Angličtina na rovinu: Hledej napravo!

Angličtina na rovinu: Hledej napravo!
19. září 2016 • 16:10
V posledních sloupcích jsme se zabývali několika málo způsoby, jimiž se v angličtině může nějaká věc stavět „určitou“ – tj. jednoznačně určenou. Teď je na řadě poslední a snad nejběžnější způsob. Vezměte si takové slovo „cup“.

Samo o sobě nedává dost informací, aby nám prozradilo, o jakém jediném a zvláštním hrnku že to mluvíme. Ale kdybychom měli nyní za slovo „cup“ dodat „that I drank my coffee from this morning“, byla by to úplně jiná káva. Teď už budeme mít dost upřesňujících údajů, abychom si udělali obrázek právě o jednom jediném hrnku.

Tomu, co tu popisujeme, říkají odborníci „jmenná fráze“. Vždycky se totiž podstatná jména nezjevují jen jako nuzná holátka. Dost často jsou podstatná jména přioděna nějakými doplňujícími slovy, která nám o nich dávají jasnější představu. „Dog“ je podstatné jméno. „Big dog“ je jmenná fráze. „Big, vicious dog“ (velký zlý pes) je krapet delší jmenná fráze. „Big, vicious dog currently chewing on that poor postman’s leg“ (velký zlý pes zahryzávající se do nohy chudáka pošťáka) je dokonce ještě rozvinutější. Jde o to, že naše pravidlo, že každé podstatné jméno musí mít svůj determinátor, se netýká čistě podstatných jmen jako takových, ale spíš celých jmenných frází, jejichž jsou součástí.

A velmi často je to právě informace nacházející se ve jmenné frázi napravo od podstatného jména, co nám může poskytnout dostatek informací k učinění závěru, že mluvíme o jednoznačně určené věci. „Man“ sám o sobě nám nedává dostatek informací k tomu, abychom přesně věděli, o jakém muži je řeč, a tak s největší pravděpodobností napíšeme „A man“, zato „man standing behind you right now“ (muž stojící momentálně hned za vámi) bude patrně „the man“. Můžeme tomuto pravidlu říkat „Hledej napravo“.

Tak tady je máte. Sedm základních způsobů, které v angličtině máme k uvažování o něčem jakožto jednoznačně určeném, tedy určitém. Pro zopakování jsou to: podstatné jméno známé z předchozí věty, jednoznačně určené a proslulé (the Eiffel Tower), jednoznačně určené logickou úvahou (the sky, the richest person), jednoznačně určené sdílenými okolnostmi, (Why are you sitting on the floor?), nepřímo vyjádřená určitost (je to mluvčí, kdo navrhuje, že něco by se mělo považovat za určité — „To be or not to be. That is the question.“), institucionální určitost (the doctor, the hospital) a konečně pravidlo Hledej napravo.

Cvičení Seven Shades of Definite

Autor: Darren Crown
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!