Petr Robejšek: Obamův rok: konec jednoho dobráčka

Rozdíl je v tom, že Juščenko se ve vlastním oranžovém nálevu smažil pět let, a Barack Obama má za sebou jen zmíněný rok. Rozdíl je i v tom, že „Yes we can“ bylo mnohem konkrétnějším příslibem než Juščenkovy oranžové přeludy. Obama dnes doplácí na to, že sliboval příliš jasně, příliš mnoho. Rok po zvolení trpí i tím, že svou kampaň z velké části postavil na kontrastu vůči svému předchůdci. Snad byl dočasně tak okouzlen sám sebou, že se považoval za Antibushe, který se dokáže vzepřít podstatě všeho politického. Dnes Obama bolestně poznává rozdíl mezi žádoucím a možným.

Hlavní vinu na současné deziluzi však nesou cynicky moralizující mediální elity v USA i ve světě. Skoro dva roky našeptávaly davu, že zlo lze přemluvit k dobru a že hlavní starostí politiky je globální spasení, ne národní zájmy. Obamovi nasadily masku všemocného hrdiny a zároveň jej spoutaly absurdními očekáváními. Vrcholem bylo propůjčení Nobelovy ceny míru, přestože je zřejmé, že její nositel musí po celou dobu svého prezidentství vést vojenské a hospodářské války.

Právě ti, kteří v pošetilé mase přiživovali představy o nepolitickém politikovi, dnes Obamovi školometsky předhazují chyby, pokrytecky litují jeho slabosti a pohoršeně konstatují selhání.

Ano, rok po své inauguraci si Obama musí připustit, že navzdory svému heslu některé věci nemůže. Ale protože není dobráček, za nějž jej vydávali jeho samozvaní apoštolové, nýbrž tvrdý a schopný politik, tak se za svou bilanci nemusí stydět. V prvním roce ve funkci se nejen pokusil splnit své sliby, ale hlavně dokázal zároveň dělat účinnou politiku.

Vystaven obrovskému tlaku zbrzdil Obama největší ekonomický propad za posledních osmdesát let. Zachránil americký automobilový průmysl a začíná stabilizovat rozpočet. Svou politiku z pozice oslabení striktně soustřeďuje na zájmy vlastní země. Nepodílí se na ekonomicky zničujícím ekologickém alarmismu svých evropských spojenců. V zahraniční politice naopak hraje na čas. Předchází si neklidné islámské země a Rusko, hledá koexistenci s protiamericky zaměřenou čínskou vládou a postupně získává manévrovací prostor pro stabilizaci USA.

Kdybych před rokem mohl, tak bych volil Johna McCaina. Dnes jsem rád, že vyhrál Barack Obama. Hlavní rozdíl mezi Obamou a Juščenkem je totiž v tom, že Ukrajina je pouze jednou z mnoha zemí v ruském předpolí. Kdežto Spojené státy jsou jedinou zárukou pro budoucnost západních demokracií.

Autor je poradcem pro strategické otázky