Martin Ježek: Kosovo a přebytky sebevědomí

Srbské chyby

V Bělehradu hned začali přemýšlet, zda se správně zeptali. V Prištině se pustili do oslav. Ihned začalo být zřejmé, že bělehradská vláda s takovou porážkou nepočítala. Srbsko evidentně spoléhalo na to, že rozsudek zčásti vyzní v jeho prospěch. Teď ale Srbové nemají při odporu vůči novému státu na čem stavět a jejich manévrovací prostor se radikálně zúžil.

Bělehrad chtěl protlačit v Radě bezpečnosti OSN novou rezoluci o Kosovu, zkusit vrátit kus nedávné historie a začít znovu mluvit o statutu své někdejší provincie. Právě tady se ale Srbsko ve své politice zmýlilo. Kosovo je politický projekt, nikoli útvar vzniklý dle mezinárodního práva. Zastánci nezávislosti Kosova měli haagský soud přesvědčivě pod kontrolou, a podle toho rozsudek také vypadá. Bělehrad se choval, jako by o situaci v terénu neměl ponětí.

Kosovo v Kosovu

Kdokoli do Kosova zavítá, vidí, že Albánci si tam dávno zařídili svůj vlastní život, na nějž Srbsko nemá vliv. Stavební boom podél kosovských silnic rozhodně nekontrolují srbské stavební úřady. Kosovo jedná s okolními zeměmi o demarkaci hranic, samo distribuuje elektřinu, posílá lidem vlastní účty za telefon. Na jeho policii a soudy dohlíží evropská mise Eulex, nikoli Srbsko. Teritoriální nárok Srbska zdůvodněný „pouhým“ právem na integritu vlastního území je za takových okolností zcela nedostatečný.

Přílišným sebevědomím však trpí i kosovští Albánci a jejich spojenci. Nezávislé Kosovo má totiž na severu svého území jedno další malé Kosovo. Je to severní část Kosovské Mitrovice a území přiléhající k hranicím. Tady účty za telefon a elektřinu posílají lidem společnosti patřící Srbsku, platí se tu dináry, jezdí se zde se srbskými poznávacími značkami, mluví se jen srbsky a policie tu slyší na rozkazy z Prištiny spíše ojediněle. Úředně jste na území nezávislého Kosova, ale skoro nic vám to nepřipomíná. Právě kvůli otázkám, jako je severní Kosovo, by měly obě strany zasednout k jednomu stolu a dohodnout se. To si zatím nedokáže přiznat ani Bělehrad, ani Priština. Mocenské vakuum v severním Kosovu přitom kromě mafií není k užitku nikomu.

Jenže na Balkáně se nikdy nikdo s nikým nesejde na půli cesty. Notabene v případě Kosova, kde ještě před 11 lety zuřila válka, po níž jsou tisíce lidí stále ještě mimo svůj domov, o stovkách obyvatel Kosova se neví, co se s nimi stalo, a odkrývají se další masové hroby. Proto nemá smysl tlačit na pilu, manipulovat mezinárodní justicí a vydírat Srbsko podmínkami, že s Kosovem nemůže do EU. Kus kosovské otázky může vyřešit jedině čas.

Vedlejší náklady

Zastánci kosovské nezávislosti by také měli myslet na vedlejší náklady svých úporných snah. Například na to, že kreslení nových hranic po mapě Balkánu se s Kosovem nezastaví. Nedaleká Bosna a Hercegovina se kvůli Kosovu sice hned nerozpadne, ale ani se neintegruje a nezačne normálně fungovat, podobné je to se soudržností Makedonie. Nemluvě o tom, že v Barceloně, Bilbau, Tiraspolu, Suchumi, Cchinvali či Grozném si kosovský rozsudek jistě také bedlivě přečetli.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu a autorem knihy Křižovatka zvaná Balkán