Filip Černoch: Česko ve válce o uhlí

Silná slova ukazují na nešťastný směr, který celá debata o limitech v posledních měsících nabrala. V zásadě technický spor o to, jaká je budoucí role českého uhlí, jaké jsou sociální a environmentální náklady těžby a za jakou cenu (pokud vůbec) by společnost měla souhlasit s jeho další těžbou, se zvrhl v drsně vedenou zákopovou válku bezmála o přežití národa. Na jedné straně výkonná přesvědčovací mašinerie průmyslu, na druhé odhodlaná hrstka odpůrců s donkichotsky nahou hrudí. A někde mezi nimi stát zapomínající na svou roli nestranného rozhodčího. Připomeňme si proto několik faktů, které by mohly vyhrocenou debatu vrátit zpět na zem.

Tlak EU

V první řadě, uhlí zůstane i do budoucna významnou domácí energetickou surovinou. Přírodní podmínky u nás umožňují jen omezené využití obnovitelných zdrojů, vyšší využití energetických úspor a jádra si zase žádá čas. Snadno dostupné uhlí tak určitě nezůstane v zemi všechno. Pravděpodobně ale bude docházet k určitému omezení uhlí, mimo jiné v souvislosti s ekologickými závazky Česka vůči EU. Start inovovaného systému emisních povolenek zdraží jeho užívání a vytvoří tlak na úspory. Zateplování domů zase automaticky sníží jeho spotřebu.

Za druhé, uhlí je vyhrazeným nerostem ve vlastnictví státu. Ten se ale s licencí k těžbě vzdává kontroly ve prospěch soukromých firem. Ty by se po případném prolomení limitů podle horního zákona musely dohodnout s jednotlivými občany obcí ohrožených těžbou, kteří by tak přinejmenším finančně nebyli zkráceni na svých právech.

Nejsme ostrov

Jak ale upozornili odborníci z Akademie věd, těžba za limity by měla vážné environmentální, zdravotní i sociální dopady na celý region. Část doma těženého hnědého uhlí jde přitom buď přímo, nebo ve formě elektřiny na export. Oficiální dokumenty i prohlášení politiků sice mluví o přesměrování uhlí jen do výroby tepla, kde je jeho nahrazení obtížnější, tady je však role státu omezena. Je otázkou, zda vláda vůbec může a umí donutit silné energetické hráče k využívání uhlí způsobem, kvůli němuž by k prolomení limitů došlo.

Navíc Česko není izolovaným ostrovem, jenž by byl bez udržení stávajícího objemu těžby uhlí odsouzen k záhubě. Ač se hnědým uhlím na větší vzdálenosti kvůli dopravním nákladům příliš neobchoduje, možné to je. Řešitelné je i nahrazení části uhlí plynem, jehož cena na spotovém trhu je dnes poměrně nízká a který můžeme dovážet přes Německo. Obě tyto varianty by ale samozřejmě vedly k nepříjemnému zvyšování ceny tepla.

Otázka přežití?

Rozhodnutí o prolomení limitů je tedy otázkou ochoty akceptovat vyšší náklady, nikoliv otázkou přežití státu a národa. Jinými slovy, čím více budou zákazníci ochotni platit, tím méně bude v budoucnu třeba domácího uhlí. V každém případě, pokud budoucí vláda o zrušení limitů rozhodne, měla by tak učinit rychle, pouze v nezbytném rozsahu a s jasnou představou o nástrojích, jež udrží uhlí v teplárenství. A také s přesvědčivým plánem, jak všechny škody způsobené těžbou napravit.

Autor působí v Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity

Čtěte také: OVM: Zeman je pro prolomení uhelných limitů na severu Čech