Potomci Bati odškodné za zlínskou vilu nedostanou. Spor se táhl pět let

Potomci Bati odškodné za zlínskou vilu nedostanou. Spor se táhl pět let
29. října 2015 • 14:18
Odvolací soud definitivně zamítl odškodné potomkům zlínského podnikatele Jana Antonína Bati. Pět dědiců se domáhá přes 56 milionů korun za funkcionalistickou vilu a pozemek v centru Zlína, kterou Baťa nechal pro sebe a pro svou rodinu postavit na konci 20. let minulého století. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je pravomocné, lze podat pouze dovolání k Nejvyššímu soudu.

Soudkyně Anisja Pillerová řešila odvolání proti únorovému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2. Zamítnutí odvolání odůvodnila stručně tím, že na dědice nepřešel nárok na náhradu a škody. Podle obvodního soudu je „žaloba pokusem o obcházení zákona“ a restituční zákony se nevztahují na případy před rokem 1948. Je prý potřeba respektovat vůli zákonodárců a nelze Baťovým potomkům nárok přiznat.

Verdikt odvolacího soudu je podle advokáta potomků Bati Roberta Cholenského nepřesvědčivý. Podle něj případ nesouvisí s restitučními zákony a soud prý nebral v úvahu dřívější rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS).

„Všem poškozeným rozhodnutím orgánu veřejné moci náleží náhrada škody,“ tvrdí právník s odkazem na ÚS. Novinářům po jednání řekl, že předpokládá podání dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. V případě neúspěchu se chtějí Baťovi obrátit na ÚS, případně mezinárodní instituce.

Odvolacího jednání se účastnil jeden z dědiců, Baťův vnuk John G. Nash, kterého rozhodnutí nepřekvapilo. „Neočekávali jsme, že soud rozhodne v náš prospěch, ale můj dědeček věřil v českou justici, stejně jako moje matka, takže i my věříme,“ řekl novinářům.

Představil také několik dokumentů, které podle něj dokazují, že jeho dědeček s nacisty nespolupracoval, ale byl naopak vlastenec, k čemuž také prý vyzýval. „Byl stoprocentní Čech. Nikdy ve svém životě nenechal české lidi na holičkách. Možná jsme nevyhráli dnes, ale doufáme, že vyhrajeme v budoucnu. Chceme případ dotáhnout do konce bez ohledu na to, jak dopadne,“ dodal Nash.

Příbuzní z Ameriky

Žalobu podala v roce 2010 pětice Baťových příbuzných, kteří žijí v Jižní Americe. Spor se táhl dlouhou dobu, protože soud nejprve musel ověřovat, zda jsou žalobci skutečně spřízněni s Janem Antonínem Baťou, a zda tedy mají právo být žalující stranou.

Jan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.

Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. Očištění se Baťa dočkal až v roce 2007. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že jeho podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.

Baťa vedl ještě za svého života soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.

