Petr Robejšek: Hluché elity a němá společnost

Média, jejichž úlohou je kriticky analyzovat skutečnost, byla hluchá ke všemu, co odporovalo většinovému světovému názoru novinářů. Svůj monopol na popis reality používaly mediální elity k tomu, že nepovedenou integraci – zejména muslimských – přistěhovalců obklopovaly dlouho bariérou mlčení a tabuizací.

Počkat na zapomnění

Politiky, bez ohledu na stranickou příslušnost, postihla hluchota z přízemnějších pohnutek. Cílem politiků všude na světě je prosadit takovou definici skutečnosti, která od nich vyžaduje minimální množství vynaloženého úsilí. A jelikož vědí, že jednat musejí až poté, co se problém pojmenuje, „šetří“ hluchota vůči signálům krizových tendencí jejich energii. Co neexistuje, nevyžaduje politický zákrok.
Angela Merkelová se od svých předchůdců liší jenom tím, že tento styl vládnutí dotáhla do nadpozemské dokonalosti. Výzvy a problémy zásadně nepojmenovává jako první, nýbrž vyčkává, až věc vyřeší jiní nebo se na ni zapomene vůbec. V případě integrace přistěhovalců se však nestalo ani jedno, ani druhé. Zamlčování vedlo pouze k zostřování problému a o zapomenutí nemohlo být ani řeči.

Bezbranná demokracie

Ve všech evropských zemích je účinnost integrační politiky nejnižší v případě přistěhovalců z muslimského kulturního okruhu. Mnozí z nich se sice novému společenskému systému přizpůsobí, ale jenom málokterý jej opravdu zniterní. Většina naopak spoluvytváří různě vyhraněnou formu paralelní společnosti, a tím i podhoubí pro vznik militantních názorů.

Demokracie se navíc vyznačuje určitou bezbranností vůči těm, kteří ji existenčně ohrožují; její tolerantnost jde až na hranici harakiri. Sebezáchovnou reakci si vynutí teprve vážné přiostření problému – a i pak jsou třeba odvážní jedinci, kteří nedostatky bez příkras pojmenují.

V Německu velmi hlasitě „zahvízdal“ bývalý politik a bankéř Thilo Sarrazin. Jeho provokativní kniha „Německo se ruší“, kterou kritikové strhali a komentátoři zatratili, skočila během dvou měsíců ve věčném žebříčku politických bestsellerů na druhé místo, před paměti Helmuta Kohla a Gerharda Schrödera.

Sarrazin sice ztratil místo v dozorčí radě národní banky, ale zato vrátil německé společnosti hlas. A světe div se, i žurnalisté odložili selektivní hluchotu, a místy dokonce vnímají reálný stav. Zázračně uzdraveni byli i politici. Najednou je vidět, kolik z nich již dávno znalo kritickou situaci, ale nemělo odvahu promluvit.

Standard nestačí

Teď však mluví o překot a opět reprezentují větší část společnosti. Objevují se návrhy na krácení sociální podpory pro přistěhovalce, kteří se odmítají zúčastnit jazykových kurzů, a předseda bavorské CSU Horst Seehofer žádal zastavení jakékoliv migrace.

Dokonce i kancléřka ze sebe vyždímala několik kritických výroků. Jistě by se jí líbila standardní politická reakce - vytvoření ministerstva pro integraci. To už ale v tomto případě stačit nebude. Německá společnost se s nákladnou symbolickou politikou už nespokojí.

Autor je poradce pro strategické otázky