Jak je to doopravdy s americkou angličtinou

Faktem je, že pochází z Londýna počátku 18. století a zpopularizoval ho spisovatel Charles Dickens. Student byl v šoku. Koneckonců jeho logika neměla chybu: ‚ain’t‘ je slovo méněcenné, americká angličtina je méněcennou angličtinou, ergo ‚ain’t‘ musí být americký výraz. Zní to logicky, ale skutečnost je jiná. Podívejme se na pár faktů o americké angličtině, na nichž se shodnou odborníci – britští i američtí.

Skutečnost první: Britská angličtina není starší než americká. Britská kolonizace Ameriky začala v době, kdy se začal formovat moderní anglický jazyk. Shakespeare používal ‚ranou moderní angličtinu‘, a současní angličtí mluvčí nemohou rozumět žádné Shakespearově hře v původním znění bez předchozího poměrně rozsáhlého studia.

Skutečnost druhá: Americká angličtina se drží původní gramatiky a slovíček, dokonce sveřepěji než britská. ‚Gotten‘ jako příčestí minulé ke ‚get‘ pochází ze 4. století. Chaucer používal ‚I guess‘ ve smyslu ‚myslím‘ už ve 14. století ještě dlouho předtím, než se tento výraz začal považovat za americké ničení čistoty britského jazyka. Nicméně je třeba si uvědomit, že lingvisté nepohlížejí na lpění na staré podobě jazyka jako na něco chvályhodného: jazyky se v průběhu času mění, a snažit se zastavit tento proces je přinejmenším zbytečné, v horším případě vyloženě bláhové.

Skutečnost třetí: Pouze tři procenta obyvatel Velké Británie hovoří ‚britskou angličtinou‘. Ostatní je dialekt. To, čemu se říká britská angličtina, je ve skutečnosti jazyk vzdělané elity. Odtud její prestiž a snobství. Pokud budete mluvit britskou angličtinou s Američany, budou si myslet, že vaše IQ je nejmíň o deset bodů vyšší než ve skutečnosti. Ale muži pozor: Je také dost pravděpodobné, že vás budou považovat za gaye nebo přinejmenším za bisexuála, protože všichni chlapci z dobrých britských rodin chodí na čistě chlapecké internáty, a všeobecně se ví, jak si krátí dlouhé zimní večery…

Podněty a názory neváhejte zasílat na anglictina@e15.cz.