Tragické pracovní úrazy z nedbalosti. Kdo nese finanční odpovědnost?

Tragické pracovní úrazy z nedbalosti. Kdo nese finanční odpovědnost?
9. března 2016 • 06:24
Smrt živitele rodiny, invalidita nebo dlouhodobá nákladná rekonvalescence. To jsou nejtragičtější následky pracovních úrazů, z nichž počet smrtelných překračuje v Česku pravidelně stovku ročně. Někteří zaměstnavatelé na bezpečnosti práce šetří, místo aby ji sami zajišťovali. Jak se může zaměstnanec bránit, pokud není při rizikové práci dostatečně chráněn? A může takovou práci odmítnout? A jak vymáhat náhradu, pokud k úrazu již došlo?

Rok 2015 byl z hlediska smrtelných pracovních úrazů nejtragičtější za poslední 3 roky. „V informačním systému o pracovních úrazech je za rok 2015 evidováno celkem 123 smrtelných pracovních úrazů,“ říká Pavel Kramář ze Státního úřadu inspekce práce (SÚIP). V roce 2014 to přitom bylo 105 lidí, v roce 2013 zemřelo 108 pracovníků a o rok dříve 113 zaměstnanců. Pracovníci umírali v loňském roce nejčastěji ve veřejných prostorách včetně silnic, kde nalezlo smrt 47 lidí, v průmyslových prostorách typu dílny, skladu či výroby, kde zemřelo 35 lidí, a na staveništích, kde zahynulo 23 lidí. Nejčastějšími příčinami smrtelných pracovních úrazů byla dopravní nehoda (21 případů) a pád z výšky (19 případů).

Kdy za pracovní úraz odpovídá zaměstnavatel

V případě, že zraněný zaměstnanec nebyl při práci řádně zajištěn, je třeba prověřit, zda neporušil své povinnosti ani předpisy BOZP. Pak za pracovní úraz odpovídá zaměstnavatel. Zaměstnanec v tomto případě může uplatňovat vůči zaměstnavateli veškeré nároky podle právních předpisů, tedy náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, náklady spojené s léčením a věcnou škodu. Zaměstnavatel je povinen tyto nároky zaměstnanci uhradit.

„Pokud však zaměstnavatel nezajistil řádně bezpečnost a ochranu zdraví při práci nebo ochranné pomůcky, neposkytne mu s největší pravděpodobností pojišťovna, u které musí být ze zákona pojištěn pro případy pracovního úrazu, pojistné plnění. Veškeré nároky zaměstnance tak bude zaměstnavatel hradit ze svého,“ vysvětluje Petr Glogar z pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal.

Zaměstnance ohrožuje vlastní lehkomyslnost. Pracují často bez zajištění

V České republice je však poměrně častým jevem, že si pracovníci ochranné či jistící pomůcky nevezmou, ačkoli je mají k dispozici. Jak říká Petr Glogar, pokud se prokáže, že zaměstnanec, například pokrývač pracující ve výšce, ochranné pomůcky prokazatelně svěřeny má, je poučen o jejich používání, je kontrolován, že je používá, ale v konkrétním případě si je nevezme, může se zaměstnavatel odpovědnosti zprostit. Zaměstnanec přitom má právo nebezpečnou práci nevykonat, pokud se o ní se důvodně domnívá, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život a zdraví, popřípadě život a zdraví jiných osob.

Takové odmítnutí se podle zákoníku práce nepovažuje za nesplnění povinností. „To znamená, že zaměstnanec může sám usoudit a oznámit zaměstnavateli, že výkon práce je rizikový, nemá k němu poskytnuty řádné prostředky či není řádně proškolen, a proto práci nevykoná. Vždy však záleží na konkrétních okolnostech. I proto se doporučuje, aby byl konkrétní problém konzultován ještě s osobou odborně způsobilou v oblasti BOZP, kterou musí mít většina zaměstnavatelů v tomto oboru angažovanou,“ upřesňuje Glogar.

Invalidita může znamenat pro celou rodinu finanční pád na dno

Jestliže si například pokrývač po 30 letech praxe v průměru vydělá (podle serveru Platy.cz) zhruba 19 tisíc korun měsíčně a po pádu z výšky zůstane ochrnutý, dostane se jeho rodina zřejmě do zásadních existenčních problémů. Pokud by následkem pádu zmíněného pokrývače byla invalidita III. stupně, tedy nejvyšší, činil by v roce 2015 jeho invalidní důchod 8522 korun měsíčně, což by rodina zřejmě silně pocítila (průměrný invalidní důchod třetího stupně přitom dle České správy sociálního zabezpečení ve 3. čtvrtletí roku 2015 činil 10 430 korun.).

Státní příspěvek na péči o osobu odkázanou na invalidní vozík se přitom pohybuje podle stupně postižení od 800 do 12 000 korun měsíčně, k tomu je navíc třeba připočíst silné fyzické i psychické vytížení lidí, kteří o handicapované pečují. Vyšší částky tohoto příspěvku jsou přitom samozřejmě přiznány pouze osobám, které v souvislosti s péčí o zdravotně znevýhodněné nemohou pravidelně docházet do zaměstnání, čímž přicházejí o svůj standardní výdělek nebo jeho část.

Ani ochranné prostředky nemusejí snížit riziko, připomíná expert

Bohužel ani prozíravější firmy, které svým zaměstnancům ochranné prostředky pořídí, nemají v tuzemsku jistotu, že budou správně fungovat, a to ani v případě, že jsou opatřeny bezpečnostním certifikátem. Odborníci ze společnosti Carl Stahl, která dodává jistící systémy pro práci ve výškách firmám po celé Evropě, jsou u nás často svědky toho, že certifikaci získaly i systémy, jejichž popruhy mohou při pádu zaškrtit tepny a zastavit krevní oběh, nebo dokonce amputovat části lidského těla. Podle bezpečnostních norem přitom musí jisticí systém člověka sám zajistit na 20 minut.

„Během dvaceti minut totiž může dorazit pomoc. Systém musí být plně ergonomický, aby nehrozila žádná zdravotní či bezpečnostní rizika. A nutností je také pečlivé proškolení lidí na záchranu spolupracovníka,“ upozorňuje Dominik Kubik, ředitel firmy Carl Stahl, s tím, že běžné obavy zaměstnavatelů o to, aby jisticí systémy neomezovaly pracovníky při práci, jsou liché. Certifikované systémy umožňují, aby měl pracovník volné obě ruce a cítil se pohodlně, a současně měl přiměřeně zabezpečeny všechny potřebné nástroje.

Odškodné za pracovní úraz či nemoc bude vyšší

Autor: pav
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!