David Klimeš: Odbory větří šanci shodit reformu

Jiří Hrabovský zjevně naučil nejen lékaře, že více se dá docílit šikovnou prací s médii. Odboráři proto vyrážejí s kampaní „Otevřete oči“ nikoliv na náměstí, ale do tisku a na Facebook. Tam se bude obchodovat se strachem a tam se bude rozhodovat, zda penzijní reforma, navržená jako dobrovolná, zkrachuje, či vydrží. Odboráři pochopili, že jedna přemalovaná sanitka s heslem „Náš exodus, váš exitus“ zmůže tisíckrát více než transparenty „Zachovejte evropský sociální model!“ na náměstích. Proto je možné, že i nejrigidnější část odborů – vedení ČMKOS – začne šířit strach jinak. A o poznání účinněji. Vláda jim k tomu bohužel nabízí skutečně velkou spoustu munice.

Nejsnáze se dají vytvořit billboardy a inzeráty proti změnám DPH, které mají reformu financovat. Jen si představte: Shrbený důchodce nakupující dvě jablka a pod ním visačka „DPH 20 procent!“ Za ním stojí nesympatický kapitalista kravaťák, jemuž z košíku čouhá syrový losos. A visačka „DPH 10 procent!“ Dalších variant nabízí nesmyslný výběr komodit do snížené sazby bohužel ještě dost. Tato hloupost úplně mediálně přebila zprávu, že vláda potřebným skupinám – důchodcům a rodinám s dětmi – zdražení dorovná valorizací penzí a daňovou úlevou.

ČMKOS zdánlivě nemá na rozdíl od Lékařského odborového klubu čím vydírat. Vzpomeňme na jejich prosincovou „největší demonstraci za 20 let“ – v Praze tisíc, jinde jen po stovkách pískajících zaměstnanců. Vláda se ani nelekla. Jenže nyní to bude jiné.

Vláda zvolila dobrovolné spoření v soukromých fondech, a tím pádem nezbytně potřebuje důvěru lidí, a to především těch s nízkými nebo středními příjmy, kteří si dnes na stáří neodkládají nic nebo skoro nic. A při zvolených parametrech se lidé do soukromých fondů jistě nepoženou tak jako třeba Slováci před šesti lety. Těm tehdy Mikuláš Dzurinda nabídl atraktivní možnost vyvést celých devět procent odvodů, tedy polovinu. Česká tři procenta jsou proti tomu zanedbatelné odplivnutí. Rozhodovat tak bude především důvěra lidí ve vládní plán.

Pokud tedy odbory i tuto opatrnou reformu zlikvidují svou emotivní kampaní, bude to tragédie. Jednak odbory najdou po letech tápání novou komunikační strategii a způsob, jak účinně manipulovat veřejným míněním. Co je však horší – nepovedená umírněná reforma, po které zůstane jen zdražování, nadlouho zdiskredituje další pokusy upravit penze směrem k větší udržitelnosti.