Josef Hladík: Německé odbory: tradice a cesty

Tento vývoj dokumentuje změny, kterými německá společnost prošla a které plně zasáhly nejenom odbory, ale i hospodářské a zaměstnavatelské svazy.

Málo členů, značný vliv

Přes klesající počet členů jsou odbory neodmyslitelnou součástí institucionální struktury německé společnosti a svým způsobem stabilizujícím prvkem. Sociální smír je dlouhodobě předpokladem pro hospodářskou prosperitu.

Nízký stupeň organizovanosti rozhodně neilustruje skutečný vliv odborů. Tarifní smlouvy jsou totiž závazné pro daleko širší okruh, než je vlastní členská základna. Přibližně dvě třetiny z celkového počtu zaměstnanců v Německu pracují v podnicích, pro které platí smlouvy uzavřené mezi tarifními partnery.

Obě strany kladou přitom velký důraz na takzvanou tarifní autonomii. V teorii i v praxi to znamená, že stát nesmí žádným způsobem do tarifních vztahů zasahovat. Tripartita se v této souvislosti jednoduše nevyskytuje. Byla by rozmělňováním kompetencí. Odbory mají silný vliv i přímo ve velkých podnicích. Ze zákona o spolurozhodování v kapitálových společnostech pro ně vyplývají značné pravomoci. Například v podnicích s více než dvěma tisíci zaměstnanci mají odboráři nárok na obsazení poloviny míst v dozorčí radě.

Tento původně velmi kontroverzní bod ztratil v průběhu času na brizanci. Ukazuje se, že zapojení odborů do zodpovědnosti za hospodářské výsledky podniku může být rozumnějším řešením než sociální konfrontace. Samozřejmě hrozí nebezpečí, že v tomto prostředí ztratí odborářští funkcionáři svoji původní identitu.

Nová orientace

Německé odbory ovšem žijí nad poměry. Jejich vliv se díky zakotveným společenským strukturám prakticky nezměnil, přestože se jejich báze citelně zúžila a společenská prestiž po několika skandálech vedoucích představitelů poklesla. Zázemí mají, podobně jako jejich nejdůležitější politický spojenec, sociální demokraté, spíše ve velkých podnicích. Tím dochází k paradoxní situaci, že sociální demokraté mají nepřehlédnutelný sklon zachraňovat ve svém zájmu i v zájmu odborů právě tuto kategorii podniků, která je pro ně z jiného politického úhlu symbolem nezodpovědného kapitalismu.

Hospodářská krize je pro odbory zřejmě obdobím, které zásadně změní jejich nazírání na vlastní roli a orientaci. Zřetelným krokem na nové cestě je výsledek tarifních jednání mezi odbory a zaměstnavateli ve strojírenství a v elektrotechnickém průmyslu. Odborová organizace IG Metall, zastupující zájmy 2,3 milionu členů, poprvé nešla do jednání s konkrétním mzdovým požadavkem, ale dala přednost zárukám směřujícím k zachování pracovních míst.

Životní cíl

Nová strategie sleduje cíl, který je pro budoucnost odborů životně důležitý: zastavit úbytek členů, zejména z řad těch, kteří se nacházejí v pracovním procesu.

Své postavení v nových podmínkách odbory zatím stále hledají. V podstatě jde o to, najít rovnováhu mezi autoritou ze zákona a jejím přijetím a důvěrou mezi veřejností.

Autor je čestným předsedou Sdružení českých podniků v Německu