Jan Žižka: Dostavba Temelína: zdravý rozum vítán

Na první pohled to je bouře ve sklenici vody. Má o dostavbě jaderné elektrárny rozhodovat stát jako takový, tedy jeho vláda, nebo akcionáři společnosti ČEZ, která výběrové řízení vyhlašuje? Stát je přece majoritním akcionářem ČEZ, takže koneckonců vždy bude hrát rozhodující roli. Tak jednoduché to ale není. Je něco jiného, když politici rozhodují třeba o energetické bezpečnosti a když akcionáři ČEZ – v čele se zástupci státu – posuzují především ekonomickou výhodnost té či jiné nabídky.

Minimálně část politiků by ze soutěže ráda vyřadila ruského uchazeče Atomstrojexport. Argument je jasný – závislost na Rusku v energetice je už dnes příliš silná. Není žádným tajemstvím, že k takovému postoji má velmi blízko také vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška. Právě on před časem přišel s argumentem, že stát nemůže tendr nechat jen v rukou ČEZ.

Uvažování akcionářů musí na druhé straně vycházet z ekonomické výhodnosti. Jistě, ta může být posuzována různě. Ale třeba vyřazení jednoho z účastníků tendru může oslabit konkurenční boj. To je ostatně argument, který připomíná i současný ministr průmyslu Martin Kocourek. Cenové nabídky by pak pro ČEZ – a tedy vlastně také pro český stát – nemusely být tak lákavé. Atomstrojexport přitom teoreticky nemusí být vyřazen z tendru hned – stačí, když budou všichni vědět, že na jeho vyloučení tak jako tak dojde. A opět čistě teoreticky – minoritní akcionář se může obrátit na arbitrážní soud s tím, že zvolené řešení bylo v rozporu s jeho zájmy.

Nebo jiný příklad: pro stát je určitě důležité, zda nabídka toho či onoho uchazeče přinese také vyhlídku dalších zakázek pro české firmy. Co z toho ale bude mít akcionář ČEZ?

Zatím se pohybujeme v rovině teorie. Zvýšené napětí kolem způsobu rozhodování ovšem teoretické není, je už nějakou dobu zcela reálné. Lze očekávat ještě nejeden svár mezi politiky, třeba i uvnitř stran. Lobbisté si už bezesporu hledají cestu, jak tuto debatu „usměrnit“. Není pochyb o tom, že ČEZ nakonec rozhodne v souladu se zájmy státu. Otázkou bude spíše to, jak budou tyto zájmy definovány. Do značné míry tedy i to, kteří politici získají při jejich formulování navrch. Nikde není psáno, že se státní zájmy nakonec nemohou zcela krýt se zájmy všech akcionářů. Ale není možné spoléhat na to, že tato rovnice bude platit automaticky.