Ondřej Houska: Co Čech, to evropský heretik? Ne

Trest pro bankéře

Lídr sociálních demokratů Bohuslav Sobotka tvrdí, že ano. Česko podle něj dokonce podkopává jednotu evropského bloku, a tím oslabuje jeho postavení ve světě.

Tak horké to samozřejmě není. Zdanění bank se hodí do krámu německým nebo francouzským politikům: svým voličům mohou populisticky tvrdit, že trestají zlé bankéře, kteří přece celou krizi zavinili, tak ať koukají platit. Jestli se k nim v tomto hlasitém brojení připojí i malé a nevýrazné Česko, jim může být opravdu srdečně jedno. Rezervovanost ke zdanění bank tedy naši pozici nebo vliv v rámci unie nijak neoslabuje.

Ještě důležitější je přitom samotný způsob, jakým si Česko svou výjimku prosadilo. Náš postoj byl všem od začátku zcela jasný. Premiér Jan Fischer ho na bruselském summitu jen potvrdil. Takže žádné překvapivé a ultimativní prohlášení za pět minut dvanáct, jakým například prezident Václav Klaus loni podmínil svůj podpis pod Lisabonskou smlouvu.

Tyto dvě české výjimky spojuje to, že boj za jejich prosazení měl racionální jádro. Zásadně se ale liší svou formou. Prezident Klaus jednal nečitelně a naši věrohodnost mezi partnery rozhodně neposílil. Premiér Fischer teď jen dokončil to, co je v unii úplně normální: členská země jasně, a hlavně včas definovala svůj zájem a v jednáních s ostatními ho dokázala prosadit.

Po dobrém

Evropská unie totiž rozhodně nefunguje tak, jak si zjevně myslí někteří čeští politici a novináři. Mnoho z nich by bylo nejraději, kdyby Praha jen papouškovala to, na čem se dohodnou velké členské státy. Jakýkoli odchylný názor vydávají za herezi, jež nás v Evropě vrhá do izolace.

Taková představa je ale hodně vzdálená od reality. Různé názory jsou v unii naprosto normální. Důležitá je čitelnost. Ostatní státy musejí vědět, s čím přijdete a co od vás můžou čekat. Tak jako u bankovní daně: Česko řadu týdnů jednalo a dosáhlo svého. O nějakém oslabení naší pozice v unii nemůže být řeč.

Naše reputace přitom nijak dramaticky neklesla ani kvůli způsobu, jakým prezident požadoval „svou“ výjimku. Vláda Brusel přesvědčila, že jde o osobní pozici jednoho muže. Nedlouho poté dostal český zástupce Štefan Füle docela dobré portfolio v Evropské komisi. Takže následky nebyly vlastně žádné. Unií teď cloumá dluhová krize a praskliny v eurozóně. Česko je v této době vnímáno adekvátně ke svému postavení: jako středně velký nový členský stát neplatící eurem, a tedy stojící na samotném okraji jednání o budoucnosti eurozóny či o posílení hospodářské koordinace v unii. Takže když si svoje zájmy prosazuje takříkajíc po dobrém, není důvod mu nevyhovět.

Divadlo pro voliče

Koneckonců, celý poprask ohledně daně pro banky je jen divadlem pro voliče. Jak mi přiznal i jeden vlivný spolupracovník předsedy Evropské komise, unie sice závazek ohledně daně podepsala, ale nakonec po této možnosti sáhne zřejmě jen několik zemí. Ty další nebudou chtít svoje banky znevýhodnit vůči globální konkurenci. Klíčová skupina G20 se totiž na zdanění bank jen tak nedohodne.

Autor je redaktorem ČRo 1 - Radiožurnálu