Lukáš Tichý: Lisabon: bič na plynové krize?

Vstřícné Rusko

Není bez zajímavosti, že složitý proces ratifikace Lisabonské smlouvy v zemích EU velmi bedlivě sledovala ruská média. Politické elity v Kremlu její schválení přijaly s povděkem. Za vstřícným postojem Ruska lze vidět přinejmenším dva důvody.

Moskva si užší interakci s Bruselem přála již několik měsíců. Ruská ekonomika je silně sužována finanční krizí a země se potýká s recesí. Obnovení produktivní spolupráce s EU, největším obchodním partnerem, může Rusku přinést oživení.

A za druhé, političtí představitelé Ruska si dlouho stěžovali na nepřehledné a složité vyjednávání s unií v energetických otázkách. Proto požadovali sjednocení a zjednodušení vyjednávacího procesu.

Lisabonská smlouva v tomto ohledu vychází ruské straně vstříc. Roztříštěný evropský postoj nahrazuje pozicí předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Tyto posty povedou k posílení koherentní zahraniční politiky EU.

Váhavá unie

Rusko tím ovšem také postupně ztratí možnost obcházet EU a vést při prosazování vlastních zájmů dvoustranná jednání s vhodnými partnery a ignorovat důležitost zemí, jež Moskva považuje za nepohodlné. Naproti tomu jednotný postoj EU by měl přispět k efektivnějšímu energetickému vyjednávání s Ruskem o stabilních dodávkách plynu přes Ukrajinu, a tím zamezit možné energetické krizi. Energetická politika EU je v nové smlouvě zároveň navržena v duchu solidarity mezi členskými státy s cílem garantovat funkční energetické trhy, spolehlivé energetické dodávky v unii, zvýšení energetické efektivity.

Má být zajištěna podpora využívání obnovitelné energie a projektů propojování energetických sítí.
V tomto ohledu se pak může jevit počínání velkých členských států jako paradoxní. Přestože si sám Kreml začíná uvědomovat obtížnost pokračování dvoustranného jednání s jednotlivými státy a upřednostňuje silného evropského partnera, chtějí některé unijní země i nadále prosazovat spíše bilaterální vztahy s Ruskem.

Jak před několika dny prohlásil francouzský prezident Sarkozy, má Francie, podobně jako Německo či Itálie, zájem o strategické energetické partnerství s Ruskem. Jako vstřícné gesto pak francouzská společnost EDF podpořila ruský plynovod South Stream, konkurenci Nabucca. To lze považovat za velkou ránu unii, která se s kolísavou mírou úspěchu snaží v energetických vztazích vystupovat a jednat jednotným hlasem.

Kouzelný proutek

Je zcela zřejmé, že účinností Lisabonské smlouvy jako mávnutím kouzelného proutku nezmizí riziko rusko-ukrajinských sporů ani nebezpečí přerušení dodávek plynu do Evropy. Smlouva pouze poskytuje vhodný politický a právní nástroj pro jednání mezi EU a Ruskem. Jestli „lisabonská éra“ přinese zlepšení důvěry a zabrání opakování plynové krize, to bude záležet pouze na vůli unie jednat jako jeden hráč. A na ochotě Ruska to akceptovat.

Autor působí v Asociaci pro mezinárodní otázky