesař

Reportáž Českého rozhlasu o hospodaření Agrofertu na cizích pozemcích má řadu dozvuků. Kriticky se k ní na zasedání Rady ČRo vyjádřil generální ředitel instituce René Zavoral. Pokud by ale došlo k zasahování do tvorby zpravodajství, podle Ivana Tesaře, který byl v letech 2011 až 2017 členem Rady Českého rozhlasu, by tím mohl vzniknout nebezpečný precedens. Tesař to napsal v otevřeném dopise Radě ČRo, který zaslal redakci deníku E15. Ta jeho znění uveřejnila níže. 

Vážená paní předsedkyně, vážení místopředsedové, vážení členové Rady Českého rozhlasu,

obracím se na Vás jako bývalý člen Rady Českého rozhlasu, který měl možnost s některými z Vás v Radě působit v uplynulých šesti letech.

V posledních týdnech jsem zaznamenal reportáž – odvysílanou dne 28.11. 2017 např. ve Dvacet minut Radiožurnálu - redaktora Českého rozhlasu, Janka Kroupy, o údajně neoprávněném hospodaření holdingu AGROFERT, a.s. s 1700 hektary zemědělské půdy, na něž firma pobírala evropské dotace, a to i v době, kdy byl v současnosti designovaný premiér Andrej Babiš ministrem financí předchozí vlády. Takové zjištění je pochopitelně umocněno vztahem společnosti AGROFERT, a.s., a Andreje Babiše (jako bývalého majoritního akcionáře, generálního ředitele, předsedy představenstva a dnes zakladatele svěřenských fondů, do nichž tyto entity vložil).

Po zveřejnění shora uvedeného příspěvku jsem registroval postoj části Rady Českého rozhlasu (personifikovaný osobou pana místopředsedy Bc. Tomáše Kňourka) vůči této reportáži na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu (konané dne 29. 11. 2017). Bc. Kňourek: „Chtěl bych se zeptat na jednu věc, která teď docela rezonuje mediálním éterem. A to je článek pana Janka Kroupy na portálu iRozhlas.cz. Přečtu titulek: Agrofert neoprávněně hospodaří na 1700 hektarech půdy. Nemají majitele, přesto na ně holding pobírá dotace. Já jsem si to s chutí přečetl a cítím tam jistou účelovost. Je to alespoň můj dojem. Tu účelovost cítím ve dvou záležitostech. Zaprvé v tom, že tento text vyšel v podstatě ve stejný čas, kdy zřejmě pan budoucí premiér šel za prezidentem republiky mu představit členy nové vlády. Což by ale nebylo možná tak strašné. Ta druhá věc je horší, si myslím. A to je, jak je ten text postaven. Začnu s tím, že tento text převzala Česká tisková kancelář, ale ta si ho doplnila o názory dalších aktérů, jako je třeba Agrární komora atd. Tyto názory v textu Janka Kroupy nejsou. Dále se v podstatě hovoří pouze o jednom aktérovi této problematiky. Jako je hospodaření na pozemcích s neurčeným majitelem a tak dále. Zatímco ČTK to zmiňuje. Na mě to dělá dojem, že tento článek je skutečně účelový v tom, že hovoří pouze o Agrofertu, a nikoliv o desítkách či stovkách jiných firem, které tento problém mají. Já jsem se chtěl zeptat vedení Českého rozhlasu, jaký je jejich názor na tento text a zda neměla být tato zpráva, a já ji neberu, je to prostě problém s těmi pozemky, neměla být lépe zpracována.“