Základní informace o Janu Antonínovi Baťovi:
Jan Antonín Baťa se narodil 7. března 1898 z druhého manželství zakladatele zlínské obuvnické firmy Antonína Bati (1844-1905). Ve společnosti, kterou vedl jeho nevlastní bratr Tomáš (1876-1932), postupně prošel všemi výrobami, vyučil se řadě profesí a absolvoval praxe v zahraničí. Poté úzce spolupracoval na vedení podniku, řídil zásobování či zakládání zahraničních poboček. Od bratrovy smrti při leteckém neštěstí až do okupace v roce 1939 pak řídil firmu.
Odborníci i obdivovatelé baťovského podnikatelského zázraku se dodnes přou o to, kdo z nevlastních bratrů Baťových byl úspěšnější. Tomáš z malé továrny vybudoval nebývale prosperující firmu s celosvětovou působností, Jan Antonín ji neméně úspěšně rozvíjel. V době hospodářské krize počátkem 30. let rozšířil výrobu o nové obory jako byly pneumatiky, letadla, klínové řemeny, gumové zboží, hračky, kola nebo umělá vlákna.
Byl to také Jan Antonín Baťa, kdo do Zlína pozval přední architekty, včetně Le Corbusiera, založil filmové ateliéry či školu umění. Měl řadu ambiciózních plánů, nejznámějším je asi dálnice napříč celou tehdejší ČSR. Stoupenci zakladatele firmy tyto zásluhy Janu Antonínovi sice neupírají, poukazují však na to, že pouze úspěšně dokončil bratrovy projekty. A Jan Antonín uspěl údajně především proto, že přenechal část řízení podniku schopným ředitelům z dob Tomáše Bati.
Na začátku okupace pobýval Jan Antonín Baťa v USA, kde otevřel pobočku, ze které hodlal učinit mezinárodní centrum firmy. Nevyhnul se však střetu s konkurencí a odbory, americká strana mu navíc neprodloužila povolení k pobytu. Využil proto nabídky z Brazílie, kam, jak se ukázalo, natrvalo přesídlil. V Brazílii vybudoval nové závody a obchody, založil zemědělská osidlovací centra i celá města. Mimo jiné působil i jako poradce prezidenta a vydal několik knih. Zemřel 23. srpna 1965.
Ačkoliv Jan Antonín Baťa za války podporoval uprchlíky, rodiny odbojářů i londýnskou exilovou vládu, byl v květnu 1947 výrokem soudu, který se opíral o Benešovy dekrety, označen za zrádce národa, odsouzen k vězení a propadnutí majetku. Za vinu mu byl dáván mimo jiné i fakt, že jeho závody na okupovaném území vyráběly pro Němce. Později se prokázalo, že koncern poskytoval značné finanční částky odboji.
Jan Antonín Baťa také vedl vleklý spor se synovcem Tomášem (1914 - 2008) (tedy synem nevlastního bratra Tomáše) o zahraniční továrny. Rodinnou při však prohrál a podle dohody získal pouze pobočky v Brazílii a Haiti.
V roce 1993 potomci Jana Antonína Bati požádali v ČR o zrušení verdiktu z roku 1947, byli ovšem nejprve odmítnuti. Teprve koncem června 2007 Městský soud v Praze původní rozsudek zrušil a v listopadu téhož roku žalobci dospěli k závěru, že byl Baťa nevinný. Verdiktu o nevinně svého předka se rodina snažila dosáhnout i na Slovensku. Předloni nejprve u okresního osudu uspěla, loni v listopadu Krajský soud v Bratislavě rozhodl, že slovenská justice nemá pravomoc případ posuzovat.
Také na Slovensku se potomci Jana Antonína Bati snažili získat kompenzace za majetek, zabavený firmě po válce, a v září 2013 se obrátili na tamní ministerstvo financí. Rozhodnutí o výši náhrady přitom ponechali na slovenských úřadech. Loni v dubnu ovšem ministerští úředníci řízení zastavili. Požadavek na náhradu za znárodnění (kterou poválečné předpisy o zestátnění majetku předpokládaly, Baťovi se jí ale nikdy nedočkali) se v roce 2008 objevil i v ČR. Nárok Dolores Bataové Arambasicové z Brazílie a dalších žadatelů ale české úřady a soudy včetně ústavního odmítly kvůli nedodání potřebných podkladů.
Současná kauza, ve které se jedná o odškodnění za zlínskou funkcionalistickou vilu a pozemek, na kterém stojí, začala před dvěma lety. Baťovi potomci žijící v Jižní Americe požadovali 56 milionů korun, Obvodní soud pro Prahu 2 ale jejich nárok odmítl. Po osvobozujícím verdiktu z roku 2007 se objevily spekulace o tom, že by Baťovi potomci mohli kromě nároku spojeného s vilou přijít i s dalšími nároky za znárodněný majetek, kromě kauzy Bataové Arambasicové žádný podobný případ zatím není veřejně znám.

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!