Radek Palata: Britská diplomacie ještě britštější

Evropské „ministryni zahraničí“, britské baronce Catherine Ashtonové, se totiž půl roku po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost podařilo dosáhnout napříč institucemi EU dohody na architektuře nové unijní diplomatické služby, kterou Lisabon ustanovil.

Pomůže Brusel?

Zahraniční zájmy Británie mají globální charakter. Ale vzhledem ke stále omezenějším možnostem, alespoň z pohledu mocenského postavení, vznikají pochyby o schopnosti je realizovat. Snaha udržet dědictví britského impéria by se tedy mohla vhodně doplňovat s globálními ambicemi administrativy v Bruselu.

Právě na britská dominia klade proměňující se světová geopolitika, zejména pak hospodářský a mocenský růst Číny, nemalé nároky. Austrálie a Kanada se postupně stávají surovinovou i potravinovou základnou ekonomiky, jež bude brzy druhá největší na světě.

Velká Británie přesto usiluje o těsnější vztahy prakticky ve všech částech světa: v Asii, Jižní Americe, na Blízkém východě. Vyplynulo to i z prvního významného zahraničněpolitického projevu konzervativního ministra zahraničí Williama Haguea.

Větší zastání pro svou politiku nyní hledá Británie i v kontinentální Evropě, kde by měla podle Haguea hrát aktivnější roli v unijních institucích. Hague tak navazuje na svého labouristického předchůdce Davida Milibanda, který loni uvedl, že bez silného evropského hlasu o budoucnosti světa rozhodnou Čína a USA, aniž by si příliš všímaly zájmů Evropy.

Rovnováha sil

Ani z prvních jednání premiéra Davida Camerona, ani z Hagueova klíčového projevu však nic nenaznačuje, že by se Británie náhle oddala evropskému federalismu. Už na předvolebním sjezdu konzervativců loni v říjnu tehdejší stínový ministr Hague prohlásil, že unie by se měla opírat o dohody mezi členskými státy a neměla by vnucovat nic shora.

Británie podle něj potřebuje Evropu a její kolektivní váhu ve věcech, jako jsou energetická bezpečnost či řešení konfliktů. Zdůrazňuje ale, že konzervativní vláda také povede vlastní britskou zahraniční politiku a bude prosazovat britské národní zájmy. A to nejen prostřednictvím unie, ale i v rámci spojenectví s USA. Ani společná unijní diplomacie tedy asi příliš nezmění tradiční strategii britské zahraniční politiky, tedy udržování rovnováhy sil.

Napomoci tomu mají i pevnější vazby na partnery v britských sférách vlivu, například ve Spojených arabských emirátech nebo v Indii, někdejší perle britského impéria. Tam po Catherin Ashtonové zakrátko míří i premiér Cameron s početnou delegací. Do října se očekává, že by mohla být uzavřena dohoda o svobodném obchodu na úrovni Indie–EU.

Námět k zamyšlení

Obecně se má podle mínění ministra Haguea britská diplomacie zaktivizovat, stát se agilnější a pozorněji si všímat hospodářských příležitostí, zejména na rozvíjejících se trzích. Narůstající mocenský hendikep je třeba mírnit propagací kulturních hodnot a využitím široké škály komunikačních možností, jež dnešní svět nabízí. Je to dobrý námět k zamyšlení nejen pro Británii.

Autor je publicista