Stejně tak jsem se seznámil s veřejně dostupným názorem generálního ředitele Českého rozhlasu pana Mgr. Reného Zavorala. Ten na shora uvedené veřejné schůzi konstatoval: „…Já musím říci, a pan ředitel Pokorný to ví, že jsem označil tu kauzu za pro mě nesprávně uchopenou, účelovou, jednostrannou. V tomto duchu hodlám si udělat i nějakou vnitřní analýzu a pak hodlám mluvit i s panem ředitelem Pokorným a zejména autorem těch reportáží panem redaktorem Kroupou, do jaké míry skutečně jsme tady dodrželi všechny principy, které by médium veřejné služby mělo dodržet. Za sebe říkám, že nejsem s touto prací spokojen, protože opravdu považuji tuto kauzu za zvláštně pojatou…

Poslanecká imunita? Nastal čas k jejímu omezení, řekl Rychetský

Známý je mi i obsah zveřejněné stížnosti společnosti AGROFERT, a.s., ze dne 15. 12. 2017 adresované Radě Českého rozhlasu. Představitelé této společnosti ve stížnosti uvádějí, že „…jediným cílem těchto nepravdivých a hrubě manipulativních příspěvků bylo poškodit koncern AGROFERT a současně jeho někdejšího akcionáře Andreje Babiše.“ Dále namítají, že se redaktor Kroupa v rámci mapování problému „…zaměřil jen a výhradně na koncern AGROFERT, a to s využitím analytického týmu Českého rozhlasu. Téma bylo následně prezentováno tak, že jde o problém především AGROFERTu. To je nepřijatelnou a lživou zkratkou, která je navíc dodnes zveřejněna v nezměněné podobě na serveru iRozhlas.cz.“

Vážení kolegové, rád bych se ke shora uvedeným skutečnostem vyjádřil nejprve v rovině odborné a následně uvedl i své osobní pocity:

1) Kompetence Rady Českého rozhlasu (zák. č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, v platném znění)

Dle ust. § 8 odst. 1 písm. g) cit. zák. je v působnosti Rady „dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání (§ 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu Českého rozhlasu a za tím účelem vydávat doporučení týkající se programové nabídky,“ tzn. mj. na dodržování povinnosti poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů (ust. § 2 odst. 2 písm. a) cit. zák.).

Z podstaty věcí vyplývá, že shora vymezený dozor se týká pravidel a doporučení nebo jiných opatření obecné povahy, nikoli však zasahování do obsahu či formy jednotlivého pořadu. To koneckonců vyplývá i ze systematického zařazení ustanovení odst. 4. do ust. § 8 zák., který výslovně stanoví, že „Rada ani její členové nesmějí přímo zasahovat do tvorby a vysílání rozhlasových pořadů.“

Z citovaného vyjádření Bc. Kňourka jako místopředsedy Rady Českého rozhlasu ze dne 29. 11. 2017 se obávám, že k takovému zásahu do konkrétní tvorby došlo.

2) Objektivita a vyváženost odvysílané reportáže a stížnost společnosti AGROFERT, a.s.:

a) s námitkou AGROFERT, a.s. (dále také jen stěžovatel), že zveřejněné podezření se týká i dalších zemědělců, což v reportáži nebylo uvedeno, se nelze ztotožnit; v samotné reportáži opakovaně zaznělo, že se tato záležitost týká mnoha dalších zemědělců,

b) bez ohledu na shora uvedené však nelze opomenout, že (i) ostatní zemědělci nezaujímají na relevantním trhu takové dominantní postavení jako stěžovatel (který sám tvrdí, že hospodaří na cca 110 tis. hektarech zemědělské půdy) - a (ii) že Babiš byl osobou ovládající AGROFERT, který toto impérium vybudoval a zároveň byl ministrem vlády, v současnosti je pověřeným předsedou vlády a předsedou nejmocnější parlamentní politické strany v zemi, přičemž u široké veřejnosti panují pochybnosti o skutečném ukončení jeho angažmá v AGROFERTu a neprůhlednost propojení s osobami ovládajícími AGROFERT je veřejným tajemstvím, a právě proto je reportáž „odrazem reality“ (srov. citaci z rozsudku NSS ČR níže),

