David Klimeš: Odmítneme Wilderse i podruhé?

Provokace se povedla, kolegové senátoři přístup Wildersovi do Senátu zakázali a Oberfalzer se mohl opět zaskvět v roli jednoho z posledních obránců svobody slova v hyperkorektní federální Evropě.

Nyní už ale přestává legrace. Úspěch Wildersovy antiislámské strany v lokálních volbách signalizuje, že po červnových předčasných volbách může partaj skončit klidně jako druhá nejsilnější parlamentní frakce a blonďatý provokatér bude najednou třeba ve vládě. Nejen Británie si pak musí vyjasnit, zda se odváží vyhostit Wilderse i podruhé. Stejně tak Oberfalzer nepochybně rád zopakuje pozvání kontroverzního politika do českého Senátu.

Wilders představuje novou generaci evropské krajní pravice. Zatímco figury jako Rakušan Haider či Francouz Le Pen nikdy nepřekonaly svůj nahnědlý sentiment a patří spíše do minulosti, dnešek si přivlastňují moderní mladí liberálové, kteří svou kariéru budují na hrozbě islamizace Evropy. V Nizozemsku je to Wilders, v sousedním Rakousku například šéf Svobodných Heinz Christian Strache.

Čechovi se může zdát, že se ho problém islámských imigrantů nijak netýká. Nicméně právě Wilders i Strache ukázali, jak snadno lze z donedávna internacionálně a liberálně smýšlejících měst (Amsterodam, Vídeň) učinit v krátkém čase baštu protipřistěhovaleckých stran.

Pro mainstreamové evropské politiky je navíc čím dál obtížnější odsunout novou generaci protiislámských bojovníků na okraj politického spektra. Za Wildersem stojí velká část obyvatelstva Nizozemska. V Rakousku zase Linecký institut pro průzkum veřejného mínění přišel se zneklidňující zprávou, že už každý druhý Rakušan považuje islám za hrozbu.

V Česku je debata o imigraci a začlenění islámských přistěhovalců zatím na začátku. To se však postupně jistě změní. Wilders i Strache nás varují, že multikulturní politika vlád jejich zemí před jednou či dvěma dekádami nebyla to pravé.

Po Wildersově očekávaném úspěchu v červnových volbách se pozvání do české horní komory může opakovat. Jak se potom zachovají senátoři? Odmítnou opět poskytnout prostor populistovi, který srovnává korán s Hitlerovým Mein Kampfem? Nebo si tentokrát se zájmem poslechnou nizozemského ministra přednášejícího o nepřizpůsobivosti islámských imigrantů? Nedivil bych se, kdyby zvolili to druhé.