David Klimeš: Kudy k oranžové výhře? Přes populismus

Paroubek jim nabídl vysvětlení. Kromě obrany sociálních práv jde prý i o lákání na zelená témata. Ehm. Matení nepřátel se počítá. Ale matení přátel a soudruhů? Vždyť zelená historie ČSSD je mimořádně tristní: když poprvé před volbami 2006 prezentoval Jiří Paroubek svou ekologickou vizi, měl za zády šéfa ČEZ Martina Romana.

Ekologický stranický expert Petr Petržílek se mu hodil, jen když potřeboval rozložit Stranu zelených. Pak už o něm nikdo nikdy nic neslyšel. A když dojde na téma prolamování limitů těžby hnědého uhlí (což by kromě likvidace měst a obcí znamenalo také další stovky milionů tun CO2), Paroubek by alibisticky celou věc nechal na obyvatelích Ústeckého kraje a referendu. Není divu, že Paroubek nedokázal přetáhnout na svou stranu ani většinu bývalých voličů zelených. Těžko říci, proč by mu tedy nízkouhlíkové prozření měli věřit evropští partneři, když mu nevěří ani ekologicky zaměření voliči doma.

Informovanější lídři, alespoň ti ze středoevropského regionu, však znají pravý důvod Paroubkova úspěchu. Populismus a rajtování na křivkách výzkumů veřejného mínění. Paroubek se totiž od ortodoxních socialistů typu Zapatera liší absencí dlouhodobých vizí a neustálým vyhledáváním témat, která udrží jeho stranu nad 30 procenty.

Evropským socialistům například zapomněl sdělit, že nyní v českém parlamentu při schvalování rozpočtu dementuje úspory, které v rámci Janotova balíčku sám odsouhlasil. A podobných příkladů, kdy Paroubek dlouhodobou čitelnost a tradiční pevnost sociálnědemokratických zásad mění za krátkodechá procenta voličské přízně, by jistě český volič dokázal vypočítat více.

Tragédií pro evropskou sociální demokracii je, že tento recept poměrně dobře funguje. Dokonalým důkazem je Paroubkův „milý Robert“, tedy slovenský premiér a šéf tamní státostrany Smer Robert Fico. Bohužel, k československé ose se přidávají další zoufalé sociální demokracie Evropy. Asi nejsmutnější je pohled na německou SPD, někdejšího garanta solidní středové a fiskálně odpovědné politiky.

Paroubek má tedy opravdu recept na volební vítězství. Ale ten se na veřejnosti raději nesděluje. Lepší je nechat si ho až na večer, na soukromou večeři.