c) nedůvodnou je i další námitka stěžovatele, týkající se tzv. načasování reportáže; Český rozhlas uveřejnil reportáž v časově zjevně přiměřené době poté, co její tvůrci shromáždili a vyhodnotili potřebné informace – stěžovatelem tvrzené úmyslné načasování je, pokud jde jen o několik dní, až paranoidní (ostatně takový úmysl ani prokázán nikterak nebyl); nadto, ani AGROFERT a dokonce ani premiér nemohou úkolovat provozovatele rozhlasového či televizního vysílání, zda a případně kdy mají který příspěvek uveřejnit,

d) reportáž neobsahuje přehánění ani nadsázku, ba ani paušální kritiku (tzn. kritiku postrádající věcný základ bez jakéhokoli zdůvodnění), a tedy ani v tomto směru nelze stěžovateli přisvědčit; naopak je třeba poukázat, že jak stěžovatel, tak i Andrej Babiš, jsou osobami, které se svým postavením, propojením, kontakty i obchodními a společenskými aktivitami ocitly v centru veřejného dění a tím i v pozici osob veřejnosti známých, jež tím pádem musí počítat se zvýšeným zájmem médií, a vůči nimž jsou meze přijatelné kritiky širší než u osoby soukromé.

e) konečně z obsahu reportáže je zřejmé, že nebyla ani politicky žádným způsobem zaujatá jednostranně.

3) Obecné požadavky na objektivitu a vyváženost veřejnoprávních médií:

Ve shora uvedených souvislostech dávám k pozornosti rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky, č. j. 7 As 23/2010-73, který konstatoval, že „Úkolem veřejnoprávní televize je nejen poskytovat objektivní a vyvážené informace, ale rovněž iniciovat a udržovat veřejnou diskusi o nejrůznějších veřejných tématech, v níž se zprostředkovávají různé názory.“ Citovaný pramen se pochopitelně týká nejen televizního, nýbrž i rozhlasového vysílání (resp. Českého rozhlasu).

Kleindienst: Kontroverzní šéf Drahošovy kampaně ustupuje do pozadí

Dále je v rozsudku konstatováno, že ze zákona „…nevyplývá, že by veřejnoprávní televize neměla vytvářet publicistické pořady, jež obsahují redakční komentáře, které vyjadřují určitý názor či hodnotový soud. V této souvislosti je nutné poukázat také na čl. 17 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zakotvující základní právo na svobodný projev, který se vztahuje i na svobodu projevu veřejnoprávních médií masové komunikace jako veřejnoprávních korporací, jež musí být v jejich roli šiřitele a zprostředkovatele informací názorů ústavně chráněny i před státem samotným. Z tohoto článku vyplývá, že je každému, tedy i veřejnoprávní televizi jako nositeli tohoto základního práva, zaručeno právo vyjadřovat se v pořadech jí vysílaných k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy, včetně soudů kritických. […] Veřejnoprávní média masové komunikace vytvářejí svojí existencí strukturovaný a co možná nejvíce pluralitní prostor pro vyjadřování názorů. Jejich úlohou není poskytovat sterilní informace, nýbrž odrážet realitu včetně v ní obsažených kontroverzí, nejednoznačností, vrstevnatostí a emocionality….

Citovaný rozsudek poukazuje ve spojení s ust. § 31 odst. 3 zákona na skutečnost, že je ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech vyžadováno dodržení zásad objektivity a vyváženosti. U publicistických pořadů ovšem nelze toto pravidlo vykládat jako příkaz, aby v nich zaznívaly toliko bezbarvé, opatrnické a hyperkorektní názory.

Nyní bych, vážení členové Rady Českého rozhlasu, uvedl několik osobních postřehů.

