Róbert Kotian: Parlamentní většina se bortí

Neobyčejnost obyčejných

Necelé dva měsíce po volbách začíná nelevicová koalice Radičové viset na gumě od kalhot Igora Matoviče a jeho „obyčejných poslanců“. Do velké míry si to však nová koalice způsobila sama. Tím, že nereflektovala reálnou situaci v poslaneckém klubu SaS, a tím, že Richard Sulík, předseda SaS a národní rady, svými neuváženými prohlášeními spor uvnitř klubu jen stupňuje.

Podobně jako v České republice i na Slovensku bylo znechucení reálnou politikou tak intenzivní, že více než 300 tisíc voličů dalo svůj hlas fakticky nečitelné politické straně Richarda Sulíka – a nevypočitatelnému občanskému sdružení Obyčejní lidé, které Sulíkově straně přineslo přinejmenším dvě procenta hlasů. Jak se později ukázalo, velmi důležitá dvě procenta. Bez čtyř poslanců Obyčejných lidí totiž koalice ztrácí současnou většinu 79 mandátů.

Pravidla hry

Matovičův chaos, tedy ohlášení odchodu z poslaneckého klubu SaS, upřesnění tohoto ohlášení, jeho následné popírání a opětné potvrzování, navíc propukl v den, kdy vláda schválila své programové prohlášení. To podle Igora Matoviče navzdory příslibům premiérky a předsedy SaS neobsahovalo žádnou požadovanou prioritu Obyčejných lidí.

V nejhorším případě zbude z programového prohlášení vlády cár papíru. V tom nejlepším se premiérka Radičová a předseda SaS Richard Sulík dohodnou s Obyčejnými lidmi na pravidlech hry a budou je též dodržovat. Protože byť mají Igor Matovič a spol. občas bizarní představy o koaličním vládnutí, zejména těm požadavkům, které mají za cíl limitovat výhody politiků, by mohli Radičová a Sulík věnovat více sluchu. Zatím tomu však nic nenasvědčuje a podle slov Radičové a Sulíka na adresu vzdorovité čtyřky poslanců se zdá, že i tato koalice je poznamenána tím, co zlomilo krk druhé vládě Mikuláše Dzurindy – arogancí vůči jiným názorům.

K Dzurindovi daleko

Přitom vzhledem k předcházejícímu období a razantnímu zadlužování státu by nebylo šťastné, kdyby Radičové tým nedostal šanci svoje představy realizovat. Ačkoli se zdá být čím dál jasnější, že současný kabinet bude mít daleko ke druhé Dzurindově vládě, která díky radikálním reformám v dobách evropského ekonomického růstu ze Slovenska učinila středoevropského tygra. „Nepředkládáme programové prohlášení radikálních reforem. Reformy se nespouštějí pro reformy. Předkládáme program, který realisticky reaguje na sociální situaci občanů,“ přiznává sama premiérka Iveta Radičová. Aktuální priority vlády – snižování deficitu veřejných financí, zlepšení podnikatelského prostředí či boj proti korupci – by ale i tak mohly přispět k „mírným pokrokům v mezích zákona“: zlepšit situaci občanů a zabránit případnému budoucímu návratu Roberta Fica. Oba tito zajíci jsou stejně důležití.

Autor je publicista