Angličtina na rovinu: Pasivní vynořování | E15.cz

Angličtina na rovinu: Pasivní vynořování

Angličtina na rovinu: Pasivní vynořování
Angličtina na rovinu
• 

Darren Crown

Už je to nějaký pátek, co jsme vedli řeč o způsobech, jak si zapamatovat slovíčka. Klíčové je, jak jsme se shodli, udělat si pro ně místo v paměti a zařazovat si je na správné místo podle nějaké kategorie, abyste je i později našli. Byla řeč o zvukomalebných slovech: crunchy je křupavý, to buzz je bzučet. Není náhoda, že se ta slova navzájem sobě podobají.

Také jsme mluvili o zapamatovávání slov pomocí jejich historie, protože tak jako u našeho příkladu se slovem skull, příběhy za slovy nám je mnohdy mohou lépe přiblížit. A pokud jde o dnešek, co takhle probrat jinou kategorii pro zařazování slov v hlavě. Název této kategorie je Pasivní.

Jste-li jako většina lidí, vaše pasivní slovní zásoba zdaleka přesahuje vaši aktivní. To je normální, pochopitelné a nemusíme asi ani rozebírat, proč tomu tak je. Chyba, které se mnozí studenti dopouštějí, když vidí nějaké nové slovo, je ta, že si neudělají čas na rozhodnutí, jak důležité to nové slovo bude nebo třeba nebude pro ně osobně. Dám příklad. Já jsem městský kluk, který si myslí, že mléko pochází ze supermarketu a tráva roste v parcích. Však jsem také do jednoho zahubil všechny kousky zeleně, co jsem si kdy donesl domů - dokonce i kaktus. Jedním z důsledků je, že v rodné angličtině vůbec neznám názvy stromů a rostlin.

Vím, že begonia (begónie) a daffodil (narcis) jsou květiny a že spruce (smrk) je strom, ale nemám nejmenší ponětí, jak vypadají. Zakládám si je pod „zeleň“ a to je celé.

Nemělo by proto být žádným překvapením, že vyvíjím úpornou snahu nenaučit se i ty české protějšky. Nemám pro daná slova využití v angličtině; proč bych měl zatěžovat své mozkové závity snahou naučit se je česky? No dobře, jednou snad natrefím na někoho, kdo bude chtít mluvit o stromech, a já ho budu muset vyslechnout. Ale i tak, jelikož si neumím představit, že bych sám od sebe chtěl o stromech spustit, opravdu si nepotřebuji všechna ta slova o stromech ukládat do aktivní paměti. Stačí si je založit do pomyslné přihrádky „další zpropadený strom“ a hotovo. Čili když slyším, jak někdo říká: „Viděli jsme smrky, topoly a osiky,“ slyším: „Viděli jsme ňáký stromy, ňáký další stromy a eště ňáký další stromy.“ Při ukládání slov k pasivnímu použití je ovšem třeba mít na paměti jedno: není to tak, že by daná slova nestála za zapamatování.

Stojí. Jsme zkrátka jen pod menším tlakem, abychom se je naučili i aktivně, a můžeme nechat čas, ať dokončí práci za nás: každé pasivní zopakování slova nás posune vždy o krůček blíž k jeho aktivnímu používání. Podstatné je uvědomit si je, když na ně narazíme, a říct si: „Vida! Už zase to slovo!“ Dřív nebo později samotné opakované vynořování slova odvede hlavní práci za vás.

Autor: Darren Crown
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!