Jako člen Rady Českého rozhlasu jsem v letech 2011 až 2017 zažil čtyři předsedy Rady Českého rozhlasu. I přes rozdílné názory, společenské postavení, politickou či náboženskou orientaci i profesní zařazení, často v atmosféře ostrých debat, byla litera zákona (zejména zákona o Českém rozhlasu) Radou Českého rozhlasu dodržována. Rada Českého rozhlasu především vždy beze zbytku respektovala objektivitu a nezávislost Českého rozhlasu a oceňovala profesionalitu pracovníků Českého rozhlasu v jeho zpravodajské i publicistické části. Stručně řečeno: Rada nikdy nezasahovala do tvorby zpravodajství. Tím méně pak do obsahu, vyznění či dokonce ohlasů konkrétních zpravodajských příspěvků.

Rada vždy volila následující postup. Rada si nechala ke konkrétnímu tématu, a to vždy za delší časový úsek, zpracovat nezávislou analýzu. Teprve na jejím základě se rozhodovala.

Jsem přesvědčen, že členové Rady Českého rozhlasu vždy (i přes své osobní či profesní ambice) velice citlivě vnímali, že porušením zákona (i nepsaných pravidel vnímajících případné zásady vždy restriktivně) mohou do budoucna vytvořit nebezpečný precedens pro selektivní nebo dokonce plošné zásahy do zpravodajství i publicistiky. Pověstná hůl na to, jaký má mít zpravodajství háv podle momentální společenské a politické situace, pak bude již vždy připravena k použití a schována za formalistický výklad požadavku dodržování objektivity, nestrannosti a vyváženosti.

Okamura: Nevidím důvod, proč Babiše s Faltýnkem nevydávat

Dalším stupněm takových selektivních zásahů může být již jen cenzura toho, co se smí, nebo naopak nesmí vysílat – včetně toho, jaký konkrétní redaktor bude jednotlivou reportáž dělat, jak ji zpracuje a kdy bude odvysílána. Bezpochyby pak cenzuru doplní i autocenzura, kdy redaktoři budou již předem vědět, co po nich je či není ze strany vedení a Rady Českého rozhlasu vyžadováno, resp. co bude bez výhrad akceptováno. Jejich pracovní jistota (hypotéku má konec konců každý druhý občan této země) bude vysoce motivujícím prvkem „nezávadné“, avšak nezajímavé, nijaké tvorby.

V kandidátském projektu v lednu 2016 deklaroval současný generální ředitel, Mgr. René Zavoral, mimo jiné také podporu investigativní a občanské žurnalistice.

Pevně věřím, že o nutnosti věnovat se - v Českém rozhlasu investigativní a občanské žurnalistice - je stále přesvědčeno i těch pět současných členů Rady Českého rozhlasu, kteří se svými hlasy podíleli na zvolení současného generálního ředitele Českého rozhlasu Mgr. Reného Zavorala. Dle mého přesvědčení reportáž pana Janka Kroupy nároky na takový druh novinařiny beze zbytku splňuje.

Obávám se však, že v současných společenských poměrech pravidlo nezasahovat do zpravodajství - není vnímáno se vší vážností - v Českém rozhlase přinejmenším za přímé asistence některých členů Rady.

Jsem rovněž přesvědčen, že bezprecedentní vyjádření některých členů Rady Českého rozhlasu na reportáž pana Janka Kroupy není ojedinělou reakcí na konkrétní pořad, ale snahou vytvořit systémovou změnu pravidelných zásahů do zpravodajství.

Koncem ledna je na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu avizováno projednávání jak analýzy generálního ředitele, tak stížnosti koncernu AGROFERT, a.s., na reportáž Českého rozhlasu ze dne 28. 11. 2017.

Rád bych Vás, vážení radní, jako Váš bývalý kolega, požádal, abyste nalezli argumenty i osobní odvahu k dodržení Kodexu i zákona o Českém rozhlasu a podrobně se seznámili s fakty uvedenými v tomto otevřeném dopise.

V úctě

Bc. Ivan Tesař, v.r.

v letech 2011-2017 člen Rady Českého rozhlasu 

Autor: Ivan Tesař
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!