David Klimeš: Pakt je mrtev, ať žije fond!

Dva Němci, dva projekty

Jde o přirozenou reakci na debatu, už několik let nastavovanou, o reformě Paktu stability a růstu. Ten měl původně chránit euro před černými předluženými pasažéry. Jenže vratkou pozici paktu nejprve podkopala krize a řecká tragédie nyní ukázala, že zdánlivě svatá přikázání o maximálních deficitech a celkovém dluhu nikdo nebere vážně. Přišel čas na silnější kávu. A tu, nikoli překvapivě, vaří strážci kredibility eura – Němci.

Schäubleho EMF je vlastně nápravou staršího německého projektu. Ještě před vznikem eura si někdejší ministr financí Theo Waigel vydupal fiskální pravidla pro členy eurozóny. Silnou marku tak mělo nahradit silné euro. Brzy po zavedení společné měny ale bylo jasné, že pakt není pro všechny stejně závazný. Zatímco proti malým Portugalcům Brusel rozjel trestnou výpravu, velké Francii i samotnému Německu překračování povolené hranice schodků v klidu prošlo.

Pak už se pravidla jen rozvolňovala. A zapomínala. Současné dvojciferné podíly deficitů na HDP mnoha členů eurozóny jsou výsměchem předepsanému maximu tří procent.

Problém Sarkozy

Schäuble se tak snaží zachránit to, na co Němci přísahají od dob hospodářského zázraku: nízkoinflační silnou měnu podpořenou fiskální disciplínou. Na rozdíl od Waigela už ale Schäuble o evropských partnerech nemá iluze. Místo ignorovaných fiskálních pravidel navrhuje od Mezinárodního měnového fondu okopírovat jeho systém zachraňování ekonomik. Předlužený stát dostane půjčku, ale také novou vládu inspektorů, pro niž místní politická reprezentace vykonává jen servisní činnost při tvrdých škrtech. Stejně jako dnes v Lotyšsku fakticky vládne šéf mise MMF Mark Griffiths, v bankrotujícím Řecku by tak mohl brzo premiéra úkolovat Schäubleho inspektor.

Politici se nyní děsí řecké krize, která táhne dolů společnou měnu, a tak Schäublemu přikyvují. O EMF se ale nejspíš ještě strhne velká bitva. Na každé straně Rýna si ho totiž představují trochu jinak.

Schäuble chce v eurozóně „stärkere Koordinierung“ – silnější koordinaci. Tedy pouze více schůzí ministrů financí okořeněných hrozbou vlády inspektorů z budoucího EMF.

Zato Nicolas Sarkozy si těžko nechá ujít příležitost promítnout do budoucí instituce svou léta opakovanou vizi „gouvernement économique européen“ – evropské hospodářské vlády. Ta představuje více moci pro Brusel na úkor národních států. Z EMF by se tak stal především garant levného úvěrování. Schäuble to příští týden na schůzce s francouzskými partnery nebude mít vůbec jednoduché.

Trochu jiné euro

Česko v eurozóně není, ale debatu o vzniku EMF musí sledovat pozorně. Pokud by fond vznikl, náš závazek přistoupit k eurozóně by byl rázem něčím úplně jiným než dnes. Nepříliš tvrdě vymáhaný pakt by nahradila v případě předlužení reálná hrozba nájezdů inspektorů z EMF. Na řešení tuzemských ekonomických problémů bychom si pak mohli ve volbách zvolit kohokoliv. Stejně by tu nakonec úřadovali Helmut či Jean-Paul z EMF.