Josef Hladík: Dvě hrozby pro budoucnost Škodovky

Německé angažmá v podobě vstupu Volkswagenu do Škody bylo a je úspěchem. Češi se s ním identifikovali natolik, že začali zapomínat, že jim Škodovka již nepatří. V průběhu času se ve veřejném podvědomí vytrácí fakt, že ze slavné předválečné Škody Čechům zbylo jen jméno kdysi legendárního auta. Kapitál je cizí, těžiště technických inovací se nachází jinde.

V poslední době však jako by docházelo k určitému vystřízlivění. Nejdříve se národ dozvídá, že majitel přestává reinvestovat zisk. Následují zprávy, že továrna není v rámci koncernu nijak zvlášť zisková. A navrch: v příštích letech je nutno počítat s tím, že přibližně polovina produkce se bude uskutečňovat v zahraničí. Nemluvě o tom, že český odstup od eura je mateřským koncernem vnímán negativně. Začíná soumrak české průmyslové ikony?

Čtěte také: VW a Škoda Auto po 20 letech: matka si nechá Západ, dcera se posune na východ

Nezačíná, pokud k tomu Škodovka sama nepřispěje. Škoda měla na začátku devadesátých let dvojnásobné štěstí. Za prvé, nikdo ji nestačil privatizovat a vytunelovat. Za druhé, volba partnera padla prozíravě na Volkswagen. Ten investoval, dal k dispozici technologie a obří prostor pro odbyt. Přitom si počínal tak zdrženlivě, že si Češi ani neuvědomovali, že poslední slovo padá ve Wolfsburgu.

Největším nebezpečím pro budoucnost Škody jsou hospodářsky nezodpovědné odbory a nerealistické ambice. Škodováckým odborům zatím uniká, co jejich kolegové v Německu dávno poznali. V popředí úsilí německých odborů nejsou maximální mzdové přírůstky, nýbrž dlouhodobé zajištění pracovních míst.

Pokud jde o druhý aspekt, z vlastnické konstelace a z vkladů, které jednotlivé značky do koncernu VW vložily, vznikla určitá hierarchie. Tu je nutno respektovat i za cenu, že se dostaví pocit určitého nedocenění. Nejhorší by bylo, kdyby se těmto otázkám podsouval národnostní kontext a záležitosti koncernu se stylizovaly do česko-německých problémů.

Škodovka by ve vlastním zájmu neměla být posuzována tak, zda je lepší, či horší než VW. Usilovat by měla o to, aby byla jiná, což nevylučuje, že bude také lepší. To vše s vědomím, že v jednom bodě se historie nemůže opakovat: založit z trucu novou českou automobilku dnes již nelze.

Autor je čestným předsedou Sdružení českých podniků v Německu