Luděk Niedermayer: Růst Česka narazil na skleněný strop | E15.cz

Luděk Niedermayer: Růst Česka narazil na skleněný strop

28. března 2017 • 09:52

Česká ekonomika je historicky nejlépe připravená na přechod od koruny ke společné evropské měně. „Přijetí eura je z finančního pohledu určitým přerozdělením v tom smyslu, že to pomůže reálné ekonomice a zkomplikuje život finančníkům. Ale v naší struktuře ekonomiky mi to připadá jako dobrý obchod,“ říká europoslanec Luděk Niedermayer (za TOP 09 a STAN). Dříve než v roce 2020 ale společná měna do Česka určitě nedorazí.

Konec intervencí je na spadnutí, už se dá bilancovat, jaký to celé mělo smysl?

Ještě úplně ne. Teď půjde o to, jak ustát exit, což je z celých intervencí nejsložitější. Během závazku šlo všechno docela hladce. Protože banka předem řekla, že bude extrémně transparentní při zrušení intervencí. Tahle dřívější výhoda banky se teď obrací v nevýhodu, proto objem intervencí roste.

Intervence zahájila centrální banka v roce 2013. Zvedl byste pro ně ruku, kdyby v době, kdy jste byl v bankovní radě ČNB, nastala obdobná situace jako před čtyřmi lety?

V roce 2013 se mi zdálo, že oslabení kurzu přišlo o něco později, než mohlo. Měl bych obavy z ukončení intervencí a zadruhé se tehdy zdálo, že to bude nakrátko. Asi bych proto byl na pochybách.

O co u intervencí jde, se dozvíte ve videu:

1080p 720p 480p 360p 240p
Co jsou intervence ČNB?

Otázka je, zda ten tvrdý závazek, který banka ještě během doby navíc prohlubovala, je tou správnou taktikou. Tvrdý závazek držet kurz a sdělit s předstihem ukončení tohoto režimu ulehčuje průběh intervencí, ale o to složitější je konec. Právě jeho taktika bude zásadní.

Lze vůbec provést exit hladce, bez zvláštních nákladů pro ekonomiku?

Úplně hladce ne, protože na trhu jsou očekávání, že kurz posílí. Může se ovšem krátkodobě stát, že koruna bude trpět značnými výkyvy, neboť absence fyzických eur prodaných dopředu bude krátkodobě tlačit na oslabení kurzu. To by na jednu stranu konvenovalo centrální bance, která by mohla říci: „Vidíte, spekulanti, jak jste se spálili.“ Na druhou stranu to ale jde proti směru měnové politiky, neboť banka bude chtít, aby kurz posílil.

Konec intervencí se blíží, investoři se zbavují eura

Překvapivě vysoká inflace v Česku i v eurozóně vede k tomu pustit korunu co nejdříve. Nepřesluhuje už dávno režim devizových intervencí?

Okamžitě, když dojde centrální banka k závěru, že by měla zpřísnit měnovou politiku, tak by to měla udělat. Závazek politiku neměnit na dlouho dopředu je podle mě diskutabilní. Dnes jsme v situaci, kdy inflace radí změnit měnovou politiku, na druhou stranu v minulém roce ekonomika zpomalila růst, i když kvůli řadě technických vlivů. Pokud ekonomika není ve fázi, kdy by rychle rostla, může být problém, zda si může dovolit podstatně silnější kurz.

Data jsou trochu mysteriózní, protože loni se úplně nedařilo exportu ani při slabé koruně a evropská ekonomika byla přitom v nebývale dobré formě. To je určité varování, které dále komplikuje úvahu o tom, co s měnovou politikou dál.

Nemohl slabý kurz exportéry trochu rozmazlit?

Nepochybně. Vytvořilo to příjemné podmínky, které nyní skončí. A od začátku se mi zdálo, že pro podniky bude výzva, když kurz posílí a sejde se to se situací, kdy neobvykle rychle rostou mzdy. To jsou dva nákladové faktory – za zboží dostanete méně korun a mzdy se zvyšují, dohromady je to komplikovaná situace. Podniky často reagují změnou poměru mezi kapitálem a prací, tudíž nakupují technologie a omezují práci, což je způsob, jak tuto situaci řešit. Ale nestane se to přes noc.

Kde byste viděl rovnovážný kurz koruny, když pomineme spekulativní tlaky?

Ekonomika se nakonec přizpůsobí jakémukoli kurzu. Přizpůsobí se mu ceny i mzdy. Někdy je to ale pomalé a drahé. Ale není to tak, že správný kurz je 25,50 a 26,50 je špatně. Je důležité, aby kurz neposílal do ekonomiky nějaké šoky, aby nebyl příliš volatilní, pak se ekonomika přizpůsobí. Poslední tři roky ukázaly, že život s pevným kurzem je příjemný, což zároveň vede k úvaze o přijetí eura.

Přijetí eura by pro ekonomiku bylo podle vás namístě, klidně i okamžitě?

Okamžitě to ani nejde, samotná procedura přijetí trvá tři roky, takže pokud bychom se tady my dva teď dohodli a měli to právo, že přijmeme euro, tak se to stane nejdřív v lednu 2020. To, že nekonáme, tak termín stále posouváme. Ekonomika je přitom na euro nebývale dobře připravená, je dobře sladěná s eurozónou, a navíc má naše ekonomika obrovskou výhodu ve srovnání s ostatními v tom, že je zvyklá na život s velmi nízkou inflací a úroky, takže by tu nedošlo k žádnému nominálnímu šoku.

Co tomu tedy brání?

Přijetí eura je hra s nulovým součtem. Exportéři z toho mají benefit a někdo jiný z toho má náklad, a tím je finanční sektor. Protože finanční industrie má nyní miliardové zisky z konverzí korun. A jiná část finanční industrie má zisky z výkyvů, protože na ně finančníci sázejí. Takže vlastně přijetí eura je z finančního pohledu určitým přerozdělením v tom smyslu, že to pomůže reálné ekonomice a zkomplikuje život finančníkům. Ale v naší struktuře ekonomiky mi to připadá jako dobrý obchod. Navíc v poslední době to má určitou politickou konotaci, což považuji za pozitivní. Evropa je v nejisté fázi a eurozóna představuje docela stabilní celek, který při sobě, i když někdy úplně ne rád, musí držet.

720p 480p 360p 240p
Guvernér ČNB Jiří Rusnok

Takže si myslíte, že směr přibližování k eurozóně má stále silný význam?

Možná že v současné době ještě dokonce větší, hlavně z politických důvodů. Jde o hledání shody v Evropě. Výsledky unie, dokonce i ty ekonomické, nejsou vůbec špatné, ale vůle se shodnout se nachází stále obtížněji.

Množí se i případy, kdy buď země nejsou schopny nalézt dohodu, nebo to trvá dlouho, anebo ta dohoda prostě není respektována. Že ministři, tedy rada a Evropský parlament, se na něčem shodnou na základě platných pravidel a nějaká země řekne, já to neudělám.

Anebo naopak, některá země udělá něco, o čem si ostatní myslí, že je to v rozporu s pravidly, a velmi těžko se spouštějí účinné procedury, které by tomu zabraňovaly. A za těchto podmínek představuje eurozóna podmnožinu unie, která sice někdy se skřípěním zubů, ale nakonec se je schopna dohodnout lépe a rychleji než ten zbytek.

Jak se díváte na tempo konvergence Česka k EU?

V posledních letech se zdá, že země silnější pozitivní růstovou diferenci oproti Evropě negeneruje, tedy pokud zrovna nepřiteče rekordní balík evropských peněz. Je to překvapivé a je to smutné. Konkurenceschopnost naší ekonomiky je vysoká, přesto se přibližujeme přinejlepším laxně. Já tomu říkám, že jsme narazili na skleněný strop. Když země má velmi nízké mzdy, a přitom má alespoň nějaké části ekonomiky, které docela dobře fungují, a má velmi slabý kurz, tak se růst dostaví, protože podniky využijí výhody přístupu na společný trh a na něm se jim daří.

Na počátku, kdy byl tento polštář nejen u nás obrovský, tak to umožnilo tolerovat neefektivity, nepořádek, zlodějny či korupci. V té naší výhodě se to nejdřív ztratilo, ale postupně se polštář zmenšoval a neefektivity setrvávaly. To, co se v minulosti dalo tolerovat a nebyl to žádný problém pro růst, nyní působí jako brzda. S překvapením zjišťujeme, že jsme se nedostali na úroveň bohatých evropských zemí a zároveň jsme přestali růst. Souvisí to primárně s nefunkčností státu.

A jak můžeme ten skleněný strop prorazit?

V každé ze zemí, které na tento problém narazily, to je jinde. U nás u ekonomické politiky je to třeba zdanění. Musíme omezit daňové zatížení práce tak, aby si lidé nosili z práce více peněz.

Když přišel Babiš s agendou lépe vybírat daně, tak je to navýsost správné. Jediná možnost, jak držet nízké daňové sazby, je dosáhnout toho, aby takové sazby lidé opravdu platili. Ale způsob, jakým se do toho pustil, začít honit trafikanty, aby řádně evidovali stokorunové tržby, a neřešit problém velkých firem, kde daně mizejí v řádu stovek milionů korun, ne-li miliard, to je svérázné české řešení. V tomhle jsme úplně mimo hlavní proud.

Někteří političtí analytici vnímají situaci v TOP 09 jako analogii k Titaniku. Kde ji vidíte vy?

Já doufám, že ne, věřím, že strana tu má pevnou pozici, že to je středopravicové uskupení, silně proevropské a protipopulistické. To by mělo umět najít hodně voličů.

Rekordní účet za devizové intervence. ČNB v lednu utratila 391 miliard korun

Proč tedy není populárnější, když tu navíc pravice skoro žádná není?

V současné době, a není to jen o nás, se nespokojenost lidí odráží v instantních neprogramových stranách, které slaví úspěch. Mnozí za jejich nekonkrétními hesly vidí pravici, jiní levici, jiní že to je jenom nové. To odčerpává velký voličský potenciál ostatním, kteří si za to v některých případech neobratnou politikou v minulosti mohou sami.

S tím, jak se třeba ODS posunula více směrem k populismu a k protievropským postojům, tak o to víc je nutné, aby TOP 09 svou pozici prezentovala a uspěla. Myslím, že voliče získá, ale bude to složité. Politika musí být primárně motivující prací, kterou budou chtít dělat kompetentní a poctiví lidé.

Myslíte, že topka má takových lidí dostatek?

Myslím, že máme v českém kontextu nadprůměrné know-how. Protože platí, že strany, které fungují tak, jak podle zákona mají, nedisponují velkými finančními prostředky a bohužel nemají velký analytický aparát. Ale také vidím, a není to problém jen naší země, že je velká mezera mezi pojetím evropské a národní politiky.

Nejen Václav Klaus dělal z Evropy otloukánka, na nějž se svalovaly problémy. To dobré se přičítalo národním politikům, to špatné Bruselu, což vytvořilo v lidech určitou percepci. Často se tu vytvářejí názory na věci bez toho, že by lidé měli znalosti o tom, o co vlastně jde. A potom to občany, ale i politiky někdy zamyká do různých silných, protievropských postojů, které voliči zohledňují. Vyžaduje to od politiků velkou odvahu, aby správné myšlenky podpořili třeba i proti názoru části lidí, nebo dokonce jenom trpělivě vysvětlovali, jak to ve skutečnosti je, protože veřejnost to vnímá mnohdy velmi zkresleně. Pro TOP 09 je to těžká pozice.

 

Luděk Niedermayer (51)
Český ekonom, v letech 1996 až 2008 člen bankovní rady České národní banky, a navíc v letech 2000 až 2008 viceguvernér ČNB. Po odchodu z ČNB byl ředitelem oddělení consultingu v české pobočce poradenské a auditorské společnosti Deloitte, v níž se věnoval analýzám ve finančních institucích. V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za TOP 09 a STAN, od března letošního roku je jedním z místopředsedů jeho hospodářského a měnového výboru.

Vše o měnových intervencích čtěte ve speciálu E15.cz ZDE